Barbiturany

Jednotlivé složky barbiturátů mají chemické nebo obchodní názvy: Alurate, Amobarbital, Amytal, Aprobarbital, Butabarbital, Butalbital, Butisol, Fenobarbital, Fiorinal, Gemonil, Lotisate, Luminal, Mebaral, Mephobarbital, Metharbital, Nembutal, Pentobarbital, Sekobarbital, Seconal, Talbutal aj.

Stanovení se provádí v plazmě (koagulant EDTA, heparin), séru nebo moči případně i žaludeční šťávě nebo tkáňovém extraktu. Pro sérum nepoužívat separační gely.
Stabilita vzorku: 20 – 25 °C plazma, sérum 1 týden, moč 4 týdny; 4 – 8 °C plazma, sérum 1 – 4 dny, moč
12 týdnů; -20 °C plazma, sérum 2 roky.

Stanovení využívá kompetitivních imunoanalytických metod (RIA, EMIT, CEDIA, FPIA, LIA), imunonefelometrie
a imunoturbidimetrie (kompetitivní inhibice vzniku nerozpustných agregátů fenobarbitalem potaženého latexu
s protilátkou), plynové (GC, kapilární GC i GC/MS) a kapalinové chromatografie (HPLC). Extrakční postupy
s fotometrickou (UV nebo bichromatickou) detekcí mohou být dosti specifické, ale v současnosti se už nepoužívají. Jako standard se nejvíce využívá sekobarbital.
Reprodukovatelnost v sérii pro EMIT CV 4,3 – 7,8 %, FPIA 4,2 – 6,0 % (výtěžnost 96 – 100,4 %), imunoturbidimetrii 5,7 – 8,7 %. Toleranční limit EHK: 24 %.
Pro kvalitativní důkaz v moči lze použít proužky využívající některý z imunochemických principů (obvyklým markerem je koloidní zlato) nebo postupu TLC.

Výsledky stanovení barbiturátů snižují: silikonový separátor aj.
Výsledky stanovení barbiturátů v séru zvyšují: acetát, antihistaminika, fenothiaziny, chloramfenikol, kreatinin, kyselina valproová, narkotika aj.
Výsledky stanovení barbiturátů v moči zvyšují: detergenty, fenobarbital, p-hydroxyfenobarbital, rhytmochin, mýdla, spasmoveralgin aj.