PS

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla déle než 1 min. Doprava materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je dle doporučení ČHS 4 h při 15 – 25 °C. Při léčbě heparinem se doporučuje oddělit plazmu do 30 min; vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zmrazení plazmy lze skladovat 4 týdny při -20 °C nebo 6 měsíců při -70°C . Pro následné zpracování zmrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu cca 5 min ve vodní lázni cca 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

Protein S byl poprvé popsán v roce 1979 v Seattlu od čeho má odvozen název. Působí jako kofaktor aktivovaného proteinu C při inaktivaci FVa a FVIIIa.  Protein S má rovněž na aktivovaném proteinu C nezávislou antikoagulační aktivitu prostřednictvím přímé vazby na faktor Va, faktor Xa a faktor VIII. Protein S je v plazmě z 65% vázaný na C4bBP (protein vážicí C4b složku komplementu) a zbytek je volný. Jen volný protein působí jako funkčně aktivní kofaktor.

Testy proteinu S mohou být buď funkční, nebo imunologické:

Funkční testy měří vždy aktivitu volného proteinu S:

Na bázi aPTT – testovaná plazma  se při 37°C inkubuje s Protein S deficitní plazmou, fosfolipidy, kontaktním aktivátorem (např. kaolin) a s nadbytkem aktivovaného proteinu C. Po inkubaci se přidá roztok vápenatých iontů a měří se čas potřebný k vytvoření sraženiny. Hodnota se odečte z kalibrační křivky.

Na bázi PT – podobný test s využitím tromboplastinu. Preciznost u funkčních metod se pohybuje v rozmezí 3 – 11 %

Imunologické testy mohou měřit:

Celkový protein S jako antigen – nejvíce se používají ELISA testy, u kterých jsou mikrotitrační jamky potaženy králičí, nebo kozí protilátkou vůči lidskému proteinu S. Měřící rozsah je 0,06 - 1,2 IU/ml, precíznost v sérii je 2,1-2,7, mezi sériemi je 3,7 %.

Volný protein S, což vyžaduje, aby se na C4bBP vázaný PS odstranil před analýzou, např. vysrážením polyetylenglykolem a jeho odstraněním centrifugací nebo filtrací. Přítomnost volného proteinu S může být také stanovená měřením nárůstu turbidity vznikající aglutinací dvou latexových reagencií, kde purifikovaný C4bBP navázaný na první latexovou reagencii reaguje  v přítomnosti Ca²⁺ iontů s vysokou afinitou k volnému Proteinu S v plazmě. Volný PS navázaný na C4bBP latex spouští aglutinační reakci s druhou latexovou reagencií, ve které je na latexovou částici navázaná monoklonální protilátka proti Proteinu S. Stupeň aglutinace je pak přímo úměrný koncentraci volného proteinu S ve vzorku. Imunologické stanovení volného proteinu S dobře koreluje se stanovením funkční aktivity, ale byly popsány případy, kdy se tyto údaje lišily. Detekční limit je 3,2-7,36 % v závislosti od druhu testu, měřící rozsah je 10-150 %, preciznost v sérii je 1,8-3,2%, mezi sériemi je 2,4-5,9%. 

Hodnoty snižuje: defekt FVL, zvýšení FVIII, hormonální antikoncepce, estrogeny, kumariny, těhotenství, ženy všeobecně, fyziologicky u novorozenců, chronický zánět, jaterní onemocnění.

Hodnoty zvyšují: věk, u mužů všeobecně.