EC 2.5.1.61; hlavní název: hydroxymethylbilan synthasa; hydroxymethylbilane synthase;

uroporfyrinogen-I-syntáza, uroporfyrinogen-I-synthasa;

HMB-synthase, porphobilinogen deaminase, pre-uroporphyrinogen synthase, uroporphyrinogen I synthase, uroporphyrinogen I synthetase, uroporphyrinogen synthase, uroporphyrinogen synthetase, porphobilinogen ammonia-lyase;

systematický název: (4-[2-karboxyethyl]-3-[karboxymethyl]pyrrol-2-yl)methyltransferasa; (4-[2-carboxyethyl]-3-[carboxymethyl]pyrrol-2-yl)methyltransferase.

Stanovení se provádí v erytrocytech. Odběr do heparinizované zkumavky. Pokud se stanovení provádí později, je třeba oddělit plazmu a erytrocyty promýt 3x fyziologickým roztokem a zamrazit na -20 °C. Zamrazené erytrocyty jsou stabilní 1 měsíc při -20 °C.

Fluorimetrie: Porfobilinogendeamináza katalyzuje přeměnu čtyř molekul porfobilinogenu na hydroxymethylbilan. Ten je buď enzymově kosyntázou přeměněn na uroporfyrinogen III, nebo spontánně cyklizuje za vzniku uroporfyrinogenu I. Oxidací bezbarvých uroporfyrinogenů působením UV světla vznikají porfyriny, jejichž koncentrace je stanovována spektrofluorometricky. Erytrocyty se hemolyzují pětinásobným pomalým zmrazením a rozmrazením z -20°C na laboratorní teplotu (nedávat rozmrazovat do lázně). Těsně před zpracováním se hemolyzát naředí 180 x TRIS-HCl pufrem a vytemperuje 5 min na 37 °C. Poté se přidá roztok porfobilinogenu v TRIS pufru a inkubuje se 60 min při 37 °C ve tmě. Provede se precipitace kyselinou trichloroctovou a centrifugace. Supernatant se ozařuje 10 min UV světlem a pak se měří jeho fluorescenční spektrum (excitace 405 nm, emise 540 – 640 nm, rychlost skenování 240 nm/min). Měří se výška píku v mm po korekci na vzorkový a reagenční blank. Metoda se kalibruje na koproporfyrin III (určí se faktor, kterým se násobí korigovaná výška píku) a výsledky se udávají v µmol/l ery/h.   

ELISA: není komerčně dostupná, i když byly vyvinuty metody pro stanovení hmotnostní koncentrace porfobilinogendeaminázy v lyzátu erytrocytů. Bylo připraveno antisérum proti erytropoetické formě lidské porfobilinogendeaminázy. IgG frakce lze použít v imunoblotu, raketkové imunoelektroforéze a při imunotitraci. Rozsah měření ELISA byl 50 pg až 4 ng na jamku s precizností v sérii 6 % a mezi sériemi 7 %. 

Denaturační gradientová gelová elektroforéza se používá pro studium mutací porfobilinogen deaminázového genu.

V dostupné literatuře nejsou uvedené.