ČSKB prof. MUDr. Karel Mašek, DrSc.

1919-2003

Prof. Mašek je pro klinické biochemiky především člověkem s vizí jasné pozice klinické biochemie, s vizí pevné role katedry v systému postgraduálního vzdělávání a perspektivy informačních technologií v laboratorní medicíně i v edukaci. Obklopil se lidmi, kteří jeho vize pomáhali - úspěšně - uskutečňovat. Prof. Mašek začínal jako primář Oddělení klinické biochemie na Bulovce a brzy se stal pracovníkem Katedry klinické biochemie. Do funkce vedoucího katedry byl jmenován od 1. ledna 1958. Na Bulovce stál u zrodu v té době jediného komplexního a plně funkčního výpočetního systému laboratoře. Byl jedním z iniciátorů orientace klinických biochemiků na vnitřní prostředí organismu a další oblasti metabolismu, jeho zásluhou řada klinických biochemiků získávala organizační znalosti, které uplatnila nejen při řízení laboratoří, ale i řízení nemocnic a zdravotnictví jako celku. Pro obor bylo štěstím, že podobně jako Hořejší byl Mašek především anglofilem s vysokým pracovním nasazením. Tento fakt měl význam pro směřování oboru, kontakty, vazby na redakční rady, prestiž mateřského pracoviště nemocnice Na Bulovce i prestiž katedry. Koncem padesátých a začátkem šedesátých let se stabilizovala síť oddělení klinických biochemií, takže byl před Katedru klinické biochemie položen nelehký úkol zajistit postgraduální vzdělávání všech nových odborníků. Za prvních 13 let existence katedry (tj. do roku 1969) bylo uspořádáno 26 čtyřtýdenních kurzů, 99 čtyřtýdenních předatestačních školicích míst a odpřednášeno 2313 hodin. Nedílnou prací katedry v té době bylo zajištění atestací, kterých bylo v tomto období uděleno za základě úspěšných zkoušek rovných 100. V té době se ovšem jednalo o atestace lékařů, ale prof. Mašek usiloval vždy o to, aby katedra připravovala pro klinicko-biochemické laboratoře také biochemiky a farmaceuty. Je právě další ze zásluh prof. Maška, že v roce 1984 zahájil výuku chemiků - analytiků. Prof. Mašek zůstal dlouhá léta aktivní i po předání žezla vedoucího katedry prof. Englišovi. Trvale publikoval, udržoval si přehled o atestantech, vedl administrativu spojenou s atestacemi a zkoušel. Protože pracovně katedru opustil až v roce 1998, vychoval tak neuvěřitelnou řadu klinických biochemiků. I potom však aktivně pracuje alespoň jako překladatel odborné literatury.

Je prvním laureátem Čestného uznání „Za zásluhy o obor klinické biochemie a laboratorní medicíny“, uděleného výborem ČSKB v r. 2002.

Prof. MUDr. Karel Mašek, DrSc., in memoriam

Prof. MUDr. Karel Mašek, DrSc. se narodil 13. května 1919 v Praze. Po ukončení studií na gymnaziu v Praze - Vršovicích nemohl během nacistické okupace pro uzavření vysokých škol dále studovat a za války pracoval jednak jako chemik v cukrovaru, jednak jako laborant u zubního lékaře. Studium medicíny absolvoval až v poválečném období a promoval v roce 1948. Lékařskou praxi zahájil na chirurgickém oddělení nemocnice v Trutnově. Později přešel jako klinický lékař do Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí. Zájem o hormonální a v širším kontextu biochemickou a laboratorní problematiku jej poté přivedl do laboratoře tohoto ústavu. V laboratorní práci pak pokračoval i po přechodu do nemocnice na Bulovce, kde byl pro své zanícení a odborné schopnosti jmenován primářem. Od 1. ledna 1958 se stal vedoucím katedry laboratorních metod vyšetřovacích tehdejšího Ústavu pro doškolování lékařů.

Profesor Mašek ovládal v širokém rozsahu metodickou stránku oboru a rozuměl její klinické orientaci a aplikaci, sám ale chápal svou úlohu především v moderním vývoji oboru, a v mezioborové spolupráci, měl téměř vždy správnou vizi přicházejícího, a jako vynikající manažer a organizátor ji dokázal uskutečňovat. Byl tvůrcem první koncepce oboru klinická biochemie.

Po prof. Hořejším rozvíjel ideu centrální laboratoře, významně přispěl ke klinické orientaci oboru a vzniku klinické biochemie jako základního oboru. Byl první, kdo u nás ve velkém měřítku začínal uplatňovat mechanizaci laboratorních operací v provozu, stejně tak i následnou automatizaci, byl první, kdo v oboru rozpoznal místo pro matematiku a kybernetiku a později na katedru přivedl matematika - statistika, především však přispěl k zavádění výpočetní techniky do oboru. Zavedl systémy děrných štítků, později provoz prováděný, řízený a kontrolovaný systémem psacích strojů s děrnou páskou, zasloužil se o nákup prvního opravdového počítače pro laboratoř, i když pro něj bylo třeba postavit samostatný přístavek. Za tím vším bylo zanícení, práce značně přesahující běžnou pracovní dobu, tvrdá vůle a neústupnost při přesvědčení, že koná správně.

Několik let zastával funkci vedoucího redaktora časopisu Lékař a technika, řadu let byl hlavním odborníkem MZ ČSR pro klinickou biochemii, byl nositelem medaile J. E. Purkyně. Rád vzpomínal na svůj dlouhodobý studijní pobyt v Anglii, byl členem Britské společnosti klinických biochemiků. Jako člen redakční rady časopisu Clinica Chimica Acta věnoval mnoho času pečlivému vypracování řady recenzních posudků.

Nedával příliš nahlédnout do svého nitra, ale dlouhá léta visela v jeho pracovně známá báseň R. Kiplinga o opravdovém muži.

Ze všeho nejvíce však chceme připomenout jeho péči o odborný růst svých spolupracovníků. Je málo známou skutečností, že v r. 1956 prof. Mašek na protest proti maďarským událostem vystoupil z KSČ. Pozdější vedení české klinické biochemie mu z tohoto důvodu trvale bránilo získat vědecko-pedagogické tituly ve vlastním oboru. Habilitoval se proto z patofyziologie, doktorát věd získal v biokybernetice na ČSAV. Přitom neváhal a zcela nesobecky vedl k odbornému růstu řadu svých spolupracovníků. Katedra klinické biochemie sice patřila na IPVZ mezi personálně menší pracoviště, ale pod Maškovým vedením vyrostlo šest CSc., tři docenti, dva DrSc. a dva profesoři klinické biochemie.

Prof. Mašek se významně zasloužil o vybudování svého mateřského pracoviště ve FN na Bulovce, o formování a rozvoj katedry klinické biochemie IPVZ, o moderní vývoj a mezioborovou spolupráci české klinické biochemie a významně přispěl k úrovni našeho zdravotnictví. Patří mu místo mezi osobnostmi, které se navždy zapsaly do historie klinické biochemie.