|
Popis vyšetření: KYSELINA MOČOVÁ
Zařezeno v kategoriích: Synonyma:
Urát, 8-hydroxyxantin, purin-2,6,8-triol, purin-2,6,8(1H,3H,9H)-trion, 2,6,8-trioxypurin, 2,6,8-trioxopurin, 7,9-dihydro-1H-purin-2,6,8(3H)-trion Preanalytická fáze:
Stanovení se provádí v plazmě, séru a moči. Výsledky v plazmě jsou v průměru o 11,8 µmol/l vyšší než v séru. Při analýze plazmy se jako antikoagulant nesmí používat EDTA, citrát ani oxalát (inhibují urikázu používanou při enzymatickém fotometrickém stanovení - způsobují falešně nižší výsledky); tento enzym je dále inhibován fluoridem sodným, kyanidem a formaldehydem. Lze použít heparinát lithný. Opakované zamrazení vzorku nevadí. Hemolýza neruší při enzymové metodě do koncentrace hemoglobinu 3,5 g/l, ruší ikterus. Stabilita sérum: 3 dny při 18 - 26 °C, 3 – 7 dní při 2 - 8 °C, 6 – 12 měsíců při -20°C. Stabilita moč: 3 – 4 dny při 18 - 26 °C, 1 týden při 2 - 8 °C, 4 týdny při -20°C. Stanovení ovlivňuje fyzická zátěž, věk, nadmořská výška a dieta. Poznámky k analytické metodě:
První analytickou metodou byla redukce fosfowolframové kyseliny na wolframovou modř (fotometrie při 650 až 700 nm) v alkalickém prostředí uhličitanu vápenatého (1912), přičemž kyselina močová se oxidovala na allantoin. Bílkoviny bylo nutné předem vysrážet a kyselinu močovou z filtrátu izolovat jako stříbrnou sůl. Metoda byla dále upravována tak, že se izolovala hořečnatá, amonná, mědná nebo mědnatá sůl. Použití kyanidu zvýšilo citlivost metody, stabilizovalo konečné zbarvení reakčního produktu a eliminovalo potřebu izolace kyseliny močové z filtrátu. Precipitace bílkovin se prováděla wolframovou, trichloroctovou nebo fosfowolframovou kyselinou, teplem nebo filtrací přes membránu. Jiná oxidační činidla obsahovala arsenowolframovou, arsenofosfowolframovou, arsenomolybdenovou kyselinu, ferrikyanid draselný nebo uranyl acetát. Ke zlepšení specifity oxidace byla kyselina močová adsorbována na iontově-výměnné koloně a N-etylmaleimid se přidal, aby se vyloučila interference chromogenů obsahujících sulfhydrylovou skupinu. Použití urikázy významně zvýšilo specifitu metody. Tato metoda je založena na oxidaci kyseliny močové urikázou na allantoin a peroxid vodíku. Allantoin, na rozdíl od kyseliny močové, neabsorbuje při 290 – 293 nm (pH ≥ 7), resp. 283 nm (pH < 7). Fotometrické měření se provádělo před a po působení urikázy. The Centers for Disease Control navrhlo jako referenční metodu pro stanovení v séru: vysrážení bílkovin kyselinou trichloroctovou, aby se eliminoval vysoký blank. Následně se sledovala E.P. oxidace kyseliny močové bakteriální urikázou o vysoké čistotě jako pokles absorbance při 283 nm. Preciznost se pohybovala od 2,6 % (177 µmol/l) do 1,5 % (584 µmol/l). Metoda je lineární do 1180 µmol/l. Výtěžnost je od 99 do 101 %. Významnější interference se projevovala pouze u guaninu a xanthinu. Malé interference také způsobuje EDTA Reflexní fotometrie používá celulózovou matrici obsahující urikázu, peroxidázu a kyslíkový receptor 3-metyl- Koncentrace kyseliny močové v séru nebo moči je úměrná rychlosti spotřeby kyslíku při urikázou katalyzované oxidaci a může být měřena Clarkovou polarografickou elektrodou. Coulometrická titrace měří v séru celkové množství látek redukovaných jodem před a po reakci s urikázou. Vhodná instrumentace není běžně dostupná. Metoda má SD ±5,39 µmol/l v intervalu 142 – 684 µmol/l HPLC pro stanovení v séru nebo moči používají buď reverzní fáze a detekce při 235 nebo 280 nebo 293 nm, případně separace na ionexu a ampérometrické měření v elektrochemickém detektoru. Citlivost ampérometrického detektoru je 5,9 µmol/l. Interferují pouze metabolity teofylinu‚ metylmočová kyselina). Reprodukovatelnost mezi dny je CV 1 – 2 %. Metoda je lineární v rozsahu 59 – 1180 µmol/l. Referenční (definitivní) metodou je izotopová diluce s hmotnostní spektrometrií uvedená National Institute of Standards and Technology v roce 1990. Známá navážka [1,3-15N2] kyseliny močové byla přidána k navážce séru. Po promíchání se směs nanesla na anexovou pryskyřici a izolovaná kyselina močová se převedla na tetrakis(terc.butyldimethylsilyl) derivát. Ten se nastříknul do plynového chromatografu s nízkou rozlišitelností V současnosti laboratoře používají výhradně urikázové metody. Doporučené jsou enzymové metody kromě postupu podle Kageyamy. Certifikovaný referenční materiál nese označení SRM 909 a,b (Level 1, Level 2) NIST, USA. College of American Pathologists v roce 2001 požadovala preciznost pro urikázovou metodu < 3 % při koncentraci kyseliny močové 295 µmol/l. Akceptovatelná přesnost (CLIA-88) je ±17%. Intraindividuální variace pro kyselinu močovou v krvi je přibližně 9 %. Analytická preciznost odvozená ze studie biologické variace musí být 4,3 %, aby celková chyba nebyla větší než 12 %. Toleranční limit EHK SEKK: sérum 14 %, moč 26 %; CV pro vnitřní kontrolu kvality: 6 %, teoretický toleranční limit: 13,8 %. Významné interference:
Koncentraci kyseliny močové v séru nebo plazmě snižují: alanin, albuterol, aldakton, allopurinol, amiclaran, aspirin, azathioprin, azlocillin, bilirubin > 85,5 µmol/l, benzbromaron, benziodaron, cefotaxim, citrát (-22 %), dikumarol, dipyron, dobutamin, EDTA ( 11 %), fenylbutazon (vysoké dávky), fluoridy (-22 %), formaldehyd, griseofulvin, hemodialýza, hemoglobin, hydrochlorothiazid, chlorothiazid, chlorpromazin, chlorprothixen, indometacin, kanolový olej, klofibrát, kontraceptiva, kortikosteroidy, kortikotropin, kouření, kyanidy, lipémie (až Koncentraci kyseliny močové v moči snižují: citrát, formaldehyd, hydroxymáselná kyselina, laktát, prokain penicilin G, trimecryton, urandil, aj. |