osmolality; (osmolalita je vztažena na kg, zatímco osmolarita na litr)

Pro stanovení v plazmě je vhodný heparinát lithný (doporučený odběr), avšak lepší je vyhnout se použití antikoagulancií (např. citrát významně zvyšuje osmolalitu), proto se dává přednost stanovení v séru, které má být odděleno od sraženiny krevních elementů co nejdříve. Stabilita plazmy i séra je 4 – 24 h při +20 až +25 °C, 1 – 7 d při +4 až +8 °C.

Pro stanovení v moči se nesmí použít žádné konzervační činidlo (zejména je-li těkavé povahy jako např. tymol-izopropylalkohol); odběr se provádí do plastových nádob jednorázově nebo sbírá 24 h; vzorek je stabilní 24 h při +4 až +8 °C.

Obecně se nedoporučuje mrazit jakýkoliv vzorek před stanovením osmolality.

Kryoskopická osmometrie: Tlak rozpuštěných, zejména nízkomolekulárních látek a iontů v roztoku odděleném polopropustnou membránou od samotného rozpouštědla se nazývá osmo­­tic­ký tlak. Osmotický tlak je přímo úměrný celkovému počtu rozpuštěných nebo disociovaných částic. Pokud látka disociuje, je každá její disociovaná část osmoticky aktivní částicí. Nedisociovaná látka představuje jen jednu osmoticky aktivní částici. Látková koncentrace osmoticky aktivních částic v 1 kg rozpouštědla se označuje jako osmolalita (mmol/kg). Měření osmolality se nazývá osmometrie. V laboratorní práci se používá nepřímé měření osmotického tlaku. Vychází se z měření těch vlastností roztoků, které se mění v závislosti na změně osmolality. V klinické biochemii se používají dva typy osmometrů. První typ využívá snížení teploty tuhnutí roztoku v závislosti na koncentraci částic v roztoku (kryoskopie). Podchlazení měřeného roztoku se dosáhne zhruba za 1 min, pak se uvolní skupenské teplo tuhnutí (obvykle vibrací) a v následujícím teplotním sedle se měří snížení bodu tuhnutí roztoku odpovídající jeho osmolalitě.  Osmometry musí být vybaveny velmi citlivým teploměrem (s rozlišitelností tisíciny ^°C), protože snížení teploty tuhnutí je velmi malé (přibližně o 0,5 ^°C v séru) a 1 mmol/kg (dříve miliosmol) odpovídá 0,001858 °C. Rozlišitelnost při měření je 1 – 2 mmol/kg. Kryoskopické osmometry se používají mnohem více nejen proto, že jsou levnější, ale při kryoskopickém stanovení neruší alkohol a ani silná hemolýza. Osmometry mohou být vybaveny podavačem vzorků a automatizovány. Jedinou nevýhodou je větší spotřeba séra (20 – 200 µl) ve srovnání s ebulioskopickým osmometrem (2 µl).

Ebulioskopická osmometrie: sleduje snížení tenze par rozpouštědla nad roztokem (zvýšení teploty varu -  ebulioskopie), resp. snížení rosného bodu par nad roztokem v závislosti na koncen­traci částic v roztoku pomocí termoelektrického hygrometru. Stanovení se provádí za laboratorní teploty. Strmost poklesu rosného bodu je menší (0,303 °C na mol/kg vody) ve srovnání se snížením bodu tuhnutí (1,86 °C na mol/kg vody). Tento nedostatek je ale odstraněn vyšší rozlišitelností měření teploty (0,0003 °C). Při měření interferuje přítomnost alkoholu a jiných těkavých látek v krvi. Osmometry mohou být vybaveny podavačem vzorků a automatizovány. Rozlišitelnost při měření je 1 mmol/kg.

Biologická variabilita intraindividuální / interindividuální (%): 1,30 / 1,20

Požadovaná nepřesnost / bias (%): 0,70 / 0,40

Požadovaná celková chyba (%): 1,50

Kritická diference (požadovaná nepřesnost, intraindividuální variabilita, v %): 4,1

Toleranční limit EHK: 5 %.

Hodnoty snižuje v séru a plazmě: nadmořská výška, nadměrné pití, hypotonická nebo dehydratace nebo hyperhydratace, hypoproteinémie + hyponatrémie, neslaná dieta, těhotenství (1. trimestr); léky: cis-platina, cyklofosfamid, chlortalidon, karbamazepin, lorkainid, terbutalin, tiazidová diuretika.

Hodnoty zvyšuje v séru a plazmě: alkohol, arginin, intoxikace (éter, etylenglykol, alkohol, aceton, trichloretan, paraldehyd, chloroform), citrát, glykolýza, poloha ve stoje, ve spánku, tělesné cvičení, expozice teplu, infuze hypertonických roztoků, diabetes insipidus i mellitus, hyperglykémie, hypertonická hyperhydratace, hyperkalcémie, hypernatrémie, diabetická ketoacidóza, ketóza diabetické koma, tubulární ledvinová nekróza, pyelonefritida, šok, urémie; léky: diuretika, etanol, inzulin, inulin, kortikosteroidy, metoxyfluran.

Hodnoty snižuje v moči: hladovění, lehké tělesné cvičení, předčasné narození, zvýšený příjem hypoosmolálních tekutin, aldosteronismus, diabetes insipidus, hyperkalcémie, hypokalémie, tubulární ledvinová nekróza, primární polydipsie, pyelonefritida; léky: glukóza, lithium, metoxyfluran, tolazamid, urea.

Hodnoty zvyšuje v moči: acidóza, cirhóza, hypernatrémie, Addisonova nemoc, pooperační stavy, nadměrná sekrece ADH, šok, městnavé srdeční selhávání, dehydratace, kofein (2 h), sběr s přídavkem konzervačních činidel; léky: anestetika, cyklofosfamid, chlorpropamid, karbamazepin, metolazon, NaCl, vinkristin.