Total protein, celkový protein.

Zkratky CB nebo TP (uvedena v Lab Test Online) nejsou oficiálními zkratkami. Pojem plazmatické proteiny je zavádějící, protože zahrnuje i fibrinogen, který se v séru nestanovuje.

Na odběr má vliv poloha, pacient by měl minimálně 15 minut před odběrem sedět. U ležících pacientů jsou hodnoty průměrně o 10 % nižší, při opakovaném odběru se doporučuje neměnit polohu pacienta.
Delší stažení paže (více než 3 minuty) při odběru vede k falešně zvýšeným hodnotám až o 10 %. Delší použití manžety nebo cvičení paží před odběrem je nevhodné. Není nutný odběr nalačno.

Pro stanovení v plazmě se jako antikoagulant používá sůl heparinu (obvykle heparinát lithný); v tomto případě výsledná koncentrace zahrnuje i fibrinogen, takže koncentrace celkové bílkoviny v plazmě je o 2 – 4 g/l vyšší než v séru.

Hemolýza zvyšuje koncentraci: 0,8 g/l hemoglobinu zvýší celkový protein o 1,5 %. Při použití hovězího albuminu jako standardu se na každý mg hemoglobinu zvyšuje koncentrace celkového proteinu o 2 mg.
Chylosní vzorek falešně zvyšuje výsledek (nutno vysrážet bílkoviny v acetonu a rozpustit precipitát v biuretovém činidle).
Bilirubin nad 85 µmol/l zvyšuje falešně výsledek, nutno použít blank séra.
Některé kontrastní rentgenové látky (v závislosti na složení) vedou ke zvýšeným koncentracím. Hodnoty zvyšuje také dehydratace, fyzická zátěž, podchlazení, parenterální výživa, stres.

Pokles celkové bílkoviny je s věkem, po jídle, po cvičení, v těhotenství, u nedonošenců; sezónním vlivem (v létě 10 % nižší než v zimě); vleže přibližně o 7 – 10 % nižší než vestoje; diurnální variace (odpoledne nižší hodnota než ráno).

Stabilita: 1 týden při 20 – 25 °C, 1 měsíc při 4 – 8 °C, 1 rok i více při -20 °C. Při -70 °C je stabilita neomezená. Při skladování při 4 °C po dobu 26 dnů pozorován pokles. Zahřátí séra na 56° C po dobu 30 min se neprojeví žádnou změnou koncentrace celkové bílkoviny. Vzorky odebírané do zkumavek s gelem nebo bez gelu poskytují srovnatelné výsledky.

Stanovení koncentrace celkových proteinů je založeno na předpokladu, že všechny proteiny přítomné v plazmě reagují stejným způsobem s reakčním činidlem (specifická reakce na proteiny). Jako kalibrátor se používá albumin (nebo
e je v plazmě zastoupen v nejvyšší koncentraci), nebo častěji směs albuminu a globulinů, případně celé sérum.

Nepřímé metody stanovení celkové bílkoviny jsou založeny na tvorbě barevných komplexů, které se detekuji fotometricky. Kandidátem na referenční metodu stanovení (Doumas 1981) a současně doporučenou rutinní metodou je reakce s biuretovým činidlem. Principem stanovení je reakce funkčních skupin, podílejících se
na peptidové vazbě, s alkalickým roztokem měďnatých iontů. Absorbance vzniklého červenofialového komplexu (biuret H₂NCONHCONH₂ dává při zahřátí na 180 °C podobné zbarvení, odtud název činidla) se měří při vlnové délce okolo 550 nm. Už při 25 °C je reakce skončena nejpozději do 10 minut. Současné rychlé analyzátory umožňují dobu inkubace při 37 °C přibližně 5 min, což je pro dobrou reprodukovatelnost metody dostačující. Výsledné zbarvení je stabilní po několik hodin. Protože linearita reakce závisí na množství Cu²⁺, doporučuje se vyšší množství Cu2+ (12 mmol/l), i když je nutné roztok více alkalizovat (0,6 mol/l), aby se ionty Cu²⁺ udržely
v roztoku. Vínan sodno-draselný udržuje Cu2+ v komplexu, aby nedošlo k precipitaci a KI zabraňuje autoredukci Cu²⁺ na Cu₂O. Doporučuje se používání sírového blanku s biuretovým činidlem bez Cu²⁺ iontů.
Kinetický postup se nedoporučuje, protože jednotlivé proteiny reagují s biuretem rozdílnou rychlostí a jejich zastoupení ve vzorcích séra je proměnlivé. S biuretovým činidlem reagují i peptidy (od tripeptidů výše), jejich koncentrace v séru je však proti koncentraci proteinů zanedbatelná. S činidlem reagují také amonné ionty, aminy, amidy, thioamidy a hydraziny; tyto reakce však stanovení významně neovlivňují. Rušit ale mou lipidy.
V USA provádí 99 % Doumasovu metodu. V ČR je populární také Chromého varianta biuretové reakce v silně alkalickém prostředí s EDTA. Vedle aplikace pro analyzátory se Doumasova metoda používá v suchých reagenciích na impregnovaných polyesterových vláknech nebo ve vícevrstvých filmech.
The National Committee for Clinical Laboratory Standards (NCCLS) akceptoval používání hovězího sérového albuminu jako referenčního materiálu pro stanovení celkové bílkoviny s fotometrickou detekcí. The National Bureau of Standards (NBS) uvolnil komerčně připravený standard, který splňoval specifikaci NCCLS pod označením SRM 926 v lyofilizované formě a SRM 927 jako roztok 70 g/l (1.06 mmol/l). Nicméně lidský sérový albumin má nižší počáteční rychlost reakce než hovězí albumin. Lidské referenční sérum, které se používá
k hodnocení mezilaboratorní přesnosti, preciznosti a vychýlení, připravil Referenční ústav pro proteiny v britském Sheffieldu.
Publikovaná preciznost Doumasovy metody CV v sérii je 0,1 – 1,2 %, mezilaboratorní 1 %; výtěžnost 98,6 – 100,3 %.
Toleranční limit EHK: 9 %, CV % pro VKK: 3 %, teoretický toleranční limit: 4,8 %.

Na základě různého náboje a velikosti molekuly lze směs proteinů dělit pomocí elektroforézy. Elektroforetickým dělením proteinů krevního séra na agaróze nebo na acetylcelulóze tak získáme 5 - 6 frakcí: albumin, α1-, α2-,
β- (β1 a β2) a γ-globuliny. Kromě frakce albuminu obsahují ostatní globulinové frakce vždy více než jeden protein, který se významně podílí na zbarvení elektroforetické zóny.
Schopnost proteinů vázat barviva jako je Amidočerň 10B a Coomassie Brilliant Blue G-250 se využívá
k fotometrické detekci. Coomassie Brilliant Blue G-250 váže protonizovanou aminoskupinu aminokyselinových zbytků polypeptidového řetězce a maximum absorbance barviva 465 nm poklesne a 595 nm vzroste. Tato metoda se používá ke stanovení celkové bílkoviny v moči, mozkomíšním moku, mateřském mléce a při vybarvování proteinových pásů po elektroforéze. Metoda je lineární do 1,5 g/l s reprodukovatelností CV 2,9 % (0,84 g/l) až 5,7 % (0,24 g/l).

Nejstarší postup stanovení celkové bílkoviny v séru je Kjeldahlova metoda, která určuje celkový obsah dusíku
v biologickém materiálu. Dusíkaté sloučeniny v séru se oxidují na NH₄⁺ a pak se alkalizací převedou na NH₃, který se vydestiluje s vodní parou do kyseliny borité a titruje roztokem HCl (nebo stanovuje fotometricky Nesslerovým činidlem či enzymově glutamátdehydrogenázou). Vychází se z předpokladu, že bílkoviny obsahují 16 % dusíku a po odečtení nebílkovinného dusíku se rozdíl násobí 6,25 (publikováno 5,69 – 6,52), a získá se koncentrace bílkoviny v g/l. Tento předpoklad je ovšem nesprávný. Metoda je pracná a pomalá (i s enzymovým zakončením), ale má výbornou přesnost a preciznost – stále se používá jako srovnávací postup.

Přímé metody stanovení celkové bílkoviny jsou založeny na fyzikálních vlastnostech proteinů jako jsou absorpce v UV oblasti, měření indexu lomu a rozptylu světla po precipitaci. Roztoky bílkovin absorbují silně
v oblasti 200 – 225 (peptidické vazby) a méně intenzivně a nespecificky při 270 – 290 nm (aromatické kruhy,
ale také kyselina močová a bilirubin). Přestože je metoda při 210 nm spolehlivá, nevyužívá se rutinně, nebo
e vyžaduje drahé kyvety a speciální přístrojové vybavení. Metoda je rychlá a citlivá, ale její specifita a přesnost jsou hodnoceny jen jako přijatelné.
Měření indexu lomu refraktometricky předpokládá, že se mezi vzorky nemění další analyty, které mohou index lomu ovlivňovat (anorganické elektrolyty a nebílkovinné organické sloučeniny). Tento postup se v ČR nepoužívá, nebo
e je náchylný k pozitivním interferencím od řady sloučenin.

Infuzní roztoky obsahující proteiny, peptidy, polymery glukózy (dextran) a roztoky sacharidů (glukózu, manitol, sorbitol, fruktózu) způsobují intenzivnější zabarvení při použití biuretové metody, což vede k falešně vyšším výsledkům. Dextran navíc způsobuje zákal (s Cu2+ a vínanem vzniká světlomodrý gel). Podle množství dextranu může být interference 3 – 50 %. Interferenci lze odstranit použitím glycerolu nebo nižší koncentrace NaOH.

Koncentraci celkové bílkoviny snižují: amoniové ionty (komplexy s Cu²⁺), bilirubin, citronan, glycin, hemoglobin, heparinát lithný nebo sodný, hetastarch, karvedilol, kyselina jantarová, laxativa, lipémie, plazmaferéza, sulfasalazin, sulfapyridin, takrolimus, Triton X-100, aj.
Koncentraci celkové bílkoviny zvyšují: adrenalin, anabolické steroidy, angiotensin, bumetanid, cystein, digitális, fenazopyridin, fluosol-DA, furosemid, galaktosamin, glukosamin, indol, inzulín, izoretinoin, kortikosteroidy, krevní tlak, kyselina močová, manit, manóza, noradrenalin, orální kontraceptiva, progesteron, radiografická činidla, ramnóza, síran sodný, sulfasalazin, sulfisoxazol, superanabolon, thyreoidin, xantin, xylóza, aj.