Imunoglobulin G2, IGHG2

Stanovení se provádí v obvykle v séru, nebo plazmě (antikoagulant EDTA, heparinát lithný). Vzorky lze zamrazit pokud je to nevyhnutné pouze jednou. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C.
Stabilita: 18 – 26 °C 1 den, 2 – 8 °C 7 dní, -20° C 3 měsíce.
Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza.

Stanovení podtříd IgG se provádí imunochemicky. Komerčně jsou dostupné soupravy pro radiální imunodifuzi, ELISA, nefelometrii a turbidimetrii.
Z imunochemických metod se nejvíce používá nefelometrie nebo turbidimetrie (radiální imunodifuze je již zastaralá). Reprodukovatelnost nefelometrické detekce CV v sérii 2,16 – 8,19 %, mezi sériemi 2,43 – 6,84; turbidimetrické metody CV v sérii 1,1 – 1,5 %, mezi sériemi 1,1 – 1,3 %.
Stanovení IgG2 lze provádět také sendvičovou soupravou ELISA na mikrotitračních destičkách. Jako marker druhé protilátky se používá křenová peroxidáza, substrátem je ABTS (2,2´-azino-bis(3-etylbenzthiazolin-
6-sulfonát) a peroxid vodíku. Fotometrie se provádí při 405 nm. Reprodukovatelnost CV v sérii 3 %, mezi sériemi 2 %.

Podtřídy imunoglobulinu G byly analyzovány v referenčním materiálu CRM 470 v roce 2003; neoficiální výsledky byly publikované v Clinical Chemistry.