chloridový anion, Cl^-

Pro odběr plazmy lze případně použít odběrové zkumavky s heparinátem lithným nebo amonným. Maximální čas od získání do zpracování vzorku krve je 4 h při doporučené teplotě 20°C. Stabilita vzorku (sérum, plazma): 18 - 26 °C: 2 – 8 h, 2 - 8 °C: 2 týdny, -20 °C: 1 rok. Stanovení z plné krve na vícekanálových analyzátorech iontů, pH a krevních plynů. Odběr žilní, arteriální nebo kapilární krve se provádí do kapilár s balancovaným (titrovaným) heparinátem lithným.
Maximální čas od získání do zpracování vzorku moče je 2 h při doporučené teplotě 20 – 25 °C, 24 h při 4 – 8 °C. Při pozdější analýze je třeba moč okyselit kyselinou boritou na pH < 3 a uložit do lednice, stabilita vzorku při 2 - 8 °C: 7 dní, -20 °C: 1 r.
Při stanovení ve sbírané moči moč sbírejte do plastových sběrných lahví určených jen pro tento účel, bez konzervačních přísad. Pokud do laboratoře nedodáte celý objem moče, moč důkladně promíchejte, změřte objem s přesností na 10 ml (u velmi malých dětí s přesností na 1 ml) a odlijte vzorek. Na průvodku vyznačte přesně dobu sběru a celkový objem moče. Stabilita vzorku: 18 - 26 °C: 1 týden, 2 - 8 °C: 2 – 4 týdny, -20 °C: 1 r.
Pro likvor je maximální čas od získání do zpracování vzorku 1 h při doporučené teplotě 20°C.
Pot se odebírá ze zad, podpaží nebo předloktí. Pot se získává pilokarpinovou iontoforézou do filtračního papíru (z kterého se eluuje destilovanou vodou) nebo plynotěsné odběrové komůrky. Je třeba získat alespoň 75 mg potu z plochy 5x5 cm. Pot nelze odebírat při dermatitidě. Hodnoty koncentrace chloridů v potu kolísají podle menstruačního cyklu.
Postprandiální koncentrace chloridů v séru jsou nepatrně nižší než při odběrech nalačno. Hemolýza stanovení chloridů neruší, ale při velmi silné hemolýze naměříme snížené hodnoty v důsledku dilučního efektu.

Definitivní metodou je izotopová diluce s hmotnostní spektrometrii, s použitím vzorků s příměsí izotopu ³⁷Cl (pozn. podle nejnovější terminologie se tato metoda označuje také jako referenční).
Potenciometrie
Měří se aktivita chloridového anionu ve zředěném vzorku nebo v neředěném vzorku. Většina současných analyzátorů používá ředění vzorku před potenciometrickou analýzou. Nejvíce používaná je iontově-výměnná membrána obsahující kvartérní amoniovou sůl jako anex, např. tri-n-oktylpropylamoniumchlorid v n-dekanolu. Kapalná membrána může obsahovat také o-fenantrolin. Méně časté jsou chloridové elektrody obsahující tabletu AgCl zapuštěnou v lůžku z epoxidové pryskyřice či silikonového kaučuku. Existuje také aplikace potenciometrie na pevné fázi. V tomto případě se provádí měření bez ředění a vzorek se dávkuje paralelně
s referenčním roztokem speciální dvoukanálovou multipipetou. Lineární odezva chloridové elektrody je
v intervalu 1 – 100 mmol/l. Přestože se často upozorňuje na nestabilitu chloridových elektrod (skutečně jejich životnost je ve srovnání se sodnými a draselnými elektrodami podstatně nižší) a nekonzistenci v selektivitě mezi jednotlivými šaržemi elektrod, je tento způsob stanovení chloridových iontů v biochemických laboratořích nejrozšířenější. Nepřímý způsob měření po ředění diluentem s velkou iontovou silou se používá častěji než přímé měření, protože je součástí technologie rozšířených ISE analyzátorů firem Abbott, Beckman, Roche, Siemens (Dade Behring, Olympus).
Coulometrická titrace
Principem je srážecí argentometrická titrace s potenciometrickou detekcí. Ze stříbrné anody se elektrickým proudem uvolňuje kation stříbrný, který reaguje s chloridovým anionem z roztoku za vzniku nerozpustného chloridu stříbrného. Pomocí stříbrných registračních elektrod se měří potenciál roztoku a registruje se okamžik, kdy všechny chloridové anionty byly spotřebovány ve srážecí reakci. Odpovídající potenciál je zajištěn referenční merkurosulfátovou (Hg₂SO₄) elektrodou. Titrace se provádí ve zředěné kyselině sírové. Při titraci se sleduje jak dlouhý čas je zapotřebí při konstantním proudu k vytitrování chloridů. Sledujeme tedy prošlý náboj (C = I . t), jehož jednotkou je coulomb a odtud i název metody coulometrie. Coulometrické titrátory (chloridometry) bývají adjustovány tak, aby prošlý náboj za 1 s odpovídal koncentraci chloridů 1 mmol/l. Preciznost coulometrické titrace je limitována rychlostí přenosu stříbrných iontů z generující elektrody do roztoku. Čas potřebný ke zjištění, že všechny chloridové ionty byly spotřebovány se označuje jako „časový blank“ a závisí na rychlosti míchání
v nádobce a rychlosti vzniku Ag⁺ iontů. Tento čas by měl tvořit jen malý podíl z celkové doby titrace, aby bylo dosaženo maximální preciznosti. Při vysokých koncentracích chloridů v moči (400 mmol/l) interferuje velké množství sraženiny s transferem iontů a znemožňuje detekci ukončení titrace. Metoda je velmi spolehlivá
a slouží jako referenční metoda AACC a NIST ke stanovení chloridů. Podle referenční metody NIST bylo dosaženo v intervalu 79,2 – 116, 8 mmol/l SD a vychýlení 0,5 mmol/l. Většina automatických analyzátorů používá kombinaci sodné, draselné a chloridové ISE. Nicméně i coulometrický postup je automatizovatelný
a můžeme jej vidět u některých statimových analyzátorů s paralelními analytickými kanály. Coulometrie je doporučována pro analýzy chloridů v potu.
Usazeniny na elektrodách mohou zapříčinit špatnou reprodukovatelnost výsledků a někteří výrobci doporučují jejich čistění roztoky hydroxidu amonného a kyseliny dusičné po každé titraci. Želatina nebo stabilnější polyvinylalkohol zabraňují redukci chloridu stříbrného na indikačních elektrodách a podporují stálý rozklad přebytku stříbrných iontů na indikační katodě. To vede k tomu, že proud do ampérmetru je plynulý a detekce ukončení titrace je reprodukovatelná. V titrační směsi musí být kyselé pH, aby nedošlo ke vzniku špatně rozpustných zásaditých solí. To zajišťují kyselina dusičná a octová jako titrační činidla. Kyselina dusičná také zlepšuje vodivost iontů a kyselina octová zostřuje ukončení titrace tím, že dále snižuje rozpustnost AgCl.
Merkurimetrie
Běžně používaným principem je reakce s rhodanidem rtuťnatým Hg(SCN)₂, kdy s chloridovým anionem vzniká HgCl₂ a rhodanidový anion, který se prokazuje barevnou reakcí s železitým kationem. Využívá se merkurimetrického principu, kdy vzniká nedisociovaný a ve vodě rozpustný chlorid rtuťnatý a uvolněné rhodanidové ionty poskytují intenzivně červeně zbarvený rhodanid železitý, jehož zbarvení se sleduje při 480 nebo 525 nm. Metoda má úzkou oblast linearity a proto je zcela nevhodná pro sledování chloridů v moči (minimální stanovitelná koncentrace je 80 mmol/l), navíc při reakci vzniká vysoce toxický sublimát. Vysoké citlivosti reakce je dosaženo v intervalu 80 – 125 mmol/l v přebytku rtuťnatých iontů z dusičnanu rtuťnatého. Vznik rhodanidu železitého je velmi citlivý na změnu teploty. Při reakci interferují bilirubin, hemoglobin a lipémie (pokud se předem neprovede separace proteinů).
Coulometrická titrace, ion-selektivní elektroda a merkurimetrie s rhodanidem železitým poskytují klinicky totožné výsledky. Původní merkurimetrická titrace používala roztok disociovaného dusičnanu rtuťnatého z kterého vznikal nedisociovaný chlorid rtuťnatý. K titrovanému roztoku se přidal indikátor, např. difenylkarbazon, který z volnými rtuťnatými ionty (po vyvázání veškerých chloridů) poskytoval modrofialový komplex. Tento postup je lineární v celém rozsahu a v případě zručného pracovníka i velmi spolehlivý; po vytřepání do tetrachlórmetanu (dalšího jedu) i velmi citlivý. Nicméně jedná se o manuální analytický postup s jedovatými látkami.
Spektrofotometrie
Chloranilan rtuťnatý je v kyselém prostředí štěpen chloridy na kyselinu chloranilovou a vznikající fialové zbarvení se měří po 10 min při 510 -550 nm. Jiný postup, který nepoužívá jedovaté rtuťnaté soli, je reakce chloridových iontů s chloristanem železitým v prostředí zředěné kyseliny chloristé a měření absorpčního maxima 344 nebo 562 nm.
Méně běžná metoda, která se používá na některých analyzátorech je reakce mezi dusičnanem železitým
a chloridy, kdy vzniká komplex s chloridem železitým, který absorbuje při 340 nm.
Nejvíce specifickou mezi fotometrickými metodami pro chloridy je reakce chloristanu železitého s chloridy
v prostředí zředěné kyseliny chloristé, kdy vzniká barevný komplex s absorpčními maximy 344 a 562 nm.
Kinetická metoda stanovení chloridů je založená na tom, že savčí α-amyláza je deaktivována tak, že chelát etylendiamintetraoctové kyseliny (EDTA) komplexuje její vápenatý ion. Chloridy pak způsobí její reaktivaci tím, že uvolní Ca2+ z EDTA a umožní, aby se znovu navázal na α-amylázu. V postupu se následně jako substrát používá 2-chlor-4-nitrofenyl-β-D-maltoheptaosid a doprovodné enzymy α-glukozidáza a β-glukozidáza. Kinetiku vznikajícího 2-chlor-4-nitrofenolu lze sledovat při 405 nm i na automatickém analyzátoru. Metoda je lineární
v rozsahu 40 až 160 mmol/l a není tedy vhodná pro stanovení chloridů v moči. Reprodukovatelnost je vynikající (CV < 1 %), ale přesto se metoda nerozšířila i když je známá od roku 1988. Důvodem je patrně to, že stanovení amylázy patří k nejdražším běžným analýzám v klinické biochemii a postup s iontově selektivní elektrodou bude několikanásobně levnější.
Fluorimetrie
Využívá se změny fluorescence barviva (Chromoionophore VI nebo deriváty porfyrinů) na povrchu optického vlákna (optoda) podle koncentrace chloridů. Chloridový anion je vychytávaný ionoforem, který má funkci Lewisovy kyseliny ([9]mercuracarborand-3) a je selektivní vůči chloridům. Postup je použitelný u analyzátorů POCT v záchranné službě.
Argentometrie
Při argentometrické titraci chloridů dusičnanem stříbrným vzniká nerozpustný chlorid stříbrný až do vyčerpání chloridů a první přebytek volných stříbrných iontů se detekuje potenciometricky nebo konduktometricky.

Toleranční limit EHK: sérum, plazma 7 %, moč 14 %, likvor 9 %.

Koncentraci chloridů v séru snižují: citronan, edecrin, furanthril, furantral, furosemid, glukóza, hemoglobin, hemolýza, hypoxantin, manit, oxalát aj.
Koncentraci chloridů zvyšují: dehydratace, bromidy, fluoridy, jodidy, kyselina boritá, premenstruace. Bromidy se vyskytují v některých hypnoticích a při dlouhodobém používání mohou vést ke zvýšení koncentraci v plazmě
i více než 5 mmol/l. Rhodanidy, které mohou rozpouštět polymerní iontově-výměnnou membránu, by se neměly v biologickém materiálu vyskytovat. Výsledky chloridů zvyšují v moči: aldakton, ANP, BNP, edecrin, furanthril, furantral, furosemid, hyperstat, iso-mack retard, isoket, kofein, verospiron, viskenit, xantin aj. Výsledky chloridů
v moku zvyšuje xantochromie (při fotometrii). Výsledky chloridů v potu jsou vyšší při malnutrici.