Imunoglobulin G1, IGGH1

Stanovení se provádí v obvykle v séru, nebo plazmě (antikoagulant EDTA, heparinát lithný). Vzorky lze zamrazit pokud je to nevyhnutné pouze jednou. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C.
Stabilita: 18 – 26 °C 1 den, 2 – 8 °C 7 dní, -20° C 3 měsíce.
Stanovení ruší lipémie, bilirubinémie a hemolýza.

Stanovení podtříd IgG se provádí imunochemicky. Komerčně jsou dostupné soupravy pro radiální imunodifuzi, ELISA, nefelometrii a turbidimetrii. Z imunochemických metod se nejvíce používá nefelometrie nebo turbidimetrie (radiální imunodifuze je již zastaralá).
Nefelometrie měří v rozsahu 0,3 – 5 g/l IgG. Reprodukovatelnost nefelometrické detekce CV v sérii 1,56 –
6,44 %, mezi sériemi 2,39 – 6,95; turbidimetrické metody CV v sérii 0,9 – 1,1 %, mezi sériemi 2,5 – 3,5 %.
Stanovení IgG1 lze provádět také sendvičovou soupravou ELISA na mikrotitračních destičkách. Jako marker druhé protilátky se používá křenová peroxidáza, substrátem je tetrametylbenzidin. Fotometrie se provádí při
450 nm. Mez detekce metody je 0,05 µg/l. Reprodukovatelnost CV v sérii < 10 %, mezi sériemi < 12 %; výtěžnost 75 – 97 %.

Podtřídy imunoglobulinu G byly analyzovány v referenčním materiálu CRM 470 v roce 2003; neoficiální výsledky byly publikované v Clinical Chemistry.

Výsledky analýzy IgG1 zvyšuje IgG2 (při nefelometrii).