Protrombinový test, Quick, Quickův test, INR.

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla déle než 1 min. Doprava materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je dle doporučení ČHS 4 h při 15 – 25 °C. Při léčbě heparinem se doporučuje oddělit plazmu do 30 min; vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zmrazení plazmy lze skladovat 4 týdny při -20 °C nebo 6 měsíců při -70°C . Pro následné zpracování zmrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu cca 5 min ve vodní lázni cca 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

Protrombinový čas popsal Quick v roce 1935, a byl původně určen k měření protrombinu. Nicméně se ukázalo, že je citlivý k deficitu faktorů VII, X, V, II a fibrinogenu. Tento test pokrývá tzv. vnější a společnou koagulační cestu – na rozdíl od APTT, který pokrývá cestu vnitřní a společnou. Toto rozdělení koagulační kaskády je zastaralé a in vivo nemá žádný význam – uplatňuje se jenom in vitro, což na druhé straně usnadňuje interpretaci těchto testů. Protrombinový čas je test, u kterého sledujeme čas potřebný na vznik fibrinové sraženiny po přidání tromboplastinu a vápenatých iontů k citrátové plazmě. Tromboplastinem byla označována součást plasmy, která aktivovala protrombin na trombin. Je to vlastně tkáňový faktor (nesprávně označovaný jako FIII) s fosfolipidy, který se kdysi získával z lidských mozků, placenty, nebo králičích mozků. Tromboplastin zbavený tkáňového faktoru  je tzv. parciální tromboplastin, a aktivuje vnitřní koagulační cestu.

Nejčastější typ detekce je optický (turbidimetrie) a mechanický (kovová kulička v magnetickém poli). Obě metody mají své výhody i nevýhody. Optické metody jsou finančně méně náročné, jelikož stačí převážně 150 µl reakční směsi v kyvetě, kdež to u mechanické detekce je nutný objem větší, aby se kulička celá ponořila. Mechanická detekce na druhé straně není závislá na zbarvení, resp. zakalení vzorku (ikterické, chylózní, hemolytické vzorky), což lze u optické metody minimalizovat detekci při 671 nm. Většina optických analyzátorů volí inflexní bod křivky, resp. 50 % absorbance, kde počáteční absorbance se bere jako 0 % a konečná jako 100 %.

Výsledek se udává jako koagulační čas vzorku, nebo se přepočítává na protrombinový poměr, když se vztahuje ke koagulačnímu času normální plazmy (RATIO). Vzhledem k vysoké citlivosti na FVII (exponenciální závislost) a snadné proveditelnosti, se tento test využívá pro monitorování perorální léčby antagonisty vitaminu K (nejčastěji warfarin). V tomto případě se používá INR (International Normalised Ratio), což je RATIO umocněno na ISI (International Sensitivity Index). ISI závisí na typu použitého tromboplastinu a vyjadřuje jeho citlivost vzhledem k mezinárodnímu standardu. V současnosti je nejvhodnější rekombinantní lidský tromboplastin, kterého ISI se pohybuje kolem 1,00. Na trhu jsou k dostání i jiné tromboplastiny, jako králičí, hovězí, placentární, a v případě nutnosti výběru jednoho z nich, se upřednostňuje rekombinantní forma, u které se ISI pohybuje do 1,7. Nelze doporučit tromboplastin s ISI 2 a více.

CV nesmí být > 10 %, nejlépe < 5 %; intraindividuální CV je 4,0 %.

Toleranční limit v EHK je 20%

Hodnoty snižují: dlouhá komprese při odběru, tělesné cvičení, dlouhodobá rybí dieta, xantin, nikotin, nedodržení objemu krve (přeplnění zkumavky), nižší hematokrit, hemolýza, chybná centrifugace (plazma bohatá na trombocyty), těhotenství, imobilizace, obezita, ACTH, barbituráty, antiepileptika, glukokortikoidy, karbamazepin, koenzym Q10, hormonální antikoncepce, merkaptopurin, penicilin, vitamin K, atd.

Hodnoty zvyšuje: chybný odběr krve, nepromíchání vzorku ihned po odběru, nedodržení objemu krve (nenaplnění zkumavky), cvičení, malnutrice, hypoalbuminémie, fyziologicky u novorozenců, dlouhodobé vystavení vyšším teplotám, horečka, průjem, alkohol, vyšší hematokrit, celá řada léků: allopurinol, amiodaron, anabolické steroidy, antacida obsahující Mg, antibiotika 2. a 3. generace, antikoagulancia, hormonální antikoncepce (vzácně), antidepresiva (Imipramin, Amitryptilin), inidazolová antimykotika, antidiabetika (Chlorpropamid, Dirastan, Tolbutamid), nesteroidní antirevmatika, benzbromaron, benzodiaron, benzodiazepiny, cefalosporin, cefotetan, cefoperazon, clotrimazol, disulfiram, dextran, doxycyklin, makrolidová antibiotika (krom azitromycinu, dirithromycinu), estrogeny, fenylbutazon, fibráty, flukonazol, 5-fluorouracyl, glukagon, chinolony, thyreoidální hormony, laxancia, kyselina p-aminosalicilová, metronidazol, mikonazol (i vaginálně), omeprazol, penicilin (velké dávky), salicyláty, statiny, Wobenzym, atd.