Parciální tlak oxidu uhličitého

Stanovuje se v kapilární krvi (ušní lalůček, prst, patička u novorozenců, vždy po hyperemizaci), v arteriální krvi, v centrální nebo (lépe) smíšené žilní krvi. Odběr z periferní žíly postrádá jakýkoli smysl a informuje pouze o situaci v dané končetině. Je nutné použít protisrážlivé činidlo (heparin), v případě současného stanovení iontů je nutné použít titrovaný (balancovaný, iontově vyvážený) heparin. Odběr musí být anaerobní, bez bublin, dokonalé promíchání krve s protisrážlivým činidlem je nutností. Analýza je nutná do 15 min od odběru, je-li vzorek uchováván při teplotě +20 až +25 °C. Transport musí být na ledu a pak je stabilita analytu při +4 až +8 °C až 2 h; jinak se výsledky zvyšují. Nedodržení anaerobního odběru také zvyšuje výsledky. Některé plastové odběrové nádobky jsou propustné pro krevní plyny a výsledky analýzy mohou být zkreslené. Pozdní zpracování vzorku, přebytek heparinu, leukocytóza a trombocytóza snižují výsledky.

Potenciometrie: Běžná je Severinghausova složená CO₂ elektroda. Skleněná elektroda je oddělená od měřeného prostředí membránou ze silikonové gumy propouštějící CO₂. Difuzí CO₂ do vodného prostředí hydrogenuhličitanového pufru vzniká disociovaná kyselina uhličitá a množství H⁺ je stanoveno pH elektrodou (nejvíce je používaná kombinovaná pH elektroda, která má indikační i referenční elektrody společně v malé sondě). Potenciál se měří proti referenční Ag/AgCl elektrodě ponořené do NaHCO₃ pufru. Na základě zjištění dvou hodnot pH odpovídajících známým hodnotám pCO₂ v kalibrátorech je možné zjiš
eovat parciální tlak oxidu uhličitého v neznámých vzorcích krve. K dispozici jsou i kazety s elektrodami na jedno použití pro POCT.

Spektrofotometrie: Stanovení celkového oxidu uhličitého nepatří v ČR mezi běžné metody. Nicméně v USA je tento postup mnohem častější než stanovení pCO₂. Enzymovému stanovení předchází převedení veškerého CO₂ na hydrogenuhličitan po alkalizaci séra. Hydrogenuhličitan je převeden fosfoenolpyruvátkarboxylázou (PEPC) na oxalacetát, který je následně v oxidoredukční reakci redukován malátdehydrogenázou (MD) na malát a při 340 nm se sleduje kineticky pokles absorbance vyvolaný oxidací NADH na NAD⁺. 

Fluorimetrie: Optoda obsahuje fosforeskující barvivo rozpuštěné v PVC membráně. Na optodu se přivádí excitační zelené světlo z diody a CO₂ ze vzorku úměrně svému parciálnímu tlaku fosforescenci zháší. Používá se v některých přístrojích POCT u rychlé záchranné služby.

Infračervená spektrometrie: IR světlo přechází přes vzorek krve a je detekováno při 4228, 4268 a 4308 nm. Oxid uhličitý rozpuštěný v krvi absorbuje elektromagnetické záření při 4268 nm. Ostatní vlnové délky slouží ke korekci absorbance interferentů. Další možné vlivy interferentů se odstraňují tím, že se mění optická dráha měření posouváním dutého pístu. Během 30 s se vyhodnotí 256 velikostí optické dráhy.

Titrace je referenční metodou od r. 1976. Oxid uhličitý uvolněný po okyselení se stanovuje v prostředí BaCl₂, přitom vzniká BaCO₃ a uvolněné H⁺ ionty se titrují roztokem hydroxidu sodného s definovanou koncentrací. Nepřesnost metody je 1 %.

Dvě historické metody jsou také uváděny jako referenční: a) Po okyselení séra se sleduje uvolněný CO₂ manometricky (Natelsonův mikroplynoměr), pak se oxid uhličitý absorbuje do roztoku NaOH a měří se tlak ostatních plynů; z diference se určí množství CO₂. b) Po okyselení séra lze měřit uvolněný CO₂ také jako změnu tepelné vodivosti. Ovšem v tomto případě se nebere ohled na další plyny rozpuštěné v séru.

Definitivní metoda: pro oxid uhličitý je (r. 2006) plynová chromatografie s plamenově ionizační nebo tepelně vodivostní detekcí.

Biologická variabilita intraindividuální / interindividuální (%): 4,80 / 5,30

Požadovaná nepřesnost / bias (%): 2,40 / 1,80

Požadovaná celková chyba (%): 5,70

Kritická diference (požadovaná nepřesnost, intraindividuální variabilita, v %): 14,9

Toleranční limit EHK: 12 %.

Hodnoty snižuje: Kontaminace vzorku vzduchem (bublinami) vede k ekvilibraci mezi krví a vzduchem; pCO₂ se významně snižuje. Diluce vzorku tekutým antikoagulačním činidlem také snižuje pCO₂. Další příčiny: alkoholismus, hypotermie, těhotenství, xylitol; léky: meticilin, nitrofurantoin, tetracyklin, tiazidová diuretika, triamteren.

Hodnoty zvyšuje: masitá strava, heroin, oxid dusný; léky: aldosteron, barbituráty, hydrokortizon, hydrogenkarbonáty, pyopen, rtu
eová diuretika, steroidy.