|
Popis vyšetření: IMUNOGLOBULIN D (IgD)
Zařezeno v kategoriích: Synonyma:
IgD Preanalytická fáze:
Stanovení se provádí v séru nebo plazmě (antikoagulant EDTA, heparinát lithný), výjimečně v likvoru. Vzorky lze zamrazit pokud je to nevyhnutné pouze jednou. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C. Poznámky k analytické metodě:
Stanovení IgD se provádí imunochemicky. Z imunochemických metod se nejvíce používá nefelometrie nebo turbidimetrie. K dispozici jsou komerční soupravy. Reprodukovatelnost nefelometrické detekce CV v sérii 2,5 – 10,6 %, celková 7,2 – 15,7 %, mez stanovitelnosti 1,3 mg/l. Stejné soupravy jsou použitelné i pro turbidimetrii, ale hodnocení preciznosti není uvedeno. Radiální imunodifuze ke stanovení IgD je poměrně málo citlivá. Podle Manciniové se provádí inkubace 48 h IRMA sendvičová má mez detekce 2,5 µg/l. Reprodukovatelnost CV v sérii < 8,0 %, mezi sériemi 12 %. Stanovení IgD lze provádět také sendvičovou soupravou ELISA na mikrotitračních destičkách. Kotvící je králičí polyklonální protilátka proti IgD. Jako marker druhé protilátky (biotinylovaná kozí polyklonální proti IgD) se používá křenová peroxidáza se streptavidinem, substrátem je o-fenylendiamin s peroxidem vodíku. Absorbance se měří při 490 nm. Mez detekce je 0,1 µg/l. Reprodukovatelnost CV v sérii 6,0 – 9,3 %, mezi sériemi 10 %; výtěžnost 97 – 113 %. Když je substrát tetrametylbenzidin a detekce při 450 nm dovoluje měřit Laurelova raketková elektroimunodifuze je imunoprecipitace v agarózovém gelu obsahujícím protilátku. Výška píku při elektroforéze odpovídá množství imunoglobulinu. Není běžně komerčně dostupná. Referenční materiál WHO není k dispozici, ale od roku 2008 existuje britský standard National Institute for Biological Standards and Control pro vědecké účely pod označením NIBSC 67/037. Významné interference:
Výsledky stanovení IgD zvyšují: kouření, těhotenství, aj. |