test funkce trombocytů

Standardně se žilní krev odebírá do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla > 1 min. Transport materiálu do laboratoře < 2 h. Doporučeno je provádět odběr přímo na pracovišti, kde se vyšetření provádí. Materiál dodaný po 2 h nelze použít (nevratné metabolické změny trombocytů). Pozor nechladit!

Z odebraného vzorku se získá plazma bohatá na trombocyty (PRP - platelet rich plasma) centrifugací 10 – 15 min při 150 – 200 g. Potřebná alikvota se oddělí do uzavřené plastové nádobky (zkumavky) a ze zbylého vzorku se připraví plazma chudá na trombocyty (PPP - platelet poor plasma) centrifugaci 10 – 15 min při 1800 až 2500 g.

Počet trombocytů v PRP se ověří na analyzátoru – optimální je hodnota 200-400x10⁹/l. Nižší hodnoty mohou vykazovat nižší odezvy, vyšší hodnoty lze upravit přidáním PPP.

Dle typu analyzátoru je možné použít i plnou krev.

Dle nejnovějšího výzkumu se ukazuje, že vzorek odebraný do heparinu nebo hirudinu je pro vyšetření vhodnější. Heparinizovaný vzorek je stabilní až 24 h.

Test byl popsán v roku 1962 (O´Brien a Born); zjiš
euje schopnost trombocytů vytvářet agregáty, což vypovídá i o jejich schopnosti vytvářet primární zátku in vivo. Agregace je shlukování trombocytů, které může následovat po jejich adhezi nebo po stimulaci řadou stimulátorů. Dle provedení testu se může sledovat agregace bez přidání stimulátoru, tj. samovolná (spontánní) agregace. Přidávají-li se látky, které mohou vyvolat agregaci, mluvíme o stimulované agregaci. Dle typu detekce rozlišujeme agregometry na optické a impedanční. Optické agregometry využívají převážně turbidimetrii nebo nefelometrii. Přístroj se před analýzou kalibruje, přičemž PRP představuje 0% agregace a PPP 100 % agregace. Následně se vzorek PRP umístí do měřící komory temperované na 37°C, kde se sleduje samovolná agregace, a v případě negativní reakce se přidávají stimulanty. Vzorek musí být neustále míchán, aby nedošlo k usazování destiček a jejich vzájemnému styku. Přístroj zaznamenává změnu optických vlastností. Výsledkem záznamu je tzv. agregační křivka, z které lze odvodit: maximální amplitudu neboli procento agregace, tedy maximálně možnou agregační odpověď na daný podnět (výše agregační křivky vztažená k 100 % agregace, tj. PPP); maximální sklon – udává rychlost nárůstu agregace (je závislá na počtu a velikosti destičkových agregátů); doba latence agregační křivky – čas od přidání induktoru do doby, při které dojde k změně optických vlastností prostředí.  V praxi se nejčastěji využívá maximální amplituda. Impedanční agregometry – trombocyty přilnou na senzor (blízké situaci in vivo) a agregace je detekovaná zvýšením elektrického odporu mezi dvěma elektrodami, který je zaznamenáván kontinuálně v čase. Výsledek je udáván jako plocha pod křivkou (AUC), maximální amplituda a maximální sklon agregace. Některé analyzátory obsahují dvojici nezávislých senzorů, čím je zvýšená spolehlivost. Největší výhodou impedančních agregometrů je, že jsou schopny krom PRP měřit i agregaci v plné krvi. Nevýhodou přípravy PRP je to, že je v ní přítomna jenom část trombocytů. Centrifugací se zachytí menší podíl aktivovaných a velkých trombocytů (rychleji sedimentují při centrifugaci) a navíc na tvorbě primární zátky se ve skutečnosti podílejí i erytrocyty a leukocyty. Výhodou impedančních agregometrů je vyšší citlivost při tvorbě mikroagregátů, ta je u některých optických agregometrů také dosažitelná a to s využitím laseru.

Výsledky obou metod nelze srovnávat!

Induktory, které se používají u tohoto vyšetření lze rozdělit do dvou skupin: silné induktory (kolagen, trombin) – přímo vyvolávají agregaci a navíc syntézu tromboxanu A2 a sekreci z destičkových granul; slabé induktory (ADP, kyselina arachidonová, adrenalin) – vyvolávají agregaci bez sekrece, ta může nastat až po vzájemném kontaktu destiček, což se na agregační křivce projeví druhou agregační vlnou. První vlna je reverzibilní proces, a při některých poruchách nedochází k sekreci, a agregáty se rozpadnou, což je nutné popsat při vyhodnocení testu. Silné induktory mají při nižších koncentracích vlastnosti slabých induktorů; obráceně to neplatí, ale při vyšších koncentracích slabých induktorů mohou obě vlny splynout (výjimkou je ADP). Ristocetin v nízkých dávkách způsobuje spíše aglutinaci trombocytů – tato reakce není vázána na fibrinogen; ve vyšších dávkách destičky agreguje pomocí von Willebrandova faktoru (Pozor! – neplést vyšetření ristocetinového kofaktoru a agregaci destiček stimulovanou ristocetinem, u RiCo se používá standardní směs destiček a ne destičky vyšetřované osoby).

Na trhu jsou k dispozici lumiagregometry, které měří ATP uvolňované z denzních granul destiček, po jejich stimulaci. Stanovení uvolněného ATP je založeno na bioluminiscenční reakci s luciferinem v přítomnosti luciferázy.

Agregometrie se používá pro vyšetření syndromu lepivých destiček, kde se, na rozdíl od klasické agregometrie, používají podprahové koncentrace induktorů, na které normální destičky nereagují. Další uplatnění je při monitorování antiagregační léčby.

V ČR není pro toto vyšetření k dispozici EHK.

Snížení hodnot: Aspirin, Ibuprofen, kyselina mefenamová, indometacin, Cox-2 inhibitory, penicilin, cefalosporin, nitrofurantoin, hydroxychlorochin, amfotericin, vasodilatátory, diuretika (hlavně furosemid), blokátory kalciového kanálu, beta-blokátory, heparin, lepirudin, agratroban, bivalirudin, streptokináza, urokináza, tkáňový aktivátor plazminogenu, tricyklická antidepresiva, chlorpromazin, lokální a celková anestézie, mithramycin, daunorubicin, dextrany, radiografické kontrastní látky, etanol, kofein, česnek, kmín, kurkuma, inhibitory fosfodiesterázy, antagonisté ADP receptorů (ticlopidin, clopidogrel), antagonisté glykoproteinu IIb/IIIa (abciximab, eptifibatid, tirofiban), blokátory AT1 (sartany), marihuana, saliciláty, antihistaminika, urémie.

Zvýšení hodnot: tělesná zátěž, angiotensin II, čerstvé trombózy, čerstvý infarkt myokardu, migrény, DIC, antipsychotika zvyšující hladinu prolaktinu, hormonální antikoncepce, kouření, strava bohatá na tuky, diabetes mellitus, kardiovaskulární onemocnění, atd.