19S gama-globulin, gama-globulin 19S

IgM, IGM

Stanovení se provádí v obvykle v séru, nebo plazmě (antikoagulant EDTA, heparinát lithný), případně v likvoru (nejvíce IgG). Vzorky moče je nutné před elektroforézou nebo imunoelektroforézou 20 – 50-krát zahustit. Vzorky lze zamrazit pokud je to nevyhnutné pouze jednou. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C.
Stabilita: 18 – 26 °C 1 den, 2 – 8 °C 7 dní, -20° C 3 měsíce.
Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza.

Z imunochemických metod se nejvíce používá E.P. nebo kinetická nefelometrie, resp. turbidimetrie (radiální imunodifuze a elektroimunodifuze je již zastaralá). Imunofluorimetrie je příliš citlivá.

Nefelometrie je běžně používaná, rychlá a přesná metoda, kdy se detekuje rozptýlené světlo na precipitátu imunoglobuliny a odpovídající protilátky. Novější E.P. metody mají původní inkubaci (15 – 60 min) zkrácenou na přibližně 5 min. Mezidenní reprodukovatelnost pro IgM je 6,7 %. Detekční limit je 14 mg/l.

Turbidimetrie sleduje nárůst absorbance při vzniku precipitátu na běžném analyzátoru. Ke změně absorbance je třeba větší množství precipitátu, takže metoda je asi o řád méně citlivá proti nefelometrii. Vedle E.P. lze použít dvoubodový kinetický postup, např. s měřením v 10. a 225. s při 350 nm. Reprodukovatelnost CV v sérii 0,99 – 3,74 %, mezi sériemi 2,23 – 5,26 %.

ELISA je také použitelná pro stanovení IgM.

Imunofluorimetrie je o něco méně přesná než nefelometrie. V kompetitivní reakci soutěží imunoglobulin vázaný na pevné fázi s imunoglobulinem ze vzorku o protilátku značenou fluoresceinizothiokyanátem (FITC). Po separaci je výsledná fluorescence (excitace 475 nm, emise 540 nm) nepřímo úměrná stanovanému imunoglobulinu.

Elektroforéza je pouze screeningová metoda pro detekci monoklonálních imunoglobulinů.
Laurelova raketková elektroimunodifuze je imunoprecipitace v agarózovém gelu obsahujícím protilátku. Výška píku při elektroforéze odpovídá množství imunoglobulinu. Není běžně komerčně dostupná.
Imunofixace při elektroforéze v agarózovém gelu má detekční limit pro IgM 0,25 g/l.

Precipitace imunoglobulinů, které jsou špatně rozpustné v roztocích některých solí a separace s následnou kvantifikací biuretovým činidlem je historická a nespecifická metoda. Podobně je tomu v případě precipitace
s koloidním zlatem.

Podle College of American Pathologists (2002) je potřebné dosáhnout pro imunoglobuliny G, A, M preciznost
3 až 7 % na horní hranici normálních hodnot. Přesnost má být na úrovni ± 3 SD.
Intraindividuální variabilita u zdravých dobrovolníků dosahuje během 3 – 5 měsíců 4 – 6 %. Z toho vyplývá, že analytická preciznost odvozená z biologické variability by měla být pro IgM 3,0 % a celková chyba 17 %.

Imunoglobulin M je obsažen v referenčním materiálu CRM 470, kde se uvádí nejistota stanovení 2,89 %.

Tolerační rozmezí EKK je 26 %.

Výsledky stanovení IgM snižují: cyklosporin, kouření, plasmaferéza, těhotenství, aj.
Výsledky stanovení IgM zvyšují: bilirubin, hemolýza, lipémie, revmatoidní faktor, výfukové plyny, aj.