CBZ, APO-Carbamazepine, carbamazepinum, Biston, Calepsin, Carbategral, Carbatrol, Carbazep, Convulsine, Epitol, Equetro, Finlepsin, Hermolepsin, Karbamazepine, Lexin, Mazepine, Neuritol, Neurotol, Neurotop, Nordotol, Servimazepine, Sirtal, Stazepine, Tegretal, Tegretol, Tegretol XR, Telesmin, Temporol, Teril, Timonil, Trimonil Retard

5H-dibenzo[b,f]azepin-5-karboxamid, 5-karbamoyl-5H-dibenz[b,f]azepin

Stanovení se provádí v séru, případně v plazmě (koagulant EDTA, heparin). V plazmě jsou výsledky vyšší než
v séru. Odběr se obvykle provádí před následující aplikací.
Stabilita vzorku: 20 – 25 °C: plazma, sérum 2 dny; 4 – 8 °C: plazma 10 dnů, sérum 7 dnů; -20 °C: plazma
8 týdnů, sérum 4 týdny.
Karbamazepin se může vázat na separační gely. Hemolýza ruší při analýze.

Ke stanovení karbamazepinu se používá především kompetitivních imunoanalytických metod, dále spektrofotometrie v UV i viditelné oblasti, fluorimetrie, TLC, GC a HPLC.

UV spektrometrie má pouze historický význam. Vzorky se po extrakci měřily při 290 nm, protože při maximu absorbance karbamazepinu 215 -220 nm byly četné interference jiných antikonvulsiv. Přidáním kyseliny chlorovodíkové se azepinový kruh změnil na 9-metylakridin a maximum 290 nm se posunulo na 255 nm, přičemž se citlivost analýzy zvýšila. Extrakce je pracná a metoda není dostatečně specifická.
Podobně je tomu při detekci ve viditelné oblasti. Karbamazepin se extrahuje do dichloretanu při neutrálním pH. Extrakt reaguje s dusitanem sodným a kyselinou dusičnou za vzniku žluté rozpustné sloučeniny, jejíž absorbance se měří při 400 nm.

Fluorimetrická detekce může následovat po rozdělení na tenké vrstvě. Tento postup je pracný a vyžaduje zkušenosti, jinak jsou výsledky nepřesné.

Imunoanalýzy jsou velmi snadné a vhodné pro měření karbamazepinu v terapeutickém intervalu. Nicméně
u pacientů s nevhodnou odezvou nebo při toxickém účinku je užitečné používat metody, které také stanovují metabolity karbamazepinu.
Kompetitivní EMIT využívá soutěže karbamazepinu ze vzorku a konjugátu karbamazepinu s glukóza-
6-fosfátdehydrogenázou a vazebná místa na protilátce. Enzymová značka je v imunokomplexu inhibována. Čím více léčiva je ve vzorky, tím méně konjugátu se naváže a měřená aktivita enzymu bude vyšší. Metoda je běžně dostupná, ale neumožňuje zvlášť měřit množství epoxidu. Reakční čas 45 s. Linearita 2 – 20 mg/l. Reprodukovatelnost 8 – 10 %. Ruší hemolýza.
Homogenní fluorescenční imunoanalýza se substrátovým markerem používá v kompetitivní reakci jako konjugát karbamazepin s navázaným galaktosylumbeliferonem. Po vytvoření imunokomplexu s protilátkou je ze stérických důvodů konjugát nepřístupný pro následné štěpení β-galaktosidázou. Volný konjugát se štěpí
a vzniklý umbeliferon se sleduje fluorimetricky. Signál je přímo úměrný koncentraci léčiva. Metoda není běžně používaná.
FPIA využívá kompetice mezi léčivem ze vzorku a léčivem označeným derivátem fluoresceinu o vazebná místa na protilátce. V imunokomplexu má fluorescein omezenou pohyblivost a vyšší emisi polarizovaného světla. Množství konjugátu v imunokomplexu je tím nižší, čím je více léčiva ve vzorku, tedy měřený signál je nepřímo úměrný koncentraci karbamazepinu ve vzorku. Reakční čas je 10 min. Mez detekce 0,5 mg/l. Linearita 2 –
20 mg/l. Reprodukovatelnost 4 % v terapeutickém intervalu.

TLC je kvalitativní metoda pro detekci karbamazepinu a jeho metabolitů. Po separaci se chromatogram nechá reagovat se 70 % kyselinou chloristou a poté se zahřeje. Tím je umožněna fluorescenční detekce s excitací při 358 nm a emisí při 498 nm. Pro vyvolání fluorescence lze také použít síran ceričitoamonný a kyselinu fosforečnou. Další možností je použití par kyseliny dusičné.
Plynová chromatografie byla dříve široce používaná. Starší techniky používaly derivatizace, novější postupy mají kolony s deaktivační náplní, které nevyžadují derivatizaci k dosažení dobrého rozlišení. Metoda obvykle začíná extrakcí karbamazepinu z fosfátového pufru do směsi benzen-octan etylnatý 4:1 a následným rozpuštěním odparku extraktu v metanolu. Většina GLC metod stanovuje pouze původní léčivo, ale některé kromě toho měří i metabolit epoxid karbamazepinu (metabolit je nestabilní a výsledky jsou nepředvídatelné ať už se použije plameno-ionizační nebo hmotnostní detektor). K dalšímu zvýšení citlivosti metody se používá kombinace
GC-MS (mez detekce v řádu 10-9). Ačkoliv GLC je dostatečně citlivá, problémem zůstává rozklad karbamazepinu v důsledku vysoké teploty kolony (200 – 260 °C). Derivatizací lze tyto obtíže minimalizovat. Přídavek vnitřního standardu s podobnou chemickou strukturou zvyšuje přesnost měření. Nové kolony
s deaktivační náplní umožňují stanovení karbamazepinu bez derivatizace a omezují vznik rozkladných produktů. Reprodukovatelnost je v sérii CV 1,9 %, mezi dny 4 % při koncentraci 33,84 µmol/l; výtěžnost dosahuje 89 %.
HPLC stanovuje karbamazepin i jeho epoxid a zmenšuje obtíže související s teplotní nestabilitou (teplota kolony je 40 °C). Detekce se provádí při 212 a 254 nm a jako vnitřní standard se používá dihydrokarbamazepin nebo cyheptamid. Eluční čas je < 8 min. Mez detekce 0,1 mg/l. Linearita je v intervalu 0,1 – 30 mg/l. Reprodukovatelnost je v sérii CV 3,6 %, mezi dny 4 % při koncentraci 33,84 µmol/l; výtěžnost dosahuje 95 %.

Většina prací uvádí dobrou korelaci mezi EMIT, FPIA, GLC a HPLC pokud nejsou v séru pacienta také metabolity karbamazepinu.

Podle údajů College of American Pathologists z roku 2001 se CV pro karbamazepin pohybuje v intervalu 4 –
12 % při stanovení koncentrace 25,38 µmol/l. Přípustná chyba pro výsledky (CLIA-88) je ±25%. Požadovaná přesnost, která je odvozena z biologické variability uvažuje vychýlení ±6,25 % při koncentraci 33,84 µmol/l
a ±6,42 % při koncentraci 50,76 µmol/l.
Karbamazepin je uveden v katalogu amerických farmaceutických referenčních standardů jako Carbamazepine 1093001, který má deklarovanou čistotu 99,9 %.
Toleranční limit EHK: 24 %.

Výsledky stanovení karbamazepinu snižují: fenobarbital, fenytoin, hemoglobin 4 g/l (-10 %), cholesterol
12,7 mmol/l (-10 %), lipémie (intralipid 1,25 g/l), primidon, triacylglyceroly 4,3 mmol/l (-10 %), aj.
Výsledky stanovení karbamazepinu v séru zvyšují: bilirubin > 170 µmol/l, cimetidin, danazol, erythromycin, fluoxetin, isoniazid, karbamazepin-10,11-epoxid (+20 až +25 % všechny imunoanalýzy), kyselina valproová, lipémie (intralipid 5 g/l), lithium, nikotinamid, propoxyfen, stiripentol, triacetyloleandomycin, tricyklická antidepresiva (imunoanalýzy), verapamil, aj.