ČSKB doc. MUDr. Petr Schneiderka, CSc.
Po promoci v roce 1964 nastoupil jako civilní odborný pracovník na Vojenský ústav hygieny, epidemiologie a mikrobiologie v Praze. Z tohoto období pocházejí jeho první publikace o nepřímém fluorescenčním testu na lues a o antigenním složení některých představitelů rodu bacilus. Externě učil mikrobiologii na FVL UK.
V r. 1970 přechází na fakultu všeobecného lékařství University Karlovy jako odborný asistent I. ústavu pro lékařskou chemii. Zde se věnuje enzymové kinetice a studuje inhibiční efekty derivátů koenzymů NAD+ a NADH na dehydrogenasy. Do této oblasti náleží také jeho kandidátská disertační práce "Studie složení a stálosti koenzymů NAD+/NADH ...". S Ústavem pro toxikologii dále spolupracoval při výzkumu intoxikací. Byl odpovědným řešitelem zdravotnických i pedagogických výzkumných úkolů a spoluřešitelem 5 úkolů tehdejšího „badatelského plánu“ základního výzkumu. Významně se podílel zejména na výuce, na tvorbě učebních textů, examinačních programů a výukových pomůcek. Byl vedoucím praktické výuky lékařské chemie a později tento předmět přednášel. Byl spolupřekladatelem učebnice Fyziologické chemie H.A.Harpera. Podílel se na práci učitelů oboru v meziuniverzitním měřítku a z této doby je spoluautorem celostátní učebnice Lékařská chemie a biochemie (Avicenum 1990). Od poloviny 70.let se s rostoucím zájmem zabýval expertizní činností na poli biochemických diagnostik a testovacích souprav, zejména pro výrobní podniky IMUNA v Šarišských Michalanech a LACHEMA v Brně.
V roce 1985 odešel z FVL a přijal místo primáře oddělení klinické biochemie nemocnice v Benešově. Kromě řídicí a odborné činnosti se zde věnoval vývoji nových materiálů a metod pro klinickou biochemii, externě přednášel na FVL, pokračoval v expertizní činnosti pro výrobce diagnostik a nadále spolupracoval s Ústavem pro toxikologii FVL na poli experimentální toxikologie. V říjnu 1990 byl ředitelem Fakultní nemocnice II (FN II) v Praze vyzván k účasti v konkurzu na místo přednosty OKB FN II. Tento konkurz vyhrál a ve funkci zde zůstal až do konce r. 1998. Současně se stal vedoucím Referenční laboratoře pro klinickou biochemii MZČR, která je od r.1985 součástí tohoto oddělení. Zabýval se otázkami jakosti a teorií akreditace a certifikace v laboratorní medicíně a byl spoluzakladatelem českého systému externí kontroly kvality v laboratorní medicině (1991/92).
V r. 1990 vytvořil novou koncepci výuky klinické biochemie, podle níž se na 1. LF UK předmět vyučoval až do r. 1999 jako povinný v rámci vnitřního lékařství a později jako samostatný předmět zakončený zkouškou. Pro tuto výuku vypracoval tři vydání kolektivních učebních textů. V letech 1991/92 spolupracoval na vytvoření programu mezioborové výuky pro zaměření "Biomedicínské inženýrství" FPBT VŠCHT a do r.2000 zde byl externím vyučujícím. Pro praktickou část této mezioborové výuky a pro výuku bakalářů na 1.LF UK publikoval učební text pracovních návodů. V období let 1990 až 98 byl řešitelem a spoluřešitelem řady úkolů GAČR, GA MZČR a FRVŠ. Na sklonku r. 1992 se na 1. LF UK v Praze habilitoval. V únoru 2000 přešel do FN v Olomouci jako vedoucí tamějšího oddělení klinické biochemie.
Je ženatý a má dvě děti (syn Jan *1969, dcera Eva *1974).
Petr Schneiderka dosud publikoval jako hlavní autor nebo spoluautor přes 100 vědeckých prací a je autorem nebo spoluautorem 12 učebních textů a učebnic pro studenty lékařství. Je členem (od r. 2001 čestným členem) České společnosti pro klinickou biochemii ČLS JEP (dříve členem výboru, nyní reprezentantem IFCC) a členem redakční rady časopisu Klinická biochemie a metabolismus. Do r.1998 byl předsedou oborové komise pro klinickou biochemii VR České lékařské komory. Je členem Mikrobiologické společnosti ČLS JEP, Společnosti pro biochemii a molekulární biologii a České imunologické společnosti. Dále je členem American Association of Clinical Chemistry a členem World Assoc. of Societies of Pathology (WASPaLM). V období 1992 až 97 byl konzultantem MZČR pro laboratorní medicínu (odbor MEZ a OZP). Je spolupracovníkem Českého normalizačního institutu pověřený činností jako P-member v technickém výboru ISO TC 212 a zpracovatelem vybraných norem. Dále je externím posuzovatelem Českého akreditačního institutu (ČIA). Byl předsedou organizačního výboru 5. Alpsko-Adrijského kongresu (K.Vary 1998), členem vědeckého výboru 7. Alpsko-Adrijského kongresu (Regensburg, 2002) a je členem mezinárodního vědeckého výboru připravovaného evropského kongresu Euromedlab 2005 (Glasgow). Do října r. 2000 byl předsedou organizačního výboru evropského kongresu klinické chemie EUROMEDLAB Praha 2001. Je nositelem čestné medaile k 650. výročí založení Karlovy univerzity.