Rovnice pro odhad glomerulární filtrace, označovaná jako
rovnice MDRD, byla převzata z multicentrické studie (Levey, 1999) zabývající se
vlivem nízkoproteinové diety na rychlost progrese chronických renálních onemocnění
(Modification of Diet in Renal Disease – MDRD). V této studii autoři
navrhli vzorec pro predikci glomerulární filtrace vyplývající
z multivariantní regresní analýzy na podkladě sérové koncentrace
kreatininu, močoviny, albuminu a základních demografických veličin.
Zjednodušené varianty rovnice vynechávají albumin nebo albumin a ureu.
U rovnice MDRD není nutný sběr moče. Na straně
výhod rovnice
MDRD dále převládá finanční
nenáročnost a relativní spolehlivost v celém
pásmu snížených hodnot filtrace. Nevýhodou
je naopak převzetí všech problémů,
které jsou spojeny se stanovením sérového
kreatininu, problémy mohou tvořit
choroby spojené s výskytem hypoalbuminémie
(nefrotický syndrom, jaterní
selhání). Rovnice byla definována na populaci
pacientů s chronickým
selháním ledvin, není validována pro oblast
normálních a mírně snížených
filtrací, je cíleně určena pro pacienty
v chronickém renálním selhání.
Rovnice rovněž není validována pro věk pod 18 let.
Doporučuje se výpočet odhadu GFR podle MDRD rovnice udávat
vždy, jsou-li v laboratorním informačním systému dostupné vstupní údaje
(minimálně koncentrace kreatininu v séru/plazmě, věk a pohlaví). Pokud je
hodnota nad 1,0 ml s-1 (1,73 m2)-1, je
vhodnější udávat výsledek jako „> 1,0 ml s-1 (1,73 m2)-1“.
Je to vhodnější než vydávání přesného čísla.
Odhad glomerulární filtrace ze sérového (plazmatického)
cystatinu C (Grubb, 2005) je možné použít v tzv. „creatinine-blind zone“,
tedy v pásmu fyziologických koncentrací kreatininu. Na straně výhod
rovnice z cystatinu C je nezávislost na věku, dietě a katabolismu a menší
závislost na pohlaví, nevýhodou je cena stanovení, nelineární vztahy
s jinými odhady glomerulární filtrace včetně rovnice MDRD a omezení
použití pro oblast GF pod 0,3 ml/s. Je nutné počítat s tím, že mezi odhadem
glomerulární filtrace z cystatinu C a rovnicí MDRD jsou výrazné rozdíly,
závislé na pásmu filtrace a na pohlaví.
Problémem zůstává korekce na tělesný povrch.
V rovnicích MDRD a rovnici z cystatinu C je korekce již zahrnuta, u
rovnice podle EBPG se korekce provádí s využitím některého postupu odhadu
tělesného povrchu. U obézních jedinců je ale korekce na „standardní“ tělesný
povrch zavádějící (Delanaye, 2005) a není proto vhodná. Problémem je i volba
rovnice výpočtu tělesného povrchu, klasický výpočet podle Du Boise byl
formulován na pouhých 9 jedincích.
Rovnice podle Cockcrofta a Gaulta má tolik nevýhod, že se
dnes považuje za obsoletní. Přestože odpadá sběr moče, rovnice je nespolehlivá
u pacientů s retencí tekutin a vysokým procentem tělesného tuku. Podobně nespolehlivé
je stanovení filtrace na základě výpočtu clearance kreatininu.
Jako vhodný postup naopak přichází v úvahu rovnice
doporučená v European Best Practice Guidelines for Haemodialysis 2002 (EBPG),
která je v podstatě průměrem clearance kreatininu a clearance urey
s korekcí na tělesný povrch. Vychází se z faktu, že clearance
kreatininu u chronického renálního selhání filtraci nadhodnocuje, kdežto
clearance urey filtraci podhodnocuje. Rovnice je vhodná pro pacienty
v renálním selhání a vyžaduje sběr moče.
Pro monitorování renálních funkcí je vhodnější využívat pouze jednu z metod (včetně laboratorního stanovení), vybranou na základě kritického zhodnocení jejích vlastností, protože uvedené výpočty sice dobře korelují s uznávanými metodami stanovení GF, jsou ale vzájemně nezaměnitelné. Uvedené tvrzení je však možné zpochybnit faktem, že některé postupy jsou vhodnější pro počínající selhání ledvin (rovnice z cystatinu C), jiné pro vyjádřené renální selhání (rovnice MDRD, rovnice EBPG).