Lyphocin, Vancocin, Vancoled

(1S, 2R, 18R, 19R, 22S, 25R, 28R, 40S)-48-{[(2S, 3R, 4S, 5S, 6R)- 3-{[(2S, 4S, 5S, 6S)-4-amino-5-hydroxy-
4, 6-dimethyloxan-2-yl]oxy}-4, 5-dihydroxy-6-(hydroxymethyl)oxan-2-yl]oxy}-22-(karbamoylmethyl)-5, 15-dichlor-
2, 18, 32, 35, 37-pentahydroxy-19-[(2R)-4- methyl-2-(methylamino)pentanamido]-20, 23, 26, 42, 44-pentaoxo-
7, 13- dioxa-21, 24, 27, 41, 43- pentaazaoktacyclo[26.14.2.2^3,6.2^14,17.1^8,12.1^29,33.0^10,25.0^34,39]pentakonta-
3, 5, 8(48), 9, 11, 14, 16, 29(45), 30, 32, 34, 36, 38, 46, 49-pentadekaen-40-karboxylová kyselina

Stanovení se provádí v séru nebo v plazmě (antikoagulans EDTA, heparin, citronan, šťavelan). Odběr se provádí 2 h po dávce (maximum) a před další aplikací (minimum). Vzorek krve nutno zpracovat do 4 h. Existuje riziko adsorpce na separační gely.
Stabilita vzorku: 20 – 25 °C 2 – 24 h, 4 – 8 °C 1 – 8 dní; -20 °C 1 – 10 týdnů. Jedno zamrazení se dovoluje.
Biologický poločas vankomycinu je 4 – 8 h.

Imunochemické postupy jsou nejběžnější.

První imunochemický postup, který byl použit byl kompetitivní RIA. Radioaktivní konjugát vankomycinu s ¹²⁵I soutěžil s vankomycinem ze vzorku o specifickou protilátku zakotvenou na zkumavkách. Po separaci volné a vázané fáze byl měřený signál ve zkumavce nepřímo úměrný koncentraci vankomycinu. Reprodukovatelnost
v sérii dosahovala CV 5,5 %.
Homogenní enzymová imunoanalýza je založena na kompetitivním principu. Vzorek je přidán k vankomycinu označenému glukóza-6-fosfátdehydrogenázou (G6P-DH), a pak je přidána myší monoklonální protilátka vůči vankomycinu, dále glukóza-6-fosfát a NAD⁺. Enzymová aktivita G6P-DH po navázání na protilátku klesá, a proto může být koncentrace vankomycinu ve vzorku měřena jako aktivita G6P-DH. G6P-DH konvertuje NAD⁺ na NADH, což vede ke změně absorbance, která je měřena fotometricky při 340 nm. Endogenní G6P-DH v séru nevstupuje do reakce, protože NAD⁺ je v testu účinná pouze s bakteriálním (Leuconostoc mesenteroides) enzymovým konjugátem. Pokles absorbance měřený dvoubodovou kinetikou je přímo úměrný koncentraci tobramycinu ve vzorku. Rozsah metody 3,35 – 33,5 µmol/l. Preciznost měla CV rámci laboratoře 2,0 – 6,1 %.
Při FPIA soutěží fluoresceinem značený vankomycin a volný vankomycin ze vzorku o vazebná místa specifické myší monoklonální protilátky. Pouze konjugát vázaný na protilátku poskytuje v polarizačním světle fluorescenční signál, takže měřená fluorescence je nepřímo úměrná koncentraci vankomycinu ve vzorku. Rozsah metody je do 69 µmol/l. Vyšší koncentrace vankomycinu nutno ředit. Analytická citlivost 1,38 µmol/l. Preciznost v sérii CV 2,61 – 4,25 %, mezi sériemi 0,63 – 0,88 %, celkem 2,94 – 4,26 %; výtěžnost 98,9 – 105,5 %.
CEDIA využívá rekombinantní DNA technologie, kdy donor a akceptor enzymu po spojení vytvoří aktivní
β-galaktosidázu, která reaguje s galaktopyranosidovým substrátem za vzniku barevného produktu chlorfenolové červeně. Kozí protilátka proti myší protilátce vůči vankomycinu zabraňuje vzniku aktivního enzymu, pokud se neváže na vankomycin ze vzorku. Takže intenzita zbarvení je přímo úměrná koncentraci vankomycinu ve vzorku. Rozsah metody bez ředění je do 55,2 µmol/l. Analytická citlivost byla 1,1 µmol/l. Reprodukovatelnost
v sérii dosáhla CV 2,6 – 6,7 %.
Luminiscenční imunoanalýza (LIA) s esterem akridinu jako markerem je v kompetitivním uspořádání. Vankomycin ze vzorku soutěží s vankomycinem označeným esterem akridinu o omezený počet vazebných míst na monoklonální myší protilátce vůči vankomycinu navázané na kozí protilátku na paramagnetických částicích. Po krátké inkubaci jsou paramagnetické částice odděleny v magnetickém poli a promyty, aby se odstranila volná protilátka s esterem akridinu. Pak jsou částice suspendovány v roztoku peroxidu vodíku
a chemiluminiscenční reakce je nastartována po nástřiku roztoku hydroxidu sodného do suspenze, čímž dochází k oxidaci esteru akridinu a emisi luminiscence. Intenzita luminiscence detekovaná luminometrem při 400 nm je nepřímo úměrná koncentraci vankomycinu ve vzorku. Rozsah metody je do 69 µmol/l. Vyšší koncentrace vankomycinu nutno ředit. Analytická citlivost 1,38 µmol/l. Preciznost v sérii CV 1,6 – 3,0 %, celkem 3,1 – 6,2 %; výtěžnost 98,9 – 106,6 %, odezva na linearitu 98 – 108 %.
Turbidimetrická inhibiční imunoanalýza s využitím homogenních částic (PETINIA) používá syntetický konjugát částice s vankomycinem a specifickou monoklonální myší protilátku vůči vankomycinu. Vankomycin ve vzorku soutěží s konjugátem o protilátku a tím snižuje rychlost agregace. Proto je rychlost agregace nepřímo úměrná koncentraci tobramycinu ve vzorku. Rychlost agregace se měří pomocí turbidimetricky měření při 340 nm. Rozsah metody do 34,5 µmol/l. Analytická citlivost 2,4 µmol/l. Preciznost v sérii CV 1,5 – 4,2 %, celkově 1,7 – 6,0 %.

HPLC technikou na reverzní fázi byly stanoveny sérum, likvor i peritoneální tekutina. K rozdělení byla použita oktadecylsilanová kolona s mobilní fází: 9 % acetonitril, 10 % octan amonný, 81 % destilovaná voda. Vzorek byl před chromatografii extrahován do směsi acetonitril - izopropylalkohol 1:1 a sraženina bílkovin odstředěna. Detekční limit byl 0,069 µmol/l. Rozsah metody do 69 µmol/l. Detekce byla provedena fotometricky při 214 nm. Reprodukovatelnost v sérii měla CV 5,80 – 6,28 %, mezi dny 11,1 – 11,4 %.

Mezinárodní referenční materiál pro vankomycin byl připraven již v roce 1959 firmou Ely Lilly pod číslem
302-174AD-191B. 1 mg materiálu odpovídá 1007 IU.

Toleranční rozpětí v EKK je 24 %.

Výsledky stanovení vankomycinu snižuje: bilirubin (při extrémních koncentracích), hemolýza (2 g/l), aj.
Výsledky stanovení vankomycinu zvyšují: lidské anti-myší protilátky (HAMA), lipémie (5 g/l), renální dysfunkce, aj.