A1M, A-1M, protein HC (human complex), ASPI, HI-30, Intin4, Itil, ulinastatin, UTI (urinary trypsin inhibitor).

α₁-Mikroglobulin se zpravidla sleduje jako odpad močí za 24 h (lze použít 5 ml moče po důkladném promíchání celého sběru). Kromě odpadu v mg/d se někdy udává hmotnostní koncentrace v mg/l. Stabilita v plastové zkumavce je při 20 – 25 °C 1 týden, 4 – 8 °C 4 týdny (doporučený postup uchování) a při -20 °C 24 týdny. Stabilizace moče se provádí azidem sodným (10 mmol/l). Koncentrace α₁-mikroglobulinu je u mužů nižší než u žen.

Méně časté je vyšetření ve venosní srážlivé krvi na lačno nebo v likvoru. Koncentrace v séru jsou vyšší při odběru vstoje než vsedě. Zvýšené sérové hodnoty jsou také po tělesném cvičení a při horečnatých stavech.

ELISA sendvičového typu se může u lidského α₁-mikroglobulinu provádět v supernatantu buněčných kultur, séru, plazmě, moči, slinách a mléku. Protilátka vůči α₁-mikroglobulinu je zakotvena v jamkách mikrotitračních destiček (je chráněná před vazbou s druhou protilátkou). Přidá se standard nebo vzorek a po inkubaci (obvykle 2 h) a promytí (obvykle 5x fosfátovým pufrem) pak druhá protilátka vůči α₁-mikroglobulinu s biotinylovou kotvou. Po inkubaci (obvykle 1h) a promytí (obvykle 5x fosfátovým pufrem) následuje připojení křenové peroxidázy přes streptavidinový můstek. Detekce se provádí při 450 nm (nebo bichromaticky 450/570 nm) po reakci s dimethylbenzidinem, která je zastavena po 7 min stop činidlem (0,5 M HCl nebo 0,3 M H₂SO₄). Modrá barva roztoku se po okyselení mění na žlutou (stabilita asi 10 min). Celý postup se provádí za laboratorní teploty. Kalibrace je osmibodová. Detekční limit je 0,6 µg/l, zpětný výtěžek 85 – 105 %, interval měření 1 – 10 µg/l. Linearita při ředění je 93 – 106 %, preciznost v sérii 5 %, mezi sériemi 7,2 %.

Aglutinační princip se využívá při imunoreakci v glycinovém pufru mezi α₁-mikroglobulinem a králičí protilátkou vůči α₁-mikroglobulinu, která je adsorbovaná na latexové částice. Imunoreakce se provádí při 37 °C po dobu 5 min. Velikost vzniklého zákalu je přímo úměrná množství stanovované bílkoviny a detekuje se bichromaticky při 570/800 nm nefelometricky nebo turbidimetricky. Při šestibodové kalibraci se měří v intervalu 0,2 – 34 mg/l (resp. 2,5 – 100 mg/l) v moči a 1 – 137 mg/l v séru nebo plazmě. Preciznost měření je pro sérum v sérii i mezi sériemi 2 %, pro moč v sérii 3,9 % a mezi sériemi 6,3 % (res. celková preciznost 3,7 – 5,0%). Mez detekce je v séru 1 mg/l a v moči 0,2 mg/l (resp. 0,42 mg/l). Zpětný výtěžek je 85 – 115 %. Efekt přebytku antigenu nebyl pozorován do 1194 mg/l.

Další aglutinační princip používá ovčí polyklonální protilátku vůči α₁-mikroglobulinu vázanou na latexové částice. Vzniklý zákal se měří turbidimetricky při 340/659 nm. Rozsah měření 5 – 200 mg/l, po ředění (5x) až 1000 mg/l. Mez detekce metody je 5 mg/l. Preciznost metody v sérii je 0,5 – 1,6 %, mezi sériemi 2,1 – 3,4 %.

Výhodou stanovení α₁-mikroglobulinu je stabilita v moči, při změnách pH a teploty a relativně vysoká koncentrace ve srovnání s koncentrací dříve často používaného stanovení β₂‑mikroglobulinu, který byl navíc nestabilní při pH < 6. 

Pacienti s diabetem II. typu mají zvýšené hodnoty α₁-mikroglobulinu v moči při vylučování lamininu.

Po expozici kadmiem dochází ke zvýšení koncentrace α₁-mikroglobulinu v moči.