ethanol, etylalkohol, ethylalkohol, EtOH

Vzorek může být plná krev (venózní nebo kapilární), plazma (K2EDTA nebo heparinát sodný či lithný), sérum, vydechovaný vzduch, sliny a moč. Vzorek musí být vždy dobře utěsněný. Mikroorganizmy způsobují ztráty etanolu jeho oxidací na acetaldehyd. Fluorid sodný a chlazení těmto ztrátám zabraňují. Kontaminace mikroorganizmy může vést i ke zvýšení koncentrace etanolu, např. fermentace glukózy v moči kvasinkami. Pro enzymové metody je třeba vzorek plné krve před analýzou deproteinovat.
Sliny jsou vhodný vzorek, neboť množství etanolu ve slinách odpovídá hodnotám v plazmě a séru, pokud od pití alkoholu uplynulo alespoň 20 min. Také vydechovaný vzduch odpovídá koncentraci alkoholu v krvi (koncentrační poměr krev k vydechovanému vzduchu je 2100:1).
Stabilita utěsněného vzorku (plazma, sérum) 18 – 26 °C: 2 týdny, 2 – 8 °C: 20 týdnů (plazma, sérum), 30 dnů (moč), -20 °C: 3 roky. Stabilita utěsněného vzorku 22 – 29 °C resp. 0 – 4 °C (plná krev, plazma, sérum): 14 dní (Kaplan). Do vzorku moče je třeba přidat 1 % roztok dusičnanu fenylrtuťnatého.

Metody, které se používají ke stanovení etanolu jsou nespecifické a semikvantitativní (osmolalita a difusní metody) a specifické a kvantitativní (enzymové a chromatografické postupy).
Historické chemické metody byly obvykle založeny na oxidaci etanolu dvojchromanem draselným nebo jiným oxidačním činidlem v silně kyselém prostředí. Měřila se změna zbarvení při redukci dvojchromanu. Widmarkova zkouška byla založena na destilaci etanolu a jeho oxidaci dvojchromanem.

Mikrodifusní metody jsou založeny na stejném principu. Při tomto postupu proužek papíru ze skleněných vláken obsahuje činidlo s chromovou kyselinou a při oxidaci uvolněného etanolu dochází ke vzniku modře zbarveného oxidu chromitého (vzorek je ohříván na 80 – 120 °C). Většina chemických metod je považována za zastaralé, protože mají nízkou specifitu, jsou zdlouhavé a obtížně automatizovatelné.

Přítomnost alkoholu v séru vede ke zvýšení osmolality, je-li měřena kryoskopickým postupem. V přítomnosti etanolu se zvyšuje rozdíl mezi naměřenou a vypočtenou hodnotou osmolality a to o 0,022 mmol/kg na 1 mg/l etanolu. To je užitečné u akutní intoxikace pacientů etanolem, ale takto určená koncentrace alkoholu může být nadhodnocena až o 30 %, protože etanol mění stupeň disociace ostatních osmoticky aktivních látek (stejně se chovají i další alkoholy).

Enzymové metody se používají nejvíce ke stanovení etanolu. Ke katalýze se používá alkoholdehydrogenáza, která má ale slabou křížovou reaktivitu s izopropylalkoholem (6 %), propanolem (1 %), metanolem (3 %)
a etylenglykolem (4 %); preciznost na analyzátoru CV 4 %. Metoda je založena na oxidaci etanolu na acetaldehyd při současné redukci NAD⁺ na NADH. Reakce je sledována přímo při 340 nm fotometricky nebo lze použít elektrochemické detekce, fluorimetrie či následné reakce NADH s tetrazoliovou solí katalyzované diaforázou a měřit červené zbarvení jódnitrotetrazoliové violeti při 500 nm. Použití proužků s enzymovými systémy vyvolávajícími barevné reakce je možné jen pro koncentrace etanolu > 1 g/l.

Fluorimetrická modifikace sleduje inhibici fluorescence fluoresceinu (volný reaktant) vznikajícím barevným produktem, tj. jódnitrotetrazoliovou violetí. Přitom dochází ke zpětné oxidaci NADH na NAD⁺ katalyzované diaforázou a vzniklý produkt má také absorpční pík 492 nm, který překrývá excitační a emisní spektrum fluoresceinu. Jódnitrotetrazoliovou modř lze nahradit také lépe promývatelnou tiazolovou modří (nachové zbarvení 565 nm).

Elektrochemická detekce se obvykle používá pro sledování etanolu ve vydechovaném vzduchu. Vydechovaný etanol se oxiduje na palivovém článku, což vede ke vzniku volných elektronů a generovaný proud se měří ampérmetrem.

Nejběžnější kvantitativní metoda sledování alkoholu ve vydechovaném vzduchu je detekce infračervenou spektrometrií, výsledek je použitelný ve forenzní medicíně. IR absorpce na začátku a konci komory se vzorkem udává množství etanolu (vlnové délky C–H 3,4 µm a C–O 9,5 µm). Selektivitu lze zvýšit přístroji používající
k měření až 5 vlnových délek.

Plynová chromatografie s plameno-ionizačním detektorem je považována za referenční metodu, preciznost CV 7 %. Chromatografie není tak oblíbená jako enzymové metody, protože vyžaduje sofistikovanější zařízení
a zkušenosti. Její hlavní předností je simultánní detekce dalších těkavých látek jako je aceton, metanol
a izopropylalkohol. Používá se buď přímý nástřik zředěného vzorku (doba analýzy 10 min) nebo do kolony přicházejí jen jeho páry z hlavového prostoru (delší postup – technika head-space). Při nástřiku celé krve se dává přednost head-space, protože jinak je kolona poměrně rychle kontaminována.

Výsledky stanovení etanolu snižují: deficit proteinů, hemoglobin > 5 g/l, některé mikroorganizmy, thimerosal, aj.
Výsledky stanovení etanolu zvyšují: aceton, etylenglykol, izopropylalkohol, laktát, LD (vysoká), lipémie, metanol, n-propanol, některé mikroorganizmy, aj.