trombinový koagulační test, IIa, FIIa, Thrombin time

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla déle než 1 min. Doprava materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je dle doporučení ČHS 4 h při 15 – 25 °C. Při léčbě heparinem se doporučuje oddělit plazmu do 30 min; vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zmrazení plazmy lze skladovat 4 týdny při -20 °C nebo 6 měsíců při -70°C . Pro následné zpracování zmrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu cca 5 min ve vodní lázni cca 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

Trombin je plazmatický enzym, který je za fyziologických podmínek přítomen v plazmě ve velmi malém množství. Množství trombinu se v procesu srážení zmnohonásobí a způsobí přeměnu fibrinogenu na fibrin. Trombin z α řetězců fibrinogenu odštěpuje dva fibrinopeptidy A, z řetězců β dva fibrinopeptidy B, za vzniku fibrinových monomerů. Tyto monomery po stranách svých konců spontánně polymerují za vzniku rozpustného fibrinu, který je následně stabilizován koagulačním faktorem XIII, za přítomnosti vápenatých iontů. Nedostatek FXIII, a ani ostatních koagulačních faktorů, nemá vliv na hodnotu trombinového času.Stanovení trombinového času je jedním ze základních koagulačních testů používaných pro vyšetření poslední fáze koagulační kaskády hemostázy.

TT je screeningový skupinový koagulační test, při kterém je fibrinogen přeměňován na fibrin přídavkem trombinu. Měří se čas nutný k vytvoření prvního fibrinového vlákna (koagula). Dle koncentrace zvoleného trombinu je možné  test použít na monitorování antikoagulační léčby.

Detekce vzniku koagula: mechanicky pomocí magnetické kuličky nebo opticky při vlnové délce 671 nm.

Preciznost mezi sériemi: CV 1,6 – 3,3 %.

Toleranční limit EHK: metoda není zavedena v kontrolních cyklech EHK

Prodloužení či zkrácení koagulačního času: nepřesně odebrané vzorky s odchylkou ± 10 %.

Prodloužení koagulačního času: fyziologicky u novorozenců; silná hemolýza, ikterická či chylózní plazma; dysfibrinogenémie, vrozené hypofibrinogenémie (hladina fibrinogenu < 0,6 g/l), získané hypofibrinogenémie (diseminovaná intravaskulární koagulopatie, choroby jater, fibrinolýza) či afibrinogenémie; přítomnost inhibitorů s antitrombinovým účinkem (např. léčba heparinem, hirudinem, argatrobanem), imunoglobuliny u mnohočetného myelomu a revmatoidní artritidy, zvýšená hladina antitrombinu, protilátky proti hovězímu trombinu, hypoalbuminémie, kontrastní radioaktivní látky.

Zkrácení koagulačního času: přítomnost sraženiny, špatný odběr, hydroxyethyl škrob