Cu; copper, cuprum

Stanovení se provádí v séru nebo plazmě (antikoagulans heparin). Sběr moče 24 h do nádoby speciálně vymyté HCL nebo HNO₃. Stabilita v séru při 15 – 25 °C 3 – 5 d, při 4 °C 7 – 14 d, při -20 °C 2 roky. Moč je stálá při 15 -25 °C 3 d, při 4 °C 7 – 14 d, při -20 °C 1 rok.

Atomová absorpční spektrofotometrie (AAS) je optická metoda založená na měření absorpce elektromagnetického záření v ultrafialové a viditelné části spektra. Atomizace mědi vyžaduje teplotu 2300 °C. Volné atomy stanovovaného prvku absorbují výhradně záření takových vlnových délek, které mohou samy vyzařovat. Paprsek světla vhodné vlnové délky prochází plame­nem, do něhož je rozprašován vzorek. Zdrojem záření je při stanovení netě­kavých kovů dutá katodová výbojka (katoda je z kovu, pro který je lampa určena). V plamenové verzi je vzorek rozprašován tryskou do mlžné komory a proudí společ­ně s palivem (acetylén-vzduch) přes hořák do laminárního plamene. K izolaci analyzované spektrální čáry od ostatních čar zdroje záření se používá monochromátor (mřížka) a k detekci fotonásobič. Měření koncentrace mědi AAS v klinické biochemii je základní metodou a provádí se při 324,8 nm dutou katodovou lampou. Při stanovení v séru se neprojevují žádné interference a dostačuje nízký výkon fotonásobiče (malý šum). Nejlépe je sérové bílkoviny vysrážet a měď stanovit v supernatantu, nebo naředit roztokem HNO₃ s Tritonem X-100 a stanovit přímo. V moči lze provést reakci s pyrrolidinditiokarbamanem amonným, vzniklý chelát zpopelnit a pak stanovit měď; nebo provést přímé stanovení v neředěné moči s korekcí na matrici solí. Preciznost v sérii je: 1,8 – 2,6 % (sérum), 2,3 – 14,4 % (moč), mezi sériemi je: 0,9 – 1,4 % (sérum), 1,9 -9,2 % (moč); zpětný výtěžek 94 – 103 % (sérum), 95 – 105 % (moč). Měď lze měřit i elektrotermickou atomizací nebo i s použitím Zeemanova kompenzátoru (takto lze dosáhnout rozsah měření 0,18 – 63 µmol/l pro sérum a 0,04 – 12,6 µmol/l pro moč), ale tato nákladná zařízení nejsou v laboratorní praxi zapotřebí, i když jsou v literatuře i tyto postupy uvedeny.

Fotometrie se v současnosti používá zcela výjimečně, protože stanovované koncentrace jsou na hranicích analytických možností fotometrických metod. Cu⁺ se stanovuje (po uvolnění Cu²⁺ z ceruloplasminu kyselinou chlorovodíkovou a následné redukci hydrochinonem) reakcí s dvojsodnou solí kyseliny bathokuproindisulfonové. Ostatní metody používají ke stanovení Cu²⁺: po přidání HCl    s dietylditiokarbamanem olovnatým (sérum – bílkoviny se srážejí za horka CCl₃COOH; v moči zpopelnění a extrakce do izoamylalkoholu); s dibenzylditiokarbamanem zinečnatým a extrakcí do CCl₄; s 1,5-difenylkarbohydrazinem v alkalickém prostředí (nejcitlivější reakce, Cu²⁺ se uvolní z ceruloplasminu CCl₃COOH, specifická reakce, extinkční koeficient 158 000); s oxalyldihydrazidem a acetaldehyd (postup lze automatizovat); reakcí s biscyklohexanonoxalyldihydrazonem (tzv. kuprizon) v alkalickém prostředí vzniká brilantní modř (optimální postup).

Polarografické stanovení mědi a zinku současně na dvojité polarizované rtu
eové elektrodě při konstantním pH s použití tetraetylenpentaminu je rychlá elektrometrická titrace, která má pouze historický význam.

Intraindividuální variabilita mezidenní 5,6 %.

Mezinárodní standardy: NIST SRM 1598 hovězí sérum a SRM 2670 moč.

Toleranční limit EHK: 25 %.

Snížené hodnoty: celiakie, namáhavé cvičení, dlouhodobá výhradně mléčná dieta u dětí, cystická fibróza, průjem, ischemická choroba srdeční, nemoci tenkého střeva, hemolytický ikterus, hemolýza, odběr do citrátu, léčba zinkem při srpkovité anémii, Bechtěrevova nemoc, malabsorpce, malnutrice, vegetariánství, u nedonošených, sprue, nefrotický syndrom, totálně parenterální výživa; léky: penicilamin, kortikoidy.

Zvýšené hodnoty: prodloužená komprese při odběru, nepromíchání vzorku po rozmražení (vrcholový gradient), alkoholismus, anémie, artritida, biliární cirhóza, kouření, hemochromatóza, hepatitida, revmatická horečka, hypotyreóza, hypopituitarismus, hypotyreóza, intrahepatální cholestáza, obstrukční ikterus, laktace, systémový lupus erythematodes, Addisonova choroba, lymfom, Hodgkinova nemoc, pelagra, těhotenství (3. trimestr až dvojnásobek), tuberkulóza, vysoký věk, břišní tyfus, úrazy; léky: estrogeny, fenobarbital, fenytoin, karbamazepin, perorální kontraceptiva, progesteron, testosteron.