ATIII, AT, antithrombin (Google 1 260 00), antithrombin III (Google 613 000). ČHS doporučuje používat název antitrombin, bez číselného označení, jelikož bylo zjištěno, že ostatní antitrombiny jsou v skutečnosti už známé a jinak pojmenované součásti plazmy (např. antitrombin I je fibrin, antitrombin II je heparin). 

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla déle než 1 min. Doprava materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je dle doporučení ČHS 4 h při 15 – 25 °C. Při léčbě heparinem se doporučuje oddělit plazmu do 30 min; vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zmrazení plazmy lze skladovat 4 týdny při -20 °C nebo 6 měsíců při -70°C . Pro následné zpracování zmrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu cca 5 min ve vodní lázni cca 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

Antitrombin je přirozený inhibitor serinových proteáz a to hlavně FIIa, FXa, a v menší míře FIXa, FXIa, FXIIa, plazminu a kalikreinu. Jeho inhibiční aktivita roste v přítomnosti heparinu (až 1500 krát). Testy pro stanovení antitrombinu můžeme rozdělit na stanovení funkční aktivity a antigenu. Metody pro stanovení funkční aktivity mou používat chromogenní substrát a spektrofotometrickou detekci, nebo koagulační detekci. Testovaná plazma spolu s heparinem a nadbytkem FIIa  je inkubovaná při 37°C. Antitrombin ze vzorku vytvoří s heparinem a FIIa stabilní komplex. V dalším kroku reaguje zbytkový FIIa s chromogenním substrátem, z kterého štěpí navázaný p-nitroanilin, čímž vzniká žluté zbarvení. Intenzita zbarvení je nepřímo úměrná koncentraci antitrombinu v plazmě a je detekována fotometricky při 405 nm. Druhou možností je stanovení zbytkového FIIa koagulačně a to přidáním exogenního fibrinogenu, který je štěpen na fibrin a detekuje se čas vzniku koagula. FIIa (trombin) je možné použít buď hovězího, nebo lidského původu. Hlavně při vyšších hladinách heparinu se může na výsledku podílet až z 20 % heparin kofaktor II. V současnosti jsou rozšířené metody, které místo trombinu využívají FXa. Měřící rozmezí se pohybuje v rozmezí 0-150%, detekční limit je převážně 5 – 7 %; precíznost v sérii je 1,1 - 12,1 %, mezi seriemi 0,4-13,13 %.

Imunologické metody (ELISA, LIA) stanovuji většinou antigen, tj. nehodnotí funkční aktivitu antitrombinu. Tyto testy nejsou v rutinní praxi používané, uplatňují se jen pro potřebu určení typu deficience nebo pro výzkumné účely.

Intraindividuální variabilita je 5,2%.

Toleranční rozpětí v EHK je 25%

Hodnoty snižuje: acidóza, alkohol, estrogeny, heparin, L-asparagináza, špatný odběr, fyziologicky u novorozenců, poslední trimestr u těhotných, hormonální antikoncepce

Hodnoty zvyšuje: menopausa, pyridoxin, warfarin, vegetariánství, hemodialýza, renální selhání, argatroban, chylozita, heparinový kofaktor II, hirudin.