ČSKB Ing. Antonín Mrskoš, CSc.

*1923

Narodil se 29. dubna 1923 v Poděbradech jako prvorozený syn Antonína Mrskoše, praktického zvěrolékaře, a Ludmily rozené Bělohradské. Otec byl ze starého pekařského rodu v Sedlčanech a matka z Dolních Kralovic. Pochází ze čtyř sourozenců. Obecnou školu vychodil v Poděbradech a po dvou třídách měšťanské školy přešel do tercie reálného gymnázia v Nymburce, kde v roce 1942 maturoval. Za německé okupace pracoval v chemické laboratoři Mlékařského družstva Poděbrady. Po osvobození absolvoval v roce 1950 II. státní zkouškou organický směr Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství v Praze. Během studia pracoval jako pomocný vědecký pracovník v Ústavu organické technologie akademika Šorma.

V roce 1951 začal pracovat jako asistent na Ústavu lékařské chemie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně u profesora Wagnera (tehdy jako vůbec první nelékař na lékařských fakultách). Vzhledem k tomu, že byl bez finančních prostředků, byl kolegy zapojen do pomaturitního kurzu pro absolventky gymnázií (mezi jeho absolventky patří např. Ing. I. Štěpánová, Ing. V. Doležalová). V roce 1954 byl jmenován odborným asistentem. Zabýval se využitím glukózaoxidázy pro stanovení glukózy enzymovou elektrodou. Z jeho kolegů vzpomeňme pány M. Ševelu (objevitel izoenzymů AST), E. Talafanta (vyřešil problém přímého a nepřímého bilirubinu) a J. Slavíka (zabýval se chemií alkaloidů). Na ústavu zavedl četbu Chemical Abstracts a později i Current Contents. V roce 1957 byl Ministerstvem zdravotnictví ČSR vyslán do Haifongu ve Vietnamské demokratické republice. Zde pobýval do roku 1959. Z toho 14 měsíců zastával funkci primáře oddělení klinické biochemie. Po technické i personální stránce laboratoř vyzdvihl na úroveň našich krajských pracovišť. Za svou práci ve Vietnamu obdržel pochvalné uznání ministra zdravotnictví ČSR a od vlády VDR v roce 1965 vyznamenání "Za zásluhy o výstavbu".

V roce 1963 nastoupil inženýr Mrskoš do nově vzniklého Výzkumného ústavu pediatrického (VÚP) v Brně jako biochemik. Zabýval se studiem dědičných poruch metabolismu aminokyselin a sacharidů, zaměřoval se především na jejich genetiku a screening. Ve spolupráci s pediatry zachytil a podílel se na léčbě prvního případu galaktozémie (identifikace kyselinou slizovou) a tyrozinémie typu I v Československu. V roce 1969 vyhrál konkurz na místo vedoucího biochemického oddělení VÚP. Na ústavu zavedl kontinuální průtokovou analýzu stanovení fenylalaninu a tyrozinu. V roce 1972 po delších průtazích obhájil kandidátskou disertační práci a byl promován kandidátem věd v oboru biochemie. V předložené práci se zabýval biochemickou genetikou v oboru dětského lékařství. V roce 1972 zavedl jako první v tehdejším Československu plošný screening fenylketonurie v novorozenecké populaci, na který později těsně navázal screening alfa-1-antitrypsinu. Pozornost věnoval i méně častým a vzácným poruchám postihujícím komplikované metabolické dráhy druhu Homo sapiens. Pomáhal vypracovávat speciální dietní režimy pro děti s metabolickými vadami a dbal na jejich důsledné dodržování, aby se zamezilo deformacím duševního vývoje. Podílel se na organizaci prázdninových táborů pro děti fenylketonuriky a sám se jich osobně účastnil jako vedoucí. K těmto akcím měl vřelý vztah jako zkušený stoupenec a propagátor skautingu. V roce 1983 převzal státní vyznamenání "Zasloužilý pracovník zdravotnictví" a v roce 1984 se stal jako člen kolektivu nositelem "Ceny osvobození města Brna " za lékařství.

Oddělení biochemické genetiky vedl do roku 1987, posléze už jako emeritní vedoucí pracoval jako samostatný vědecký pracovník. Do penze odešel v roce 1989, ale do už přejmenovaného Výzkumného ústavu zdraví dítěte docházel do konce roku 2001. Ústav byl zrušen ke dni 31. 5. 2002 výnosem ministerstva zdravotnictví, které bylo jeho zřizovatelem.

Uveřejnil 25 monografií, monografických statí a výzkumných zpráv. Byl autorem nebo spoluautorem 130 odborných článků uveřejněných v tuzemských i zahraničních odborných časopisech. Podílel se také na 250 přednáškách přednesených u nás i v zahraničí. Jeho poslední prací je "Alpha-l-Antitrypsin Deficiency: Simple, Inexpensive Newborn Mass Screening Method" (Mrskoš A., Kozák L., Pospišilová J., Kamarýt J.) publikovaná v Klin. Biochem. Metab. 10 (31), 2002, No. 4, p. 191-194.

Ve svém volném čase se rád věnuje zahrádce. Stále působí ve skautingu, kde v mladých letech vedl skautský oddíl a organizoval tábory. V současnosti vzdělává vůdce skautských oddílů. Zabývá se také rodokmenem svého rodu, který dovedl až do 17. století.

K faktům bych rád připojil několik postřehů vytržených ze vzpomínek RNDr. Jaromíra Kamarýta, DrSc., který byl Mrskošovým nejbližším spolupracovníkem (převzal po něm šéfovskou štafetu), kolegou a je jeho přítelem. „Při našem prvním setkání měl Mrskoš na zemi rozložený obsáhlý rejstřík pro tisk připravované Biochemie O. Wagnera a F. A. Richtera, který pořádal a korigoval. Trpělivost, pečlivost a důkladnost byly Tondovy vlastnosti, které věnoval každé vědecké práci. ... Mrskoš měl velkou zásluhu na vybavení a přístrojovém parku našeho oddělení. ... Měl vždy pochopení pro nesnáze, vyskytnuvší se při práci kolegů, nikdy neodmítl pomoc a dodával elán pro další bádání. ... Vždy, i v obtížných dobách totality jsme měli jasno v otázkách ideologických. Otevřeně a bez obav jsme o nich spolu diskutovali a sdíleli stejné nepříjemnosti ze strany státní moci. Vědeckých hodností jsme dosáhli usilovnou prací bez toho, že bychom snažení vyztužovali členstvím ve straně nebo absolutoriem VUMLu.“

Já osobně jsem poznal pana inženýra Mrskoše už jako penzistu, který však k ústavu nadále neodmyslitelně patřil. Oplýval optimismem, nadhledem a dobrou myslí. Vždy byl rád nápomocen a k dispozici. Vzhledem ke svému úvazku chodil do práce vždy v odpoledních hodinách a vytvářel tak atmosféru jakési druhé směny. Při svém příchodu rád navštívil naši laboratoř, aby nás pozdravil a prohodil pár slov. Při té příležitosti jsem byl často svědkem nezapomenutelných vzpomínek, zážitků a příhod pánů, kteří patřili k zakladatelům biochemické genetiky ve Výzkumném ústavu pediatrickém v Brně.


Výbor ČSKB udělil Ing. Mrskošovi čestné členství, předáno při příležitosti konání VI.Celostátního sjezdu ČSKB v říjnu 2003.