TRF, transferrin, transferrin A, serotransferrin, siderofilin, siderophilin

Odběr krve pro stanovení v séru ráno nalačno. Transferin je stabilní při -20° C alespoň 43 dnů a může být opakovaně zamrazován a rozmrazován bez ztráty imunologické aktivity. Pokud se stanovuje transferin v moči, pak se opakované zamrazování nedoporučuje. Stanovení se provádí v séru nebo plazmě (antikoagulans heparin). Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C. Stanovení ruší citronan a EDTA. Transferin je také možné stanovit v moku.
Stabilita: 20 – 25 °C 1 – 8 dní, 4 – 8 °C 3 – 8 dní, -20° C 3 – 6 měsíců, při -70 °C několik let. Stanovení ovlivňuje věk a pohlaví (o 0,6 g/l vyšší u žen). Hodnoty transferinu jsou zvýšené u 2 – 10-letých dětí a v 3. trimestru těhotenství. Intraindividuální variace během dne je 3,4 %, interindividuální variace je 12,1 %. Biologický poločas 8 - 12 dní.

Imunochemická analýza transferinu se upřednostňuje před TIBC, nebo
e při TIBC se projevuje nespecifická vazba železa u vzorků s vysokým obsahem feritinu, léků vážících železo jako je desferioxamin a při změnách
v molekule transferinu, jako je CDT. Transferin se měří v séru nefelometricky nebo turbidimetricky. Používá se také enzymová imunoanalýza, chemiluminiscence, případně bioluminiscence nebo western blot. Radiální imunodifuze je již obsoletní.

Turbidimetrie měří nerozpustné komplexy antigenu s protilátkou proti lidskému transferinu. Vznikající zákal je přímo úměrný koncentraci transferinu. Měření lze provádět jak v kinetickém, tak v end point režimu. Sérum nebo plazma mohou být ředěny fyziologickým roztokem 1:20. Rozsah nelineární metody 0,05 (0,44) – 6,4 (10,3) g/l. Přesnost metody je 1,6 – 1,8 %, preciznost v sérii CV 3,8 – 4,8 %, mezi sériemi 2,9 – 4,7 %.
Nefelometrie měří rozptyl světla (840 nm) na nerozpustných komplexech antigenu s protilátkou. Rozsah metody 0,4 – 6,4 g/l. Přesnost metody je 3,3%, preciznost v sérii CV 1,41 – 3,27 %, mezi sériemi 1,99 – 3,46 %. Při měření v moči preciznost v sérii CV 1,8 – 3,4 %, mezi sériemi 3,3 – 4,0 %. Efekt nadbytku antigenu nebyl pozorován do 9,46 g/l transferinu.

Enzymová imunoanalýza se provádí v kompetitivním uspořádání s ALP jako značkou kovalentně vázanou na transferin, který soutěží o vazebná místa na specifické protilátce. Aktivita imunokomplexu je nepřímo úměrná koncentraci transferinu ve vzorku.
Nebo se používá sendvičové uspořádání, kdy je první monoklonální protilátka zakotvená v jamce mikrotitrační destičky. Po přidání vzorku, inkubaci a promytí se přidá druhá monoklonální protilátka značená křenovou peroxidázou. Pro zastavení reakce POD se substrátem se používá 1 M kyselina chlorovodíková. Doporučuje se bichromatické měření 450 nm proti 540 (nebo 570) nm. Preciznost v sérii CV 4,3 – 6,2 %, mezi sériemi 5,4 – 6,4 %. Výtěžnost pro sérum 95 – 100 %, v plazmě (heparin) 101 – 112 %, (EDTA) 97 – 112 %. Mez detekce je 0,04 mg/l.
Imunoradiometrická analýza je také dostupná. Preciznost v sérii CV < 6,0 %, mezi sériemi < 8,0 %.
Bioluminiscenční analýza používá dvou protilátek proti transferinu; první slouží k jeho imobilizaci a zachycení na pevnou fázi, druhá je značená pyruvátkinázou. Pyruvátkináza převádí ADP na ATP, které se měří bioluminiscencí. Množství luminiscence odpovídá koncentraci transferinu. Metoda je velmi citlivá.

Western blot stanovuje velmi nízké koncentrace (5 – 500 pg na proužek) s pomocí citlivého chemiluminiscenčního činidla Lumigen PS-3 (2,6-difluorfenyl-N-metylakridan- 9-karboxylát), které slouží jako substrát pro křenovou peroxidázu a vyžaduje 30-krát kratší expozici než luminol. Princip analýzy spočívá v tom, že transferin se oddělí SDS-PAGE elektroforézou a přenese na polyvinylidenfluoridovou membránu, kde se inkubuje s první protilátkou a pak s druhou protilátkou, na kterou je konjugovaná křenová peroxidáza. Po zpracování se substrátem je možná fotometrická, fluorimetrická nebo chemiluminiscenční detekce. Metoda se používá pro výzkumné účely a je velmi citlivá. Tímto způsobem lze stanovit jak normální izoformu 77000, tak alkoholické izoformy 70000 a 74000.

Referenční materiál IFCC je označen v Evropě jako CRM 470 a v USA jako RPPHS šarže 91/0619.
Data z roku 2001 (College of American Pathology) uvádějí preciznost 3,3 % až 8,8 % pro vzorky s koncentrací 1,5 – 2,0 g/l. Intraindividuální variace transferinu je přibližně 34 %. Požadovaná analytická preciznost, odvozená ze studií biologické variace, je 1,5 %.
Toleranční rozmezí EKK je 18 %.

Výsledky stanovení tranferinu snižují: bilirubin při extrémní koncentraci 400 µmol/l, dextran, chloramfenikol, ikterus, kortikosteroidy, mírná hemolýza, malnutrice, močovina, plazmaferéza, proteinurie, testosteron, aj.
Výsledky stanovení transferinu zvyšují: anabolické steroidy, androgeny, cvičení, edecrin, estrogeny, hemodialýza, lipémie, orální kontraceptiva, parenterální výživa, prednisolon, těhotenství, aj.