FXI, F11;

historické názvy: Rosenthalův faktor, plazmatický předchůdce tromboplastinu, antihemofilický faktor C, plasma thromboplastin antecedent (PTA).

Jeho aktivovaná forma je faktor IXa (EC 3.4.21.27).

Nedostatek FXI bývá nesprávně označován jako hemofilie C .

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 – 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla > 1 min. Transport materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je 4 h při 15 až 25 °C. Vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zamrazení plazmy se upřednostňuje opakovaná centrifugace a oddělení plazmy 0,5 – 1,0 cm nad suspenzí erytrocytů. Plazmu lze skladovat 4 týdny při teplotě -20 °C nebo 6 měsíců při teplotě -70°C . Pro následné zpracování zamrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu cca 5 min ve vodní lázni o teplotě 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

FXI se nachází jak v plazmě, tak v destičkách (pozor na důkladné oddělení, bez jejich aktivace a rozpadu). Minimální koagulační aktivita je 15 – 20 %. Klinické projevy krvácení nekoreluji s hladinou faktoru XI, ale s typem genetického defektu molekuly.

V praxi se používají koagulační testy, založené na principu aPTT, které měří funkční aktivitu. Vzorek plazmy se ředí pufrem (1:10) a smíchá se s FXI deficitní plazmou. Po krátké inkubaci se provede aPTT test, měříme dobu vzniku koagula. Aktivitu faktoru zjistíme odečtením z kalibrační křivky.

Kalibrace se provádí pomocí kalibrační plazmy o známém obsahu FXI v %. Postupuje se tak, že si připravíme řadu ředění kalibrační plazmy s pufrem (např. 1/10, 1/20, 1/30, 1/40, 1/80, 1/100, 1/1000), čímž získáme vzorky o známé koncentraci (v případě 100 % obsahu FXI v kalibrační plazmě to bude 100 %, 50 %, 33 %, 25 %, 12,5 %, 10 %, 1 %). Dále s každým ředěním provedeme test aPTT. Kalibrační závislosti je nejčastěji log-log. Výchozí ředění a počet kalibračních bodů je možné přizpůsobit systému a citlivosti použité reagencie. Faktor XI deficitní plazma je dodávaná komerčně.

Nejčastější typ detekce je optický (turbidimetrie) a mechanický (kovová kulička v magnetickém poli). Obě metody mají své výhody i nevýhody. Optické metody jsou finančně méně náročné, jelikož stačí převážně 150 µl reakční směsi v kyvetě, kdež to u mechanické detekce je nutný objem větší, aby se kulička celá ponořila. Mechanická detekce na druhé straně není závislá na zbarvení, resp. zakalení vzorku (ikterické, chylózní, hemolytické vzorky), což lze u optické metody minimalizovat detekci při 671 nm. U optických analyzátorů je nutné zohlednit i způsob odečtu času koagulace z reakční křivky. Většina přístrojů volí inflexní bod křivky nebo 50 % absorbance, kde počáteční absorbance se bere jako 0 % a konečná 100 %. Nejvhodnější je způsob odečtu matematickým zpracováním křivky a to její druhou derivací, kde koagulační čas se odečte v maximu druhé derivace původní reakční křivky. Je to část křivky, kde dochází k největšímu nárůstu koagula.

Imunologické metody stanovují antigen FXI, a tudíž neodrážejí jeho funkční aktivitu. V provedení ELISA je v mikrotitračních jamkách navázaná protilátka proti lidskému faktoru XI. Po reakci se vzorkem a navázání faktoru XI na protilátku se jamky promyjí a přidá se druhá biotinylovaná protilátka proti faktoru XI. V dalším kroku se po promytí přidá streptavidin-peroxidázový konjugát a pro vizualizaci se použije TMB (tetrametylbenzidin), čímž vznikne modré zbarvení. Intenzita je přímo úměrná množství faktoru XI ve vzorku.Měřící rozsah je 1.56 ng/ml - 50 ng/ml, mez detekce je 1.5 ng/ml; precíznost v rámci série je 5%, mezi sériemi je 7 %; výtěžnost 84 - 112 %.

Aktivita koagulačních faktorů se může vyjadřovat v % nebo v IU/dl nebo IU/ml. To je důležité u kalibrační plazmy a tyto jednotky nelze zaměňovat. V případě jednotek IU/dl nebo IU/ml se jedná o hodnoty vztažené na mezinárodní standard. Vzhledem k SI se upřednostňuje IU/ml, případně kIU/l (resp. U/ml, případně kU/l).

Hodnoty snižuje: odběr menšího množství krve, špatný odběr krve, vysoký hematokrit, pozdní promíchání vzorku po odběru, odběr z kanily, odběr po krevní transfuzi, fyziologicky novorozenci, těhotenství (pozdní fáze), hyperfibrinolýza, porucha jaterního parenchymu, Noonův syndrom, heparin, orální antikoagulancia,

Hodnoty zvyšuje: nedodržení poměru s antikoagulačním činidlem (přeplnění zkumavky), hemolytická plazma (aktivace koagulace erytrocytární složkou), nízký hematokrit, odběr u sedícího a stojícího pacienta, intenzívní míchání vzorku, věk, těhotenství, šestinedělí.