imunoglobulin IgE, E imunoglobulin

IgE

Stanovení se provádí v séru nebo případně v plazmě (antikoagulant EDTA, heparinát lithný), výjimečně v likvoru (elektroforéza). Vzorky lze zamrazit pokud je to nevyhnutné pouze jednou. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C. Stabilita: 18 – 26 °C 1 den, 2 – 8 °C 2 – 7 dní, -20° C
3 měsíce.
Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza. Opakované zmrazování se nedoporučuje.

Radioimunoanalýza, ELISA, chemiluminiscence, turbidimetrie a nefelometrie se používají ke stanovení IgE.
Další technikou je papírový radioimunosorbentový test (PRIST = paper radioimmunosorbent test), což je sendvičová technika používající imobilizovanou protilátku vůči IgE, na kterou se naváže IgE, a další protilátku vůči IgE značenou ¹²⁵I. Další technika, která k detekci používá rovněž gama-počítač se nazývá radioalergosorbentový test (RAST = radioallergosorbent test). Při tomto postupu je papírový disk potažený alergenem, na který se naváže IgE a králičí protilátka vůči lidskému IgE značená ¹²⁵I.

ELISA používá sendvičové uspořádání, např. zkumavky potažené kozí protilátkou vůči IgE a jako druhou protilátku králičí protilátku vůči lidskému IgE, značenou peroxidázou. Místo kotvící protilátky lze použít alergenem potažený papírový disk a z druhé strany IgE se pak připojí králičí protilátka vůči lidskému IgE značená
β-galaktosidázou. Detekce probíhá podle použitého substrátu při 492 nm (o-fenylendiamin) nebo 420 nm (tetrametylbenzidin). Detekční limit: 5,0 kIU/l, preciznost v sérii 4,6 – 6,7 %, mezi sériemi 5,3 – 7,3 %, výtěžnost 87,2 – 102,5 %.

Fluorescenční imunoanalýza MEIA rovněž umožňuje stanovení IgE s mezidenní reprodukovatelností 5,2 –
6,6 %.

Chemiluminiscenční stanovení je založeno na sendvičové imunochemické reakci. Imunoglobulin E se
v prostředí pufrovaného roztoku jedním epitopem váže na monoklonální myší protilátku imobilizovanou na polystyrénové kuličce a druhým epitopem reaguje s polyklonální kozí protilátkou konjugovanou s alkalickou fosfatázou. Reakce probíhá 30 min při 37 °C. Po odstranění nezreagovaného materiálu odstředěním a promytí se přidá substrát adamantyldioxetanfenylfosfát, který hydrolyzuje stykem s alkalickou fosfatázou za vzniku nestabilního meziproduktu. Ten se ihned rozpadá za vzniku záření, které se detekuje luminometrem. Intenzita záření je přímo úměrná koncentraci celkového IgE ve vyšetřovaném vzorku. Linearita do 2000 kIU/l, detekční limit: 1,0 kIU/l (2 SD), citlivost: 1,0 kIU/l (CV ≤ 20 %), výtěžnost: 90 - 119 %.

Pro nefelometrii byl detekční limit: 125 kIU/l, přesnost 4,8 – 8,2 %, celková preciznost 3,2 – 24,4 %. Pomocí kinetické turbidimetrie na automatickém analyzátoru lze dosáhnout podstatně lepších výsledků: detekční limit: 5 kIU/l, preciznost v sérii ≤ 7,0 %, celková preciznost ≤ 7,5 %.

Referenčním materiálem je od roku 2008 WHO Reference Reagent Serum Immunoglobulin E (IgE) Human NIBSC 75/502 z National Institute for Biological Standards and Control, který byl připraven s nejistotou 0,31 %.

Tolerační rozmezí EKK je 25 %.

Výsledky stanovení imunoglobulinu E snižují: paraproteiny IgA nebo IgG, tryptofan, aj.
Výsledky stanovení imunoglobulinu E zvyšují: ambrózie, citronan, EDTA, heparin, IgG, interferon-γ, interleukin-4, kouření, oxalát, aj.