ferritin

Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 2 h při doporučené teplotě 20°C. Stanovení se provádí
v plazmě (antikoagulans heparinát lithný) nebo séru, případně v likvoru. Hemolýza a ikterus neruší. Stanovení ovlivňuje věk, pohlaví a těhotenství.
Stabilita vzorku 20 – 25 °C (sérum, plazma) 8 h, 4 – 8 °C (sérum, plazma): 2 – 7 dnů, -20 °C (sérum): 1 rok, (plazma): 4 týdny. Opakované rozmrazování nevadí. U vzorků s koncentrací > 25 mg/l by se mohl projevit efekt nadbytku antigenu. Výsledky nejsou spolehlivé při terapii železem.

Imunochemické postupy: IRMA, RIA, homogenní EIA, ELISA, MEIA, ILMA, imunonefelometrie, imunoturbidimetrie a další. Analytická citlivost obvykle 1 – 5 µg/l.
IRMA: feritin se naváže na protilátku značenou ¹²⁵I, která je v přebytku. Volná značená protilátka se naváže na imunosorbent, což jsou kuličky celulózy potažené feritinem. Kuličky se odstraní centrifugací a radioaktivita roztoku odpovídá koncentraci feritinu. Další modifikací IRMA je protilátka vázaná na stěnu zkumavky na kterou se naváže feritin a pak na druhá vazebné místo protilátka značená ¹²⁵I. Radioaktivita je úměrná množství feritinu. Na rozdíl od původního historického postupu, je tato varianta komerčně dostupná. Reprodukovatelnost v sérii CV < 5 %, mezi sériemi < 5,3 %; výtěžnost: 85,0 % – 100,6 %.
RIA: feritin ze vzorku a feritin značený ¹²⁵I soutěží o omezený počet vazebných míst na protilátce. Tento postup vyžaduje více vzorku než IRMA.
Homogenní EIA: β-glukózaoxidáza je rozštěpena rekombinantní DNA technikou na donorovou a akceptorovou část. Donorová část enzymu je připojena k protilátce a může se spojit s akceptorovou částí (reaktivovat) jen pokud se k protilátce nepřipojí feritin. Výsledná aktivita enzymu je tedy nepřímo úměrná koncentraci feritinu.
ELISA: sendvičový postup, kdy druhá protilátka je značená křenovou peroxidázou s následnou fotometrickou detekcí po oxidaci azosulfonátu nebo o-fenylendiaminu. Reprodukovatelnost v sérii CV 3,5 – 5,7 %, mezi sériemi 4,2 – 6,6 %; výtěžnost 92,2 – 116,4 %.
Další jsou sendvičové postupy, kdy druhá protilátka je značená ALP s následnou detekcí defosforylovaných substrátů: p-nitrofenylfosfátu fotometricky, 4-metylumbeliferonu fluorimetricky MEIA (uspořádání může být i jako radiální imunodifuze) nebo adamantyldioxetanfenylfosfátu chemiluminometrií. MEIA umožňuje reprodukovatelnost v sérii CV < 4,9 %, mezi sériemi < 6,2 %, celkově < 7,9 %; výtěžnost průměrně 106 %.
ILMA: záblesková sendvičová chemiluminiscenční analýza, kde jedna protilátka je vázána na ester akridinu
a druhá protilátka na paramagnetickou částici. Feritinový sendvič je pak separován pomocí magnetu.
Feritin lze také stanovit technologii latexové aglutinace, kde jsou protilátkou potažené latexové částice. Vzniklý zákal po imunoreakci se detekuje nefelometricky (reprodukovatelnost v sérii CV < 4,0 %, mezi sériemi < 6,2 %; výtěžnost 91,3 – 103,6 %) nebo turbidimetricky (reprodukovatelnost v sérii CV 2,5 – 5,0 %, mezi sériemi 2,2 – 9,5 %; výtěžnost 85 – 102 %.

Intraindividuální variabilita 4,72 – 18,0 %, interindividuální variabilita 12,0 – 18,23 %.
Toleranční rozpětí v EKK je 24 %.

Výsledky stanovení feritinu snižují: heparinem indukovaný extrakorporální LDL, malnutrice, těhotenství
(3. trimestr), aj.
Výsledky stanovení feritinu zvyšují: alkoholismus, lipémie, kouření, menopauza, menstruace, aj.