insulinu podobný růstový faktor I, somatomedin C, Sm-C, IFG1, IGFIA, IGF-IA, GPE, sulfation factor.

Stanovení se provádí nalačno v séru. Nelze použít plazmu s EDTA (i když některé postupy to dovolují), pouze plazmu s heparinem. Pokles hodnot mezi 4.30 a 7.30. Při léčbě růstovým hormonem je maximu v poledne a minimum o půlnoci. Stabilita v séru i plazmě (antikoagulans heparin) je vysoká (4 d při 4 – 37 °C), při -20 °C 18 měsíců. Stanovení lze použít i pro vyšetření buněčných kultur.

Hlavním problémem při stanovení IGF-I je interference IGF vazebných proteinů. Pokud se sérum předem neupraví, naměříme falešné hodnoty, protože při inkubaci dochází jen k velmi pomalé disociaci komplexů IGF-I/IGFBP3. K separaci IGF-I se používá vylučovací chromatografie, extrakce tuhá látka – kapalina, nebo extrakce do etanolu v kyselém prostředí. Všechny tyto postupy ale mají zpětný výtěžek jen 70 – 80 %. Proto se dnes dává přednost naředění v kyselém pufru (pH 3,1), kde dochází k potřebné disociaci.

RIA začíná pipetování vzorku do kyselého pufru. Pak se přidá králičí protilátka vůči IGF-I, která obsahuje nadbytek rekombinantního lidského IGF-II a vzniká komplex s uvolněným IGFBP vedle imunokomplexu anti-IGF-I–IGF-I (takže IGFBP není třeba odstraňovat). Dále se přidá IGF-I značený ¹²⁵I. RIA stanovení IGF-I probíhá v jednom kroku. Zkumavky se nechají inkubovat při 2 – 8 °C (2 dny). Po inkubaci se přidá protilátka vůči králičímu imunoglobulinu a precipitační činidlo (další inkubace 1 h při 2 – 8 °C). Přidá se ledová destilovaná voda, roztok se odstředí (chlazená centrifuga 30 min) a dekantuje. Vázaná aktivita ¹²⁵I se měří na gama-počítači 1 min. Koncentrace IGF-I v kalibrátorech a vzorcích je nepřímo úměrná změřené radioaktivitě. Kalibrační křivka se sestrojí na základě stanovení osmi sérových kalibrátorů a hodnoty IGF-I přítomného ve vzorcích se odečtou z této křivky. Rozsah měření 0,1 – 10 µg/l (vyšší koncentrace nutno ředit až 200x). Analytická citlivost je 0,064 µg/l. Preciznost v sérii 1,0 – 16,1 %, mezi sériemi 4,5 – 6,0 %; zpětný výtěžek 101 – 112 %. Při stanovení neruší hemoglobin 5 g/l, bilirubin 342 µmol/l a triacylglyceroly 11,3 mmol/l.

IRMA používá myší monoklonální protilátku vůči IGF-I vázanou na stěnu zkumavky, na kterou se váže IGF-I ze vzorku a pak na něj myší monoklonální protilátka vůči IGF-I značená ¹²⁵I. Imunoradiometrické stanovení IGF-I (vytvoření sendviče) probíhá v jednom kroku. Zkumavky se nechají inkubovat 60 min při 18 – 25 °C (třepání). Po inkubaci se obsah zkumavek odsaje a dvakrát propláchne a odsaje. Vázaná aktivita ¹²⁵I se měří na gama-počítači 1 min. Koncentrace IGF-I v kalibrátorech a vzorcích je přímo úměrná změřené radioaktivitě. Kalibrační křivka se sestrojí na základě stanovení šesti sérových kalibrátorů a hodnoty IGF-I přítomného ve vzorcích se odečtou z této křivky. Rozsah stanovení je 2 – 1200 µg/l (vyšší koncentrace lze ředit). Analytická citlivost je 2 µg/l. Preciznost v sérii ≤ 6,3 %, mezi sériemi ≤ 6,8 %; linearita ředění je 88 – 111 %, zpětný výtěžek 91 – 103 %. Efekt nadbytku antigenu se neprojevuje do 7000 µg/l.Pacienti, kteří byli pravidelně ve styku se zvířaty nebo podstoupili imunoterapii nebo diagnostické procedury využívající imunoglobuliny nebo fragmenty imunoglobulinů, mohou produkovat protilátky, které interferují při imunologických stanoveních.

ELISA je založena na sendvičovém principu, kdy na lidskou protilátku vůči IGF-I (vázanou na mikrotitrační destičce) se naváže IGF-I ze vzorku (150 min třepání). Po čtyřnásobném promytí se připojí k jinému místu IGF-I biotinylovaná protilátka vůči lidskému IGF-I (60 min třepání).  Po čtyřnásobném promytí se přidá streptavidin konjugovaný s křenovou peroxidázou (45 min třepání). Po čtyřnásobném promytí se přidá substrát tetrametylbenzidin a barevná změna reakce s peroxidázou (30 min třepání ve tmě) se sleduje po zastavení stop činidlem (např. 0,2 M H₂SO₄) a protřepání fotometricky ihned při 450 nm. Analýza probíhá při laboratorní teplotě. Mez detekce je 0,1 µg/l. Rozsah měření je na základě osmibodové kalibrace 0,1 – 30 µg/l (vyšší koncentrace se ředí dle potřeby diluentem). Signál je přímo úměrný koncentraci IGF-I ve vzorku. Preciznost v sérii byla CV < 10 %, mezi sériemi < 12 %; zpětný výtěžek 105 – 138 %, linearita ředění 108 – 130 %. Jiná souprava používá konjugát protilátky vůči IGF-I s peroxidázou s přímou vazbou bez streptavidin-biotinového můstku. Metoda je citlivější (8,4 ng/l) s rozsahem 31,2 – 2000 ng/l. Tak nízké hodnoty ale není třeba v lidském séru stanovovat.

Jednostupňový zábleskový postup CLIA, kdy se na magnetické částice potažené myší monoklonální protilátkou naváže během inkubace (20 min) IGF-I a na jeho další epitop se současně připojí druhá myší monoklonální protilátka značená izoluminolem. Imunoreakce probíhá v kyselém roztoku pufru obsahujícího IGF-II, který váže IGFBP3 ze vzorku. Po promytí se přidá startér (0,12 % H₂O₂ + 4 % NaOH) a fotonásobičem se měří záblesk. Intenzita signálu je přímo úměrná hladině IGF-I. Rozsah měření je na základě dvoubodové kalibrace 3 – 1500 ng/l. Analytická citlivost je 3 ng/l, funkční citlivost 10 ng/l. Preciznost v sérii 2,4 – 5,1 %, mezi sériemi 3,8 – 9,6 %; zpětný výtěžek 98 – 107 %. Efekt nadbytku antigenu nebyl pozorován do 11000 ng/l. Ani vysoké koncentrace hemoglobinu (10 g/l), bilirubinu (342 µmol/l) a triacylglycerolů (33,9 mmol/l) neruší. Pacienti, kteří byli pravidelně ve styku se zvířaty nebo podstoupili imunoterapii nebo diagnostické procedury využívající imunoglobuliny nebo fragmenty imunoglobulinů, mohou produkovat protilátky, které interferují při imunologických stanoveních.

Metoda CLIA je založena na sendvičové imunochemické reakci, kde je ALP jako marker. IGF-I se v prostředí pufrovaného roztoku s obsahem sérových bílkovin váže jedním epitopem na monoklonální myší protilátku vůči IGF-I, imobilizovanou na polystyrenové kuličce a druhým epitopem na polyklonální králičí protilátku vůči IGF-I, konjugovanou s alkalickou fosfatázou. Do kyselého roztoku pufru se také přidává IGF-II, který váže IGFBP3 ze vzorku. Reakce probíhá 60 min při 37 °C. Po odstranění nezreagovaného materiálu odstředěním a promytí se přidá substrát adamantyldioxetanfenylfosfát, který hydrolyzuje stykem s alkalickou fosfatázou za vzniku nestabilního meziproduktu. Ten se ihned rozpadá za vzniku záření, které se detekuje luminometrem. Intenzita záření je přímo úměrná koncentraci IGF-I ve vyšetřovaném vzorku. Výsledky jsou stanoveny podle kalibrační křivky, která je pro přístroj specifická a je určena na základě dvoubodové kalibrace (v kvadrupletu) a vzorové křivky získané z čárového kódu činidla. Linearita metody je 20 – 1600 µg/l. Efekt nadbytku antigenu se neprojevuje do 100000 µg/l. Detekční limit metody: 20 µg/l (2 SD). Preciznost v sérii: 2,3 – 3,9 %, celková: 3,7 – 8,1 %. Zpětný výtěžek: 94 – 107 %, linearita ředění 90 – 112 %. Triacylglyceroly do 33,9 mmol/l a bilirubin do koncentrace 342µmol/l neinterferují. Hemolýza výrazně snižuje výsledky. Pacienti, kteří byli pravidelně ve styku se zvířaty nebo podstoupili imunoterapii nebo diagnostické procedury využívající imunoglobuliny nebo fragmenty imunoglobulinů, mohou produkovat protilátky, které interferují při imunologických stanoveních.

LC-MS kalibrace byla v rozsahu 15,6 – 2000 µg/l. Kalibrátory a vzorky byly rozpuštěny ve fosfátovém pufru, obsahujícím aminoetylbenzensulfonylfluorid a hovězí albumin. Vnitřní standard byl připraven z oxidovaného krysího IGF-I. Pro IGF-I byl ke kvantitativní analýze použit ion m/z 1093,5209 z izotopového clusteru [M+7H]+7 s vymezujícími ionty m/z 1093,3778 a m/z 1093,6641.

Mezinárodní standard: 1st WHO International Standard for Insulin-like Growth Factor-I, recombinant, human, NIBSC 02/254, Version 6.0, 06/04/2013.

Toleranční limit EHK: 22 %.

Hodnoty snižuje: vyšší věk (nad 60 let), kritické chorobné stavy, hladovění, malnutrice, menopausa, těhotenství (6. – 12. týden), aktivace imunitního systému (např. zánětem), diabetes mellitus, snížená činnost hypofýzy nebo štítné žlázy, cirhóza, opožděná puberta, hepatom, anorexie, hemolýza, odběr do EDTA, benzofibrát.

Hodnoty zvyšuje: zvýšený příjem mléčných výrobků, vytrvalostní tělesné cvičení, parenterální výživa (2. – 3. trimestr), adolescence, předčasná puberta, akromegalie, hypofyzární gigantismus, diabetická retinopatie, podání testosteronu, podání růstového hormonu.