fosfát-monoester fosfohydrolasa, EC 3.1.3.2;
kyselá fosfatasa; kyselá monofosfatasa; glycerofosfatasa;
fosfomonoesterasa; kyselá fosfomonoesterasa; 
kyselá fosfohydrolasa; kyselá fosfomonoesterhydrolasa; ortofosforečný monoester fosfohydrolasa; 
kyselá nukleosiddifosfátfosfatasa; uteroferin.

Chemické názvosloví připouští u enzymů pouze koncovku –asa, progresivní pravopis a řada současných lékařských publikací uvádí koncovku –áza. Mezinárodně uznávaná zkratka enzymu neexistuje, ale běžně se používá označení AP (Google 413 000), případně ACP (Google 46 300). Upozorňujeme, že označení AP se používá jak pro alkalickou, tak pro kyselou fosfatázu.

Vzhledem k dennímu rytmu je třeba odebírat ráno. Odběr neprovádět po digitálním vyšetření prostaty nebo po její masáži. Nešetrné zacházení se vzorkem vede k uvolnění ACP z trombocytů. Transport provádět v ledové tříšti. Při vyšetření se dává přednost plazmě (doporučuje se EDTA, protože heparin výsledky snižuje) před sérem (aktivita ACP v séru je vyšší). Stabilitu vzorku lze zvýšit úpravou na pH 6 (hydrogensíran sodný + ředěná kyselina octová). Může se také stanovovat seminální ACP, případně v moči.
Stabilita vzorku po úpravě na pH 6: 20 - 25 °C: 8 dní, 4 - 8 °C: 8 dní, -20 °C: 4 měsíce; bez úpravy pH: 20 - 25 °C: 2 h, 4 - 8 °C: 8 h, -20 °C: 1 den.
Koncentrace ACP v erytrocytech je vyšší než v séru a hemolýza proto výsledky měření falešně zvyšuje. Zbytky saponátů, fosfátů a těžké kovy inhibují ACP.

Spektrofotometrie: Fenylfosfát jako substrát se nepoužívá, protože vznikající fenol je jedovatý a kancerogenní. Nejvíce se používá 4-nitrofenylfosfát. Popsány jsou také postupy používající 1-naftylfosfát, thymolftalein monofosfát a fenolftalein monofosfát. Hydrolýza jednotlivých substrátů pomocí různých izoenzymů ACP probíhá rozdílnou rychlostí.

Pro stanovení ACP byly použity také různé imunochemické techniky jako IRMA, protisměrné imunoelektroforéza, imunoprecipitace a enzymoimonometrická analýza. V tomto případě se stanovuje hmotnostní koncentrace aktivních i neaktivních molekul ACP.

Certifikovaný referenční materiál je k dispozici pro prostatický izoenzym označením BCR 410 (Sigma-Aldrich).
Referenční metoda neexistuje.

Intraindividuální variabilita: 8,9 %, minimální signifikantní změna: 26,2 %.
Toleranční limit EHK: 21 % (pouze pro prostatický izoenzym).

Aktivitu kyselé fosfatázy snižují: fluoridy, fosfáty, měď, oxaláty, tekutá mýdla (10 – 37 %), aj.
Aktivitu kyselé fosfatázy zvyšují: bilirubin, hemoglobin, kyselina acetoctová, kyselina gentisová, kyselina homogentisová, aj.