(5Z,13E)-(15S)-9α,11α-epidioxy-15-hydroxyprosta-5,13-dienoát Δ-isomerasa, prostaglandin-D-syntáza, prostaglandin-D-synthasa, prostaglandin-D2-synthasa, PGD2 synthasa, prostaglandin-D-synthetasa, PGD-synthetasa nezávislá na glutathionu, prostaglandin-H2 D-izomeráza, prostaglandin-H2 Δ-isomerasa, prostaglandin-R-prostaglandin-D-isomerasa, prostaglandin endoperoxid Δ-isomerasa, PGH-PGD isomerasa, prostaglandin D lipokalinového typu, Cerebrin 28.

V ČR užívaný firemní název beta-trace protein není oficiální název enzymu EC 5.3.99.2, tím je prostaglandin-D-syntáza. Používá se řada zkratek: PGD2 (Google 125 000), PDS (Google 64 900), PTGDS (Google 3 800), PGDS2 (Google 3 700), ale žádná z nich není mezinárodně akceptovaná.

Stanovení se provádí v séru, plazmě (EDTA, citran, heparin), případně v moči nebo mozkomíšním moku. Vzorky je třeba zpracovat ihned po odběru anebo skladovat (po odstředění) 2 – 8 °C 7 dnů, déle při -20 °C. Při dlouhodobém skladování je vhodnější zmrazit na -70 °C. Ke vzorku je vhodné přidat ε-aminokapronovou kyselinu a azid sodný, aby se eliminovala bakteriální kontaminace. Pětinásobné zamrazení vzorku nemá vliv na výsledky.

Běžně se k analýze používá nefelometrických (protilátka s latexem na polystyrénových částicích, specifita
100 %, senzitivita 92 %, preciznost 2,3 – 6,5 %) a turbidimetrických metod s protilátkou vázanou na latexu.
Bylo popsáno také stanovení elektroimunodifuzí (agaróza, veronalový pufr, pH 8,6, Coomassie blue, králičí protilátka proti lidské prostaglandin-D-syntáze).
Dalším postupem je sendvičová ELISA s protilátkou označenou křenovou peroxidázou. Preciznost v sérii CV 3,73 – 4,42 %, mezi sériemi 3,83 – 4,54 %; výtěžnost 81,5 – 103,3 %.
Certifikovaný referenční materiál: neexistuje. Obvykle se používá rekombinantní lidská prostaglandin D syntáza lipokalinového typu o hmotnosti 20 300, obsahující 182 aminokyselinových zbytků.

Falešně pozitivní výsledky jsou u pacientů s renálním selháním.