haptoglobin-related protein immunogen

Hp nebo HP jsou obvyklé (Google 54400) neoficiální zkratky, HPT se používá méně (Google 10100).

Stanovení se provádí v séru nebo plazmě (antikoagulant EDTA), výjimečně v likvoru. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C.
Stabilita: 18 – 26 °C 1 – 4 dny, 2 – 8 °C 3 – 7 dní, -20° C 3 měsíce.
Stanovení ruší lipémie (> 6 g/l) a hemolýza.

Stanovení haptoglobinu se provádí imunochemicky.
Z imunochemických metod se nejvíce používá nefelometrie nebo turbidimetrie (radiální imunodifuze je již zastaralá). Vlivem různých poměrů fenotypů je stanovení ovlivněno použitou soupravou. Reprodukovatelnost nefelometrické detekce CV v sérii 2,5 – 7,4 %, mezi sériemi 7,0 %; turbidimetrické metody CV v sérii 2,65 – 3,73 %, mezi sériemi 2,64 – 4,09 %; výtěžnost 90 – 110 %.
Stanovení haptoglobinu lze provádět také sendvičovou soupravou ELISA na mikrotitračních destičkách. Jako marker druhé protilátky se používá křenová peroxidáza, substrátem je tetrametylbenzidin. Reprodukovatelnost CV < 10 %; výtěžnost 95 – 105 %.

Při elektroforéze jsou rozlišitelné 3 typy haptoglobinu: haptoglobin 1-1 (m.h. 85000) se objevuje v anodické části α-2 zóny, haptoglobin 1 2 (m.h. 120000) a haptoglobin 2-2 (m.h. 160000) migrují v α-2 a přesahují až do α-2-β interzóny. Komplex hemoglobin-haptoglobin migruje v interzóně α-2-β1. Popsána je elektroforéza na škrobu nebo polyakrylamidovém gelu a také jednorozměrná izoelektrická fokusace v kombinaci
s imunoblotem.

Haptoglobin je obsažen v referenčním materiálu CRM 470, kde se uvádí CV < 10 %.

Tolerační rozmezí EKK je 16 %.

Výsledky stanovení haptoglobinu snižují: desurol, estrogeny, gravidita, nalidixin, resorcinol, aj.
Výsledky stanovení haptoglobinu zvyšují: androgeny, etanol, interleukin-6, kortikosteroidy, superanabolon, aj.