ALB resp. Alb jsou hojně používané zkratky, které nejsou mezinárodně kodifikované. Více je preferovaná zkratka Alb, která se objevuje v publikacích IUPAC i v renomovaných slovnících (Babylon, Webster). Při vyšetřování
v moči se také používá pojem mikroalbumin, který má identický význam jako albumin.

Odebírat nalačno (hladina albuminu není ovlivněna, ale při odběru po jídle by rušila lipémie). Na koncentraci má vliv tělesná poloha, vstoje nalézáme hodnoty o 5 až 15 % vyšší než vleže (vlivem hemokoncentrace roste při poloze vstoje koncentrace proteinů). Odběr provádět vleže nebo alespoň 15 minut před odběrem by měl pacient sedět.
Vzorek zpracovat při 20 °C do 4 h (na sérum), do 1 h (likvor). Stabilita vzorku: 20 - 25 °C: 7 dnů (sérum, moč),
24 h (likvor), 2 - 8 °C: 4 týdny, -20 °C: 10 let (sérum), 1 rok (likvor), 24 týdny (moč). Zamrazení moče může snížit hodnotu albuminu až o 30 %.
Plazma není vhodná pro stanovení, nutný přídavek hexadimetrinbromidu. Jako antikoagulans se používá K₂EDTA, náběr do skla i plastu. Koncentrace v plazmě klesá proti původní koncentraci až o 20 %. Použití heparinátu lithného rovněž výsledky snižuje. Samotný heparin výsledky zvyšuje vlivem fibrinogenu.
Intraindividuální variace v delších časových intervalech jsou až 30 %, obvykle ale nepřesáhnou 7 %. Interindividuální variace dosahují až 12 % (novorozenci až 15 %). Snížené koncentrace nacházíme v těhotenství, kdy roste objem extravaskulární tekutiny. Ke snížení dochází také při delším lačnění a ve stáří. Dehydratace hodnoty albuminu zvyšuje.
Hemolýza (hemoglobin 0,2 g/l) a lipémie snižují výsledky (lipémie až o -17 %). Ve starších sérech dochází
k agregaci molekul albuminu a výsledek je tímto znehodnocen.

Referenční metoda neexistuje, certifikovaný referenční materiál: CRM 470 (IRMM Geel, Belgie). Za nejvíce plausibilní výsledek se považuje výpočet koncentrace albuminu na základě stanovení celkové bílkoviny a podílu albuminu v elektroforeogramu bílkovin. Postup elektroforézy dle Pastucciho z roku 1983 byl navržen IFCC jako kandidátská referenční metoda, ale dosud nebyl schválen; zřejmě pro jeho časovou náročnost (délka elektroforézy 16 – 18 h).
Doporučené rutinní metody stanovení: fotometrické metody (stanovení s bromkresolovou zelení = BCG nebo bromkresolovým purpurem = BCP), imunochemická stanovení (imunoturbidimetrie, imunonefelometrie, RIA, ELISA), jakož i elektroforéza bílkovin. Fotometrické metody jsou založeny na tvorbě komplexů albumin-barvivo, které se tvoří ve slabě kyselém prostředí, kdy má albumin kladný náboj. Používají se aniontová barviva (obvykle se skupinou -SO3H), která tvoří s albuminem komplex rychleji než s jinými proteiny přítomnými ve vzorku (vyšší výsledky dává stanovení pomocí BCG). Posun absorbance barviva po navázání do komplexu s albuminem je výrazný a je mimo oblast, kde absorbuje bilirubin a hemoglobin při stanovení BCG. Nicméně v případě ikteru jsou výsledky albuminu BCP falešně nižší. Výsledky albuminu BCP jsou u hemodialyzovaných pacientů nižší než při imunochemických metodách, neboť ruší některé proteinové metabolity uremiků. Výsledky albuminu BCG (Vitros) jsou falešně vyšší, jedná-li se současně o nízký podíl albuminu při vysokém podílu globulinů; naproti tomu při stanovení v moči jsou výsledky při pH 8,8 vyšší. Přestože se při stanovení albuminu BCG projevují pozitivní interference při nespecifické vazbě BCG s bílkovinami akutní fáze (čím delší čas a vyšší teplota, tím více), je tato metoda preferována před stanovením BCP, protože pro BCP není dostatek komerčních kontrolních materiálů (BCP se váže nedostatečně na hovězí albumin). Uvedené interference (ceruloplasmin, orosomukoid) se projeví při postupu s BCG až po více než 5 min. Také stanovení s BCP má slabá místa: molární absorbance vznikajícího komplexu je poloviční, než u komplexu albuminu s BCG – takže reakce je méně citlivá; výsledky postupu s BCP jsou falešně nižší, má-li pacient ledvinovou nedostatečnost nebo obstrukční žloutenku. Metody s dalšími barvivy se nepoužívají, protože mají nežádoucí interference.
Reakce s žádnými barvivy nejsou vhodné pro stanovení albuminu v moči a likvoru, kdy jsou při malých koncentracích analytu (i méně než 30 mg/l) poměrně vysoké koncentrace interferujících látek. Nicméně pro kvalitativní účely se i v moči využívá barevný posun bromfenolové modře v důsledku vazby tohoto barviva na albumin (přechod ze žluté neionizované do modré ionizované formy barviva).
Při nefelometrickém stanovení klesá výtěžnost až na 69 % u extrémně vysokých koncentrací bilirubinu (400 µmol/l). Výsledky RIA odpovídají nefelometrii a turbidimetrii, ELISA jsou ale nižší, proto se tento postup nedoporučuje jako screening albuminurie při diabetu.
Lidský albumin má jinou afinitu k aniontovým barvivům než animální (např. hovězí) albumin, proto musí být kalibrace provedena na lidský albumin.
Toleranční limit EHK: 9 %, CV % pro VKK: 3 %, teoretický toleranční limit: 4,4 %.

Koncentraci albuminu snižují: acetaminofen, amiodaron, estrogenová a progestinová terapie (postmenopauza), fenytoin, interleukin-2, interleukin-6, kyselina valproová, morbidní obezita, orální kontraceptiva, prednison, tryptofan aj.
Koncentraci albuminu zvyšují: alkohol, ampicilin, antikonvulsiva, cyklosporin, fenobarbital, furosemid, prednisolon aj.