(S)-laktát:NAD+ oxidoreduktáza (S = sodná sůl), 1.1.1.27;
L-laktátdehydrogenáza; L-laktátdehydrogenasa; L(+)-nLDH; L-(+)-laktátdehydrogenasa;
dehydrogenáza kyseliny mléčné; dehydrogenáza kyseliny L-mléčné;
laktátdehydrogenasa NAD-dependentní; NAD-laktátdehydrogenasa.
Chemické názvosloví připouští u enzymů pouze koncovku –asa, progresivní pravopis a řada současných lékařských publikací uvádí koncovku –áza. Prof. Kodíček uvádí celý název jako jedno slovo, v anglickém názvosloví EC je kmenový základ (např. dehydrogenase) vždy samostatně. Mezinárodní zkratka L(+)-nLDH se příliš nepoužívá (Google 25 700), daleko frekventovanější jsou označení LD (Google 2 290 000) nebo LDH (Google 577 000).
Stabilita: 2 - 3 dny při 20 - 25 °C (za 24 h pokles aktivity 10 %), 4 dny při 4 - 8 °C, 4 týdny při -20 °C, 6 měsíců při -80 °C. V plastových zkumavkách dochází ke slabému poklesu aktivity.
Při stanovení z plazmy mohou být výsledky nižší až o 40 %. To je pravděpodobně tím, že chybí LD, která je obsažena v trombocytech.
Hemolýza zvyšuje hodnoty. Ponechá-li se sérum nad sraženinou krevních elementů je aktivita za 1 h o 25 % vyšší.
Fluoridy, oxaláty a citrany aktivitu enzymu inhibují. Aktivitu také snižuje opakované zamrazování vzorku.
Nižší hodnoty LD jsou také u alkoholiků. U žen v zimním období pozorován pokles aktivity LD. Intraindividuální variabilita aktivity LD je přibližně 13 %.
Při konverzi laktátu na pyruvát je reakce 20 s nelineární (fáze prodlevy), poté je lineární, dokud vznikající produkt nezačne inhibovat reakci. Inhibice produktem je jak ve směru vzniku pyruvátu z laktátu, tak ve směru opačném. Při vzniku pyruvátu nesmí reakční rychlost překročit 0,5 A/min, jinak už neprobíhá kinetika nultého řádu.
V případě vyšší rychlosti je potřebné vzorek před analýzou ředit. Oxidace laktátu na pyruvát je méně závislá na koncentraci NAD+ a laktátu a kontaminaci NAD+ inhibičními produkty. Tato metoda je doporučená IFCC. Doporučuje se používat směs volné kyseliny a lithné soli NAD+, což umožňuje udržet konstantní pH, které je pro rychlé dosažení lineární odezvy reakce důležité. Metoda IFCC je dvoureagenční (1 díl séra + 20 dílů roztoku laktátu s N-metyl-D-glukaminovým pufrem + 2 díly roztoku NAD+ a po 90 s fázi prodlevy měřit při 340 nm alespoň 6 bodů po dobu 180 s).
Předností opačné reakce, tedy redukce pyruvátu na laktát je vyšší rychlost a nižší cena činidla, jakož i o něco lepší přesnost metody. Nicméně standardizace metody je obtížná, neboť značně závisí na zdroji NADH použitém v reakci.
Při metodě Kodak Ektachem je při nálezech bílkoviny 120 g/l aktivita LD zvýšená.
Certifikovaný referenční materiál není zatím dostupný, ale existuje materiál Institute for Reference Materials and Measurements IRMM/IFCC 453, dříve Bureau Communitaire de Référence BCR 404 pro izoenzym 1 laktátdehydrogenázy (LD1). Výsledky dosažené referenční metodou u tohoto materiálu v roce 2002 byly: rozšířená kombinovaná nejistota (k=2) 1,2 %, reprodukovatelnost v laboratoři CV 0,92 %, mezi laboratořemi 1,65 %.
Toleranční limit EHK: 21 %.
Aktivitu laktátdehydrogenázy zvyšují: amiodaron, anabolické steroidy, dalacin, dikumarol, gentamicin, interleukin-2, izotretinoin, kyselina valproová metotrexát, nitrofurantoin, penicilamin, sulfisoxazol, xylitol, aj.
