FIX, F9, antihemofilický faktor B, destičkový kofaktor II, faktor Christmas, autoprotrombin II, plasma thromboplastin component (PTC).

Jeho aktivovaná forma je faktor IXa (EC 3.4.21.22)

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 – 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla > 1 min. Transport materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je 4 h při 15 až 25 °C. Vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zamrazení plazmy se upřednostňuje opakovaná centrifugace a oddělení plazmy 0,5 – 1,0 cm nad suspenzí erytrocytů. Plazmu lze skladovat 4 týdny při teplotě -20 °C nebo 6 měsíců při teplotě -70°C . Pro následné zpracování zamrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu 5 min ve vodní lázni o teplotě 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

Minimální koagulační aktivita je 20 – 30%.

Faktor byl pojmenován po chlapci Stephen Christmas, u kterého byl v roce 1952 zjištěn deficit vedoucí k hemofilii. Faktor IX je v krevní plazmě přítomen jako zymogen. Je aktivován faktorem XIa (kontaktní faktor) nebo faktorem VIIa (cesta tkáňového faktoru). Faktor IXa pak (za přítomnosti Ca²⁺, membránových fosfolipidů a faktoru VIII) hydrolyzuje peptidovou vazbu mezi aminokyselinami argininem a izoleucinem ve faktoru X za vzniku faktoru Xa.

V praxi se používají koagulační testy, založené na principu aPTT, které měří funkční aktivitu. Vzorek plazmy se ředí pufrem (1:10) a smíchá se s FIX deficitní plazmou. Po krátké inkubaci se provede aPTT test, měříme dobu vzniku koagula. Aktivitu faktoru zjistíme odečtením z kalibrační křivky.

Kalibrace se provádí pomocí kalibrační plazmy o známém obsahu FIX v %. Postupuje se tak, že si připravíme řadu ředění kalibrační plazmy s pufrem (např. 1/10, 1/20, 1/30, 1/40, 1/80, 1/100, 1/1000), čímž získáme vzorky o známé koncentraci (v případě 100% obsahu FIX v kalibrační plazmě to bude 100 %, 50 %, 33 %, 25 %, 12,5 %, 10 %, 1 %). Dále s každým ředěním provedeme test aPTT. Kalibrační závislost je nejčastěji log-log. Výchozí ředění a počet kalibračních bodů je možné přizpůsobit systému a citlivosti použité reagencie. Faktor IX deficitní plazma je dodávaná komerčně. Pro přesnější měření se často volí dvě kalibrační křivky a to první pro normální hodnoty až 20 % a druhá pro hodnoty 20 % a méně. Na druhé straně se aktivita faktoru IX měří i u trombofilních stavů, kde jsou zajímavé vyšší hodnoty. To je možné řešit buď odlišnou kalibrační křivkou, nebo v praxi se více používá vyšší ředění vyšetřovaného vzorku, např. 1/20, kde po odečtení z kalibrační křivky se výsledek vynásobí faktorem ředění, v tomto případě 2.

Nejčastější typ detekce je optický (turbidimetrie) a mechanický (kovová kulička v magnetickém poli). Obě metody mají své výhody i nevýhody. Optické metody jsou finančně méně náročné, jelikož stačí převážně 150 µl reakční směsi v kyvetě, kdež to u mechanické detekce je nutný objem větší, aby se kulička celá ponořila. Mechanická detekce na druhé straně není závislá na zbarvení, resp. zakalení vzorku (ikterické, chylózní, hemolytické vzorky), což lze u optické metody minimalizovat detekcí při 671 nm. U optických analyzátorů je nutné zohlednit i způsob odečtu času koagulace z reakční křivky. Většina přístrojů volí inflexní bod křivky nebo 50 % absorbance, kde počáteční absorbance se bere jako 0 % a konečná 100 %. Nejvhodnější je způsob odečtu matematickým zpracováním křivky a to její druhou derivací, kde koagulační čas se odečte v maximu druhé derivace původní reakční křivky. Je to část křivky, kde dochází k největšímu nárůstu koagula.

Chromogenní test – je test, principem kterého je vznik tenázy . Je to komplex, který štěpí faktor X na Xa. V tomto případě se ředěný vyšetřovaný vzorek inkubuje při 37°C s trombinem, FVIII, FX, fosfolipidy, vápenatými ionty. Trombin působí jako aktivátor faktorů VIII a IX a následně vzniká tenáza, její aktivita je závislá na množství IXa vzniklého z vyšetřovaného vzorku. V dalším kroku se štěpí přidaný faktor X, za vzniku jeho aktivované formy (FXa). Aktivovaný faktor X pak štěpí chromogenní substrát za uvolnění p-nitroanilinu, který je detekován při 405 nm kineticky, nebo end point po zastavení reakce 20% kyselinou citronovou nebo octovou. Závislost je přímo úměrná a koncentrace se odečte z kalibrační křivky. V závislosti od výchozího ředění vzorků je měřící rozsah 5 – 200 %, nebo 1 – 20%. Detekční limit je 2 %  resp. 0,5 % v závislosti od měřícího rozsahu. Preciznost v serii je 3 - 5 %, mezi seriemi je 4 - 6 %.

Imunologické metody stanovují antigen FIX, a tudíž neodrážejí jeho funkční aktivitu. U ELISA testů je v mikrotitračních jamkách navázaná protilátka proti lidskému FIX. Po reakci se vzorkem a navázání FIX na protilátku se jamky promyjí a přidá se druhá biotinylovaná protilátka proti FIX. V dalším kroku se po promytí přidá streptavidin-peroxidázový konjugát a pro vizualizaci se použije TMB (tetrametylbenzidin), čímž vznikne modré zbarvení. Intenzita je přímo úměrná množství FIX ve vzorku. Analytická citlivost je 1.5 ng/ml, výtěžnost testu je 97 - 112 %, precíznost v sérii je 4,9 %, mezi seriemi je 7,1 %. Křížová reaktivita: faktor Xa  100%.

Převážná část vzorků poskytuje rovnocenné výsledky v těchto testech, nicméně některé mutace v molekule FIX poskytují rozdílné výsledky. Obecně chromogenní metoda lépe koreluje s klinickými projevy, a vzhledem k přesnější fotometrické detekci a citlivosti v celém měřícím rozsahu byla přijatá jako referenční.

Intraindividuální CV je 4,8 %

Aktivita koagulačních faktorů se může vyjadřovat v % nebo v IU/dl nebo IU/ml. To je důležité u kalibrační plazmy a tyto jednotky nelze zaměňovat. V případě jednotek IU/dl nebo IU/ml se jedná o hodnoty vztažené na mezinárodní standard. Vzhledem k SI se upřednostňuje IU/ml, případně kIU/l (resp. U/ml, případně kU/l).

Záleží na metodice.

Hodnoty snižuje: nedodržení poměru s antikoagulačním činidlem (přeplnění zkumavky), hemolytická plazma (aktivace koagulace erytrocytární složkou), odběr u sedícího a stojícího pacienta, protilátky proti FIX, těžší choroby jaterního parenchymu, heparin, orální antikoagulancia.

Hodnoty zvyšuje: věk, gravidita.