IGFBP-1, Vazebný protein 1 růstového faktoru podobnému inzulinu, IBP-1, IGF-Binding Protein 1, AFBP, PP12, IGF-BP25

Stanovení se provádí v séru nebo plazmě (antikoagulans heparin nebo EDTA). Při chlazení 2 – 8 °C lze skladovat 24 h. Pro pozdější použití lze jednorázově zamrazit na -20 °C. Vzorek lze také odebírat s cervixu nebo vaginy.

IRMA používá myší monoklonální protilátku vůči IGFBP1 vázanou na stěnu zkumavky, na kterou se váže IGFBP1 ze vzorku a pak na něj myší monoklonální protilátka vůči IGFBP1 značená ¹²⁵I. Imunoradiometrické stanovení IGFBP1 (vytvoření sendviče) probíhá v jednom kroku. Zkumavky se nechají inkubovat 120 min při 18 – 25 °C (třepání). Po inkubaci se obsah zkumavek odsaje a dvakrát propláchne a odsaje. Vázaná aktivita ¹²⁵I se měří na gama-počítači 1 min. Koncentrace IGFBP1 v kalibrátorech a vzorcích je přímo úměrná změřené radioaktivitě. Kalibrační křivka se sestrojí na základě stanovení pěti sérových kalibrátorů a hodnoty IGFBP1 přítomného ve vzorcích se odečtou z této křivky. Rozsah stanovení je 17,3 – 13395 µg/l. Analytická citlivost je 17,3 µg/l. Preciznost v sérii 2,7 – 4,0 %, mezi sériemi 3,2 – 5,6 %; linearita ředění je 93,6 – 102 %, zpětný výtěžek 98,2 – 112,3 %. Kalibrátory a kontroly jsou velmi nestabilní. Nutno je ihned po rekonstituci použít nebo jednorázově zamrazit na -20 °C.

ELISA je založena na sendvičovém principu, kdy na myší monoklonální protilátku vůči IGFPB1 (vázanou na mikrotitrační destičce) se naváže IGFBP1 ze vzorku (30 min třepání). Po trojnásobném promytí se připojí k jinému místu IGFBP1 monoklonální myší protilátka vůči IGFBP1 konjugovaná s křenovou peroxidázou (30 min třepání).  Po trojnásobném promytí se přidá substrát tetrametylbenzidin a barevná změna reakce s peroxidázou (10 – 15 min třepání) se sleduje po zastavení stop činidlem (1 M H₂SO₄) a protřepání fotometricky do 20 min při 450 nm (při vysokých hodnotách lze použít 415 nebo 405 nm). Analýza probíhá při laboratorní teplotě. Mez detekce: 0,5 µg/l. Rozsah měření je na základě šestibodové kalibrace 0,5 – 220 µg/l (vyšší koncentrace se ředí diluentem 10x – další ředění se nedoporučuje). Jiná souprava má rozsah 0,02 – 8 µg/l (doporučené ředění 16x s rozsahem do 128 µg/l, případně až 160x). Signál je přímo úměrný koncentraci IGFBP1 ve vzorku. Preciznost v sérii byla CV < 10 %, mezi sériemi < 12 %; zpětný výtěžek 85 – 105 %, linearita ředění 84 – 103 %. Efekt nadbytku antigenu se neprojevuje do 200000 µg/l. Silně hemolytická, chylózní a ikterická séra nejsou použitelná. Pacienti, kteří byli pravidelně ve styku se zvířaty nebo podstoupili imunoterapii nebo diagnostické procedury využívající imunoglobuliny nebo fragmenty imunoglobulinů, mohou produkovat protilátky, které interferují při imunologických stanoveních.

Imunochromatografie – kvalitativní test. Jestliže vzorek odebíráme z cervixu nebo vaginy pomocí polyesterové stěrky, tuto část odběru vložíme do extrakčního roztoku. Do roztoku ponoříme koncovou část detekčního proužku na 20 s a odečítáme výsledek do 5 min (pozitivní reakce při dvou červených pruzích – kontrola + vzorek). Doporučeno bezprostřední zpracování. Mez detekce ≥ 25 µg/l. Relativní senzitivita je 97 %, relativní specifita 99 %. Principem je reakce IGFBP1 s myší monoklonální protilátkou značenou koloidním zlatem (kterou je proužek napuštěný). Imunokomplex difunduje proužkem, až se zachytí na zakotvené monoklonální myší protilátce a koloidní zlato vytvoří červený pruh. Druhý pruh se vytvoří vždy, pokud je proužek funkční (i v nepřítomnosti IGFBP1), protože obsahuje kozí protilátku vůči myšímu IgG.

Hodnoty snižuje: obezita.

Hodnoty zvyšuje: hladovění, těhotenství (nejvyšší hodnota uprostřed gravidity), stres plodu, IGF-I.