lehké řetezce Ig lambda, light chain lambda

Bence-Jonesova bílkovina není synonymem, protože se týká jak kappa tak lambda lehkých řetězců a to pouze
v moči.

Stabilita: 20 – 25 °C 24 h, 4 – 8 °C 7 dní, -20 °C 12 týdnů.
Stanovení se provádí v séru, plazmě nebo moči. V dětství nižší koncentrace než u dospělých. Výsledky v plazmě se liší (antikoagulans EDTA +2,9 %, heparin -4,6 %).

Zónová elektroforéza identifikuje gradienty v koncentraci 0,5 – 2 g/l, jako nosič slouží acetát celulózy nebo agaróza. K barvení se používá Poceau S nebo Coomassie brilliant blue.
Kapilární zónová elektroforéza používá vysoké napětí v křemenné kapiláře. Detekce se provádí při 214 nm. Metoda je citlivější než elektroforéza na agarózovém gelu. Kapilární zónová elektroforéza vyžaduje menší množství vzorku a je rychlejší než elektroforéza na agarózovém gelu. Nevýhodou je, že vůči krátkým lehkým řetězcům má sníženou citlivost, nelze detekovat molekuly bez náboje a proteiny se mohou adsorbovat na stěny kapiláry.
Imunofixační elektroforéza má limit detekce 100 – 200 (120-250) mg/l, zatímco stanovení volných lehkých řetězců v séru má analytickou senzitivitu kolem 0,5 mg/l a měří běžně koncentrace pod 10-20 mg/l, které již mohou být patologické. Po elektroforéze se antigeny vysráží vhodnými protilátkami, nezreagované bílkoviny se vymyjí a imunoprecipitát se vybarví. Vyhodnocení je vizuální.
Jiný postup umožňuje odstranit lehké řetězce pomocí imunosubtrakce a porovnat elektroforeogram před a po imunoreakci.
Kinetická imunonefelometrie má detekční limit 4 mg/l. Latexové částice se usazují na stěnách reakčních kyvet a tyto musí být před opětným použitím důkladně vymyté. Senzitivita stanovení je 91,4 %, specifita 99,7 % (vzhledem k imunofixaci).
Při imunoturbidimetrické detekci na běžných analyzátorech se dosahuje reprodukovatelnost CV 1,2 – 5,4 %. Detekční limit je 300 mg/l v séru a 30 mg/l v moči (měření 340 nm).
ELISA v sendvičovém uspořádání se provádí na mikrotitračních destičkách s jamkami potaženými monoklonální protilátkou proti lidským lehkým řetězcům lambda. Po inkubaci s ředěným sérem nebo močí
a promytí se přidá druhá protilátka s biotinovou kotvou. Následuje inkubace, promytí a přidání křenové peroxidázy navázané na streptavidin. Po další inkubaci a promytí se přidá substrát tetrametylbenzidin a po následné inkubaci se vývoj žlutého zbarvení zastaví okyselením. Měření se provádí při 450 nm proti 630 nm. Detekční limit je 5 µg/l, rozsah metody do 560 µg/l, reprodukovatelnost v sérii CV 3 – 6 %, mezi sériemi 5,9 – 6,8 %. Výtěžnost metody je 97,2 – 104,8 %, linearita 82,5 – 90,9 %.

K charakterizaci lze použít i imunohistochemické vybarvování peroxidázou s následným průkazem mikroskopem.

Standardizace nebyla dosud provedena, ale jako referenční se neoficiálně považují kvalitativní údaje získané imunofixační elektroforézou.

Interindividuální variabilita 17,3 – 20,6 %, itraindividuální variabilita 4,8 – 5,4 %.
Tolerační rozmezí EKK je 33 %.

Do roku 2010 nebyly žádné interference uvedeny.