triglyceridy (v české klinické biochemii méně používané, ale správné označení, které je v anglické literatuře triglycerides 20x častější než triacylglycerols), triacylglyceridy (nejméně používané označení)

Oficiální mezinárodní zkratka není. Zkratka TG nebo Tg se používá asi dvakrát častěji než TAG. Nicméně TG (Tg) je nejednoznačné vyjádření, protože současně platí i pro thyreoglobulin. Nejméně se vyskytuje zkratka TRIG (Trig).

Je třeba zdůraznit, že odběr musí být nalačno 12 až 14 h (24 h ?), protože hladina triacylglycerolů stoupá postprandiálně asi po 2 h a dosahuje vrcholu po 6 až 8 h. Chilomikrony při pipetování obsadí část prostoru
v pipetě, takže vodný podíl je menší a stanovení triacylglycerolů falešně nižší. Triacylglyceroly v plazmě jsou nižší o 2 – 4 % ve srovnání se sérem, protože vlivem antikoagulancií (EDTA, heparin) dochází k částečnému vytlačení vody z erytrocytů a tím ke zředění plazmy. Některé antikoagulanty (fluoridy, citronan, šťavelan) mohou způsobit snížení výsledku až o 10 %. Proto je třeba oddělit plazmu od krvinek nejpozději do 2 h. Pacient by neměl pít alkoholické nápoje 36 h před odběrem, jinak budou výsledky falešně vyšší. Zátky mohou být potaženy silikonem, avšak ne glycerinem. Krev by měla být rychle centrifugována, aby nedocházelo ke spontánní hydrolýze triacylglycerolů v krvi na mastné kyseliny a glycerol.
Pokud se neprovede analýza do 24 h, měl by být vzorek zamrazen na -20 °C, nebo raději na 40 nebo -60 °C,
či dokonce -80 °C. Jinde uvedena stabilita vzorku: 20 – 25 °C: 2 – 3 dny, 4 – 8 °C: 7 – 10 dní, -20 °C: 2 roky.
Stanovení ovlivňuje věk, dieta, pohlaví a má významný intraindividuální rozptyl; ruší ikterus. Jedno stanovení není směrodatné.

Nejběžnější metody ke stanovení triacylglycerolů jsou enzymové metody. Automatizovaná metoda na principu Hantzschovy kondenzace je dosud navrhovanou a nezavrženou referenční metodou. Tímto postupem lze měřit cholesterol a triacylglyceroly paralelně. Hantzschova reakce je označení pro reakci acetylacetonu
a formaldehydu s octanem amonným, kdy vzniká žlutý 3,5-diacetyl-1,4-dihydrolutidin. Reakční produkt se měří fotometricky při 412 nm nebo fluorimetricky (primární filtr 400 nm, sekundární filtr 485 nm). Detekční reakci předchází extrakce triacylglycerolů, jejich zmýdelnění na glycerol a mastné kyseliny a oxidace glycerolu na formaldehyd.
Ačkoliv byly publikovány také postupy stanovení triacylglycerolů na tenké vrstvě, plynovou a kapalinovou chromatografií a IR spektrometrii, nejsou vhodné pro rutinní použití i když jsou někdy vysoce specifické.

Enzymové metody stanovují podíl glycerolu v molekule triacylglycerolů po hydrolýze (chemické nebo enzymové) a odstranění mastných kyselin. Obvykle se používá kombinace lipázy a proteázy (zejména α-chymotrypsin). Při tomto způsobu hydrolýzy nedochází k uvolňování glycerolů z fosfolipidů. Dosažení kompletní hydrolýzy je nutné pro správné provedení metody.
Hydrolyzovaný glycerol se obvykle fosforyluje ATP na glycerol-3-fosfát glycerolkinázou v přítomnosti hořečnatých iontů. Vznikající ADP se regeneruje na ATP tak, že odebírá fosfátovou skupinu z fosfoenolpyruvátu. Reakce je katalyzovaná pyruvátkinázou a vzniká při ní pyruvát. V detekční reakci (měření při 340 nm) se pyruvát redukuje na laktát a současně se oxiduje NADH na NAD⁺. Reakci lze také upravit na fluorescenční detekci NADH (primární filtr 355 nm, sekundární filtr 460 nm).
Také glycerol-3-fosfát lze využít jako výchozí reaktant pro detekci. Může se oxidovat na dihydroxyacetonfosfát pomocí NAD⁺, které se současně redukuje na NADH. To lze opět měřit při 340 nm nebo nechat NADH reagovat dále s oxidovanou formou 2-p-jódfenyl-3-nitrofenyl-5-fenyltetrazoliové soli za katalýzy diaforázou
a vzniká její redukovaná forma – formazanové barvivo – které se měří fotometricky při 500 – 590 nm a NADH se přitom oxiduje na NAD⁺.
Glycerol-3-fosfát se může oxidovat také vzdušným kyslíkem v přítomnosti L-α-glycerolfosfátoxidázy na dihydroxyacetonfosfát, přičemž vzniká peroxid vodíku. Ten se využije k detekci v Trinderově reakci se
4-aminofenazonem a 4-chlorfenolem, kdy vzniká červené chinoniminové barvivo. Reakce je katalyzovaná peroxidázou a jako redukční činidlo se někdy přidává ferokyanid draselný. Detekce se provádí při 500 nm. Metoda je lineární do 11,4 mmol/l. Analytická citlivost je 0,1 mmol/l. Preciznost v sérii měla CV 3,0 %, celkem 4,5 %. Kaskáda tří enzymových reakcí dle Fossatiho s následným stanovením peroxidu vodíku v Trinderově reakci je nejvíce využívaným stanovením triacylglycerolů v ČR.
Další postup oxiduje přímo glycerol pomocí NAD⁺ v přítomnosti glyceroldehydrogenázy na dihydroxyaceton
a současně vzniká NADH. To lze opět detekovat při 340 nm, nebo provést ještě následnou redukci resazurinu pomocí NADH v přítomnosti diaforázy a vzniká fluoreskující resorufin (primární filtr 548 nm, sekundární filtr
580 nm) a NAD⁺.

GC-IDMS stanovení, kde měřenou látkou je glycerol. Původní metoda používala ¹³C₂-glycerol jako vodný vnitřní standard a ¹²C-tripalmitin rozpuštěný v toluenu jako vnější standard. Modifikovaná metoda používá tripalmitin jako vnitřní i vnější standard. Vnitřní standard je tripalmitin značený na glycerolové polovině (¹³C₃-tripalmitin).
K zachycení glycerolu během odpařování extraktu po alkalické hydrolýze se přidává k vnějšímu standardu lidský sérový albumin neobsahující glycerol. Modifikovaná metoda je stabilnější než původní postup a MS signál je při modifikované metodě u externího standardu alespoň stokrát silnější a preciznost měla CV 1,5 % při koncentracích 0,8 a 3,5 mmol/l.

Podle studie College of American Pathologists (2001) 2/3 laboratoří používají detekce při 340 nm (doporučuje se používat sérový blank !) a 1/3 detekce ve viditelné oblasti. Správně by se od výsledku měl odečíst malý podíl volného glycerolu, který se v séru také nachází. V praxi se to ale neprovádí, protože je to pracné a nepohodlné (postup bez hydrolýzy a postup s hydrolýzou). Nicméně podíl volného glycerolu může být vysoký (až 42 %
z celkového glycerolu).

Použití čitého standardu je důležité pro získání pravdivých výsledků. Ověření čistoty se provádí TLC (stacionární fáze silikagel, mobilní fáze kyselina octová/etyléter/petroléter 1:25:74). Jako standard se používá triolein (izopropylalkohol jako rozpouštědlo), případně směs trioleinu a tripalmitinu 2:1 (chloroform jako rozpouštědlo), nebo kukuřičný, olivový olej či olej z bavlníkových semen. Glycerol a manitol se nehodí jako standardy, protože se chovají rozdílně při extrakci, adsorpci a zmýdelnění. Glycerol je kromě toho hygroskopický. Nicméně se glycerol používá jako standard v enzymových reakcích, protože je rozpustný ve vodě a při nich se nepoužívají organická rozpouštědla. Vodné glycerolové standardy nemají stejnou viskozitu jako vzorky séra. Molekulová hmotnost triacylglycerolů je proměnlivá, např. tripalmitin má 807, zatímco triolein 885. Vlivem rozdílných standardů se výsledky mohou lišit asi o 10 %.

Data ze studie v roce 2001 ukázala, že preciznost stanovení je lepší než 7 % pro koncentraci 2,26 mmol/l.
Intraindividuální variace během 14 měsíců byla 18 %, podle jiné studie 20 – 25 % během 1 měsíce. Interindividuální variabilita byla 37,2 %. Z toho odvozená hodnota pro maximální CV je 10,5 %, celková chyba 27,9 %. NCEP Laboratory Standardization Panel doporučuje CV < 5 % pro preciznost a vychýlení ±5 % (jinde ±10,7 %) od výsledků získaných referenční metodou. Měření by se měla provádět alespoň na třech koncentračních hladinách po dobu alespoň jednoho týdne.

V roce 2009 byl připraven v Japonsku podle směrnice C37-A v Ústavu pro klinické a laboratorní standardy (Clinical and Laboratory Standards Institute) referenční materiál JCCRM 223-25 na dvou koncentračních hladinách (1,0487±0,0113 a 2,0069±0,0170 mmol/l) navazující na NIST SRM1951b. Primárním referenčním materiálem byl tripalmitin NIST SRM 1595 a referenční metodou NIST byla ID-MS z roku 2008.

Toleranční rozpětí v EKK je 15%.

Koncentraci triacylglycerolů snižují: askorutin, citronan, dieta, glukagon, glukóza, , hemoglobin (5 g/l), heparin (intravenózně), IGF-I, interleukin-3, interleukin-6, cholesterol (18,1 mmol/l), káva, kyselina askorbová, kyselina nikotinová, omega-3-mastné kyseliny (-31 až -52 %), otruby, peritoneální dialýza, poloha vleže (-12 až 17 %), sója, aj.
Koncentraci triacylglycerolů zvyšují: bakteriální kontaminace (fosfolipáza), beta-blokátory, cyklosporin, cystein, cystin, dieta, diuretika, estrogeny, etanol, etylenglykol, glycerol, hemoglobin, heroin, ikterus, klomifen, krém na ruce, lipémie, menopauza, obezita, orální kontraceptiva, retinoidy, růstový hormon, sitostanol, steroidy, stres, tamoxifen, těhotenství, thiazidy, trimecryton, urandil, aj.