FX, F10, koagulační faktor X, Stuart-Prowerové faktor, (EC 3.4.21.6) neboli trombokináza, autoprotrombin III;

prothrombase, plasma thromboplastin, autoprothrombin C.

Aktivní forma je faktor Xa.

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla > 1 min. Transport materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je 4 h při 15 – 25 °C. Vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zamrazení plazmy se upřednostňuje opakovaná centrifugace a oddělení plazmy 0,5 – 1,0 cm nad suspenzí erytrocytů. Plazmu lze skladovat 4 týdny při teplotě -20 °C nebo 6 měsíců při teplotě -70°C . Pro následné zpracování zamrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu 5 min ve vodní lázni o teplotě 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

FX je glykoprotein závislý na vitaminu K., V aktivní formě je součástí protrombinázy. Minimální hemostatická hladina je udávaná 20%. FX je poměrně stabilní a je absorbovatelný bariumsulfátem.

V praxi se používají koagulační testy, založené na principu protrombinového času nebo aPTT (méně často), které měří funkční aktivitu. Vzorek plazmy se ředí pufrem (1:10) a smíchá se s FX deficitní plazmou. Po krátké inkubaci se přidá tromboplastin spolu s Ca²⁺ ionty; následně měříme dobu vzniku koagula. Aktivitu faktoru zjistíme odečtením z kalibrační křivky. Výsledky testu v některých případech mohou záviset na použitém tromboplastinu. Upřednostňuje se lidský rekombinantní tromboplastin, pomocí kterého naměřené výsledky více souvisí se situaci in vivo. Kalibrace se provádí pomocí kalibrační plazmy o známém obsahu (v %) FX. Postupuje se tak, že si připravíme řadu ředění kalibrační plazmy s pufrem (např. 1/10, 1/20, 1/30, 1/40, 1/80, 1/100, 1/1000), čímž získáme vzorky o známé koncentraci (v případě 100% obsahu FX v kalibrační plazmě to bude 100%, 50%, 33%, 25%, 12,5%, 10%, 1%). Dále s každým ředěním provedeme test PT. Kalibrační závislost je log-log. Výchozí ředění a počet kalibračních bodů je možné přizpůsobit systému a citlivosti tromboplastinu. Důležité je, aby desetinásobné ředění zkušebního vzorku, produkovalo prodloužení koagulačního času o více než 50%, např. když při ředění 1/10 je PT čas 40s, tak u ředění 1/100 by měl být minimálně 60s. Jako aktivátor se může použít i jed Russellové zmije (RVV – Russel´s viper venom) spolu s trypsinem, který přímo aktivuje FX na FXa. Detekce množství vytvořeného FXa může být, jednak koagulační, jako u předchozího testu, nebo chromogenní (405 nm), na základě amidolytické aktivity FXa (kde množství žlutě zbarveného chromoforu p-nitroanilinu je přímo úměrné množství FX ve vzorku). U chomogenního testu je měřící rozsah 5 - 200 %, mez detekce 5 %, precíznost v rámci série je 4-5%, v sérii 4-7%.

Nejčastější typ detekce u koagulačního testu je optický (turbidimetrie) a mechanický (kovová kulička v magnetickém poli). Obě metody mají své výhody i nevýhody. Optické metody jsou finančně méně náročné, jelikož stačí převážně 150 µl reakční směsi v kyvetě, kdež to u mechanické detekce je nutný objem větší, aby se kulička celá ponořila. Mechanická detekce na druhé straně není závislá na zbarvení, resp. zakalení vzorku (ikterické, chylózní, hemolytické vzorky), což lze u optické metody minimalizovat detekcí při 671 nm. Většina optických analyzátorů volí inflexní bod křivky (50 % absorbance), když počáteční absorbance se bere jako 0 % a konečná jako 100 %.

Imunologické testy měří množství FX jako antigenu, a tudíž nic nevypovídá o koagulační aktivitě. V provedení ELISA je na mikrotitračních jamkách navázaná protilátka proti lidskému FX. Po reakci se vzorkem a navázání FX na protilátku se jamky promyjí a přidá se druhá biotinylovaná protilátka proti FX. V dalším kroku se po promytí přidá streptavidin-peroxidázový konjugát a pro vizualizaci se použije TMB (tetrametylbenzidin), čímž vznikne modré zbarvení. Intenzita je přímo úměrná množství FX ve vzorku. Měřící rozsah je 1.563 ng/ml - 100 ng/ml, citlivost analytická 1.5 ng/ml, výtěžnost je 84 - 112 %; preciznost v sérii je 4,8 %, mezi sériemi je 7,1 %. Křížová reakce: faktor Xa 100%.

Intraindividuální CV je 5,9%

Biologický poločas 40 – 45 h.

Aktivita koagulačních faktorů se může vyjadřovat v % nebo v IU/dl nebo IU/ml. To je důležité u kalibrační plazmy a tyto jednotky nelze zaměňovat. V případě jednotek IU/dl nebo IU/ml se jedná o hodnoty vztažené na mezinárodní standard. Vzhledem k SI se upřednostňuje IU/ml, případně kIU/l (resp. U/ml, případně kU/l).

Snížení hodnoty: chybný odběr krve, nepromíchání vzorku ihned po odběru, nedodržení objemu krve (nenaplnění zkumavky), cvičení, malnutrice, hypoalbuminémie, fyziologicky u novorozenců, vyšší věk, pooperačně, pupečníková krev, po antagonistech vitaminu K, nedostatek vitaminu K, těžké poruchy jater, amyloidóza atd.

Zvýšení hodnot: dlouhá komprese při odběru, tělesné cvičení, dlouhodobá rybí dieta, xantin, nikotin, nedodržení objemu krve (přeplnění zkumavky), nižší hematokrit, hemolýza, chybná centrifugace (plazma bohatá na trombocyty), těhotenství, imobilizace, obezita,  vitamin K atd.