FXIII, F13, fibrin stabilizující faktor, FSF, antihemolytický faktor,

 Lakiho-Lorandův faktor, aktivovaná forma je FXIIa = EC 2.3.2.13, fibrináza, transglutamináza, fibrinoligáza;

glutaminylpeptide gamma-glutamyltransferase

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla déle než 1 min. Transport materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je 4 h při 15 – 25 °C. Vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zamrazení plazmy volíme dvojitou centrifugaci a oddělujeme plazmu 0,5 – 1,0 cm nad suspenzí erytrocytů. Plazmu lze ji skladovat 4 týdny při teplotě -20 °C nebo 6 měsíců při teplotě -70°C . Pro následné zpracování zamrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu cca 5 min ve vodní lázni o teplotě 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

FXIII neboli fibrin stabilizující faktor, vytváří amidové křížové vazby mezi molekulami fibrinu, čímž vznikne stabilní nerozpustná fibrinová sí
e (sraženina). Faktor XIII je aktivován trombinem za přítomnosti vápenatých iontů. Pokles pod 10 % je sdružený s krvácivými epizodami.

Ke stanovení faktoru XIII nelze použit skupinové ani globální testy. Deficit faktoru XIII neovlivňuje schopnost tvořit sraženinu, ale její kvalitu. V praxi se proto používají orientační funkční testy nebo imunologické testy.

V praxi se používají různé orientační metody stanovení funkční aktivity.  Reakce se provádí při 37°C v skleněné zkumavce (sklo funguje jako aktivátor). Plazma se inkubuje s roztokem vápenatých iontů (0,025 mol/l CaCl₂) obvykle 20 min. K vytvořenému koagulu se přidá roztok močoviny (5 mol/l) a v určitých intervalech (obvykle 1, 2, 3, 4 a 24 h) se sleduje, jestli nedošlo k rozpuštění koagula. Jako nízká aktivita se hodnotí rozpuštění koagula do 2h. Normální vzorky se do 24 h nerozpustí. Jako činidlo lze použit i 2 % kyselinu octovou, nebo 1 % kyselinu chloroctovou. Tento test je pozitivní až pří hlubším deficitu FXIII, ale mírné deficity obvykle nemají klinické projevy.

Modifikací testu můžeme provést kvantifikaci funkční aktivity, která využívá schopnost monojódacetátu sodného tlumit aktivitu FXIII. Test se paralelně provádí s přídavkem různých koncentrací monojódacetátu sodného k vyšetřované plazmě a po provedení testu s močovinou se bodově hodnotí velikost koagula vytvořeného při různých koncentracích monojódacetátu sodného v časových intervalech.  Aktivita FXIII se odečte z kalibrační křivky, dle počtu bodů.

Jiný test využívá kyselinu monochloroctovou. K různým titrům vyšetřované plazmy je přidána FXIII deficitní plazma, a to zaručuje, že kvalita koagula bude ovlivněna pouze hladinou FXIII. Po rekalcifikaci se sleduje titr, při kterém se koagulum nerozpouští v kyselině monochloroctové.

Je popsaná i fotometrická metoda, kde je FXIII ve vzorku aktivován přidaným trombinem. FXIIIa konjuguje specifický peptidický substrát s glycinetylesterem za současného uvolňování amoniaku, který se stanovuje pomocí paralelně probíhající enzymatické reakce, sledované měřením absorbance při 340 nm. Současně s trombinem je přidáván i inhibitor srážení, který zabraňuje tvorbě koagula.

Imunologické metody stanovují antigen FXIII a tudíž neodrážejí jeho funkční aktivitu. Může se stanovovat zvláš
e podjednotka A nebo B. U ELISA testu je v mikrotitračních jamkách navázaná protilátka proti lidskému faktoru XIII. Po reakci se vzorkem a navázání faktoru XIII na protilátku se jamky promyjí a přidá se druhá biotinylovaná protilátka proti faktoru XIII. V dalším kroku se po promytí přidá streptavidin-peroxidázový konjugát a pro vizualizaci se použije TMB (tetrametylbenzidin), čímž vznikne modré zbarvení. Intenzita je přímo úměrná množství faktoru XII ve vzorku. Měřící rozsah je 5 ng/ml - 50 ng/ml, mez stanovitelnosti je 2.5 ng/ml, výtěžnost metody je 88 - 112 %, precíznost v serii je 5,2%, mezi sériemi je 6,8%.

Aktivita koagulačních faktorů se může vyjadřovat v % nebo v IU/dl nebo IU/ml. To je důležité u kalibrační plazmy a tyto jednotky nelze zaměňovat. V případě jednotek IU/dl nebo IU/ml se jedná o hodnoty vztažené na mezinárodní standard. Vzhledem k SI se upřednostňuje IU/ml, případně kIU/l (resp. U/ml, případně kU/l).

Záleží na metodice.

Hodnoty snižuje: gravidita, asparagináza, jaterní choroby, tumory zvláště gynekologické a jaterní, postoperačně, ulcerosní kolitis, inhibitory faktoru XIII; léky: trombolytika.

Hodnoty zvyšuje: těhotenství, menopauza, akutní infarkt myokardu, vysoká koncentrace fibrinogenu (nad 8,0 g/l), nízká koncentrace fibrinogenu (pod 0,8 g/l), vyšší věk.