FXII, F12, Hagemanův faktor, faktor kontaktu.

Jeho aktivovaná forma je faktor XIIa (EC 3.4.21.38).

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 – 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla > 1 min. Transport materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je 4 h při 15 až 25 °C. Vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému

V případě zamrazení plazmy se upřednostňuje opakovaná centrifugace a oddělením plazmy 0,5 – 1,0 cm nad suspenzí erytrocytů. Plazmu lze skladovat 4 týdny při teplotě -20 °C nebo 6 měsíců při teplotě -70°C . Pro následné zpracování zamrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu 5 min ve vodní lázni o teplotě 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

FXII byl objeven v roce 1955 při rutinním předoperačním vyšetření 37-letého železničního dělníka Johna Hagemana.  Je součástí koagulační kaskády a aktivuje faktor XI prekallikrein a taky se podílí na iniciaci fibrinolýzy. Faktor XII se aktivuje kontaktem s negativně nabitými povrchy (in vivo: kolagen, buněčné fragmenty, bakteriální endotoxiny; in vitro: sklo, kaolín, azbest). I při poklesu pod 1% aktivity nejsou krvácivé projevy. Deficit FXII je asociován s trombotickými příhodami, vede ke snížení fibrinolýzy.

V praxi se používají koagulační testy, založené na principu aPTT, které měří funkční aktivitu. Vzorek plazmy se ředí pufrem (1:10) a smíchá se s FXII deficitní plazmou. Po krátké inkubaci se provede aPTT test, měříme dobu vzniku koagula. Aktivitu faktoru zjistíme odečtením z kalibrační křivky. U tohoto stanovení se používají delší inkubace s aPTT reagencií (kaolin, kyselina ellagová, oxid křemičitý), jelikož aPTT test je velmi citlivý na nedostatek tohoto iniciačního  faktoru. Prodloužením inkubace se sníží citlivost testu a zkrátí se koagulační časy, které mohou být i více než 200 s.

Kalibrace se provádí pomocí kalibrační plazmy o známém obsahu FXII v %. Postupuje se tak, že si připravíme řadu ředění kalibrační plazmy s pufrem (např. 1/10, 1/20, 1/30, 1/40, 1/80, 1/100, 1/1000), čímž získáme vzorky o známé koncentraci (v případě 100% obsahu FXII v kalibrační plazmě to bude 100 %, 50 %, 33 %, 25 %, 12,5 %, 10 %, 1 %). Dále s každým ředěním provedeme test aPTT. Kalibrační závislost je nejčastěji log-log. Výchozí ředění a počet kalibračních bodů je možné přizpůsobit systému a citlivosti použité reagencie. Faktor XII deficitní plazma je dodávaná komerčně.

Nejčastější typ detekce je optický (turbidimetrie) a mechanický (kovová kulička v magnetickém poli). Obě metody mají své výhody i nevýhody. Optické metody jsou finančně méně náročné, jelikož stačí převážně 150 µl reakční směsi v kyvetě, kdež to u mechanické detekce je nutný objem větší, aby se kulička celá ponořila. Mechanická detekce na druhé straně není závislá na zbarvení, resp. zakalení vzorku (ikterické, chylózní, hemolytické vzorky), co lze u optické metody minimalizovat detekci při 671 nm. U optických analyzátorů je nutné zohlednit i způsob odečtu času koagulace z reakční křivky. Většina přístrojů volí inflexní bod křivky nebo 50 % absorbance, kde počáteční absorbance se bere jako 0 % a konečná 100%. Nejvhodnější je způsob odečtu matematickým zpracováním křivky, a to její druhou derivací, kde koagulační čas se odečte v maximu druhé derivace původní reakční křivky. Je to část křivky, kde dochází k největšímu nárůstu koagula.

Imunologické metody stanovují antigen FXII a tudíž neodrážejí jeho funkční aktivitu. V ELISA provedení je v mikrotitračních jamkách navázaná protilátka proti lidskému faktoru XII. Po reakci se vzorkem a navázání faktoru XII na protilátku se jamky promyjí a přidá se druhá biotinylovaná protilátka proti faktoru XII. V dalším kroku se po promytí přidá streptavidin-peroxidázový konjugát a pro vizualizaci se použije TMB (tetrametylbenzidin), čímž vznikne modré zbarvení. Intenzita je přímo úměrná množství faktoru XI ve vzorku. Měřící rozsah je 6.25 ng/ml - 100 ng/ml, detekční limit je 0.02 ng/ml, výtěžnost metody 84-112%, precíznost v sérii je 5 %, mezi sériemi 7,1%. Křížová reakce: faktor XIIa 100%.

Aktivita koagulačních faktorů se může vyjadřovat v % nebo v IU/dl nebo IU/ml. To je důležité u kalibrační plazmy a tyto jednotky nelze zaměňovat. V případě jednotek IU/dl nebo IU/ml se jedná o hodnoty stažené na mezinárodní standard. Vzhledem k SI se upřednostňuje IU/ml, případně kIU/l (resp. U/ml, případně kU/l).

Hodnoty snižuje: odběr menšího množství krve, špatný odběr krve (předčasná aktivace FXII), vysoký hematokrit, pozdní promíchání vzorku po odběru, odběr z kanily, odběr po krevní transfuzi, fyziologicky novorozenci.

Hodnoty zvyšuje: nedodržení poměru s antikoagulačním činidlem (přeplnění zkumavky), hemolytická plazma (aktivace koagulace erytrocytární složkou), nízký hematokrit, odběr u sedícího a stojícího pacienta, intenzívní míchání vzorku, těhotenství, menopauza.