ATP:kreatin N-fosfotransferasa, EC 2.7.3.2;
CK-MB; CK-2; kreatinkináza MB; kreatinkinasa MB; kreatinfosfokináza MB; kreatinfosfokinasa MB; fosfokreatinkinasa MB; kreatinfosfotransferasa MB; ATP:kreatinfosfotransferasa MB; adenosintrifosfát-kreatintransfosforylasa; MB-CK.

Chemické názvosloví připouští u enzymů pouze koncovku –asa, progresivní pravopis a řada současných lékařských publikací uvádí koncovku –áza. Prof. Kodíček uvádí celý název jako jedno slovo, v anglickém názvosloví EC je kmenový základ (např. kinase) vždy samostatně.

Stanovení se provádí v séru nebo plazmě (antikoagulans pouze heparin, ostatní inhibují enzymovou aktivitu). Všechna antikoagulancia schopna tvořit cheláty inhibují aktivitu CK-MB, nebo
e maskují hořečnaté ionty aktivující CK. Je třeba zabránit hemolýze. Slabá hemolýza (hemoglobin 0,32 g/l) nezpůsobuje znatelnou změnu měřené aktivity CK-MB. Centrifugovat do 30 min od odběru. Stabilita sérum i plazma: 20 až 25 °C 2 – 4 h, 4 až 8 °C 3 – 7 dní, -20 °C 4 týdny. Opakované zamrazení se nedoporučuje. Fyzická zátěž hodnoty zvyšuje. Neodebírejte po chirurgických výkonech a defibrilacích. Doporučuje se skladování ve tmě. Analýzu může rušit bilirubin a zákal. Snížení aktivity CK může způsobit denní světlo a také skladování při teplotách < 4 °C.
Pro delší skladování séra se doporučuje přidání tiolů, nebo
e redukují sulfhydrylové skupiny CK a obnovují její aktivitu. Nejefektivnější tioly jsou 2-tioglycerol a 2-merkaptoetanol (obě kapaliny po 6 h skladování se vzorkem při 37 °C gelovatí a způsobují zákal). Nejčastěji se ale používá N-acetylcystein, protože může být dodáván jako krystalická substance.

Kreatinkináza EC 2.7.3.2 katalyzuje přeměnu kreatininu na kreatinfosfát.

Poločas vymizení: CK-MB 10-14 h.

Elektroforéza na agaru, agaróze nebo acetátu celulózy umožňuje uspokojivě rozdělit jednotlivé izoenzymy. K vizualizaci se použije obvyklá defosforylace kreatinfosfátu s následnou fosforylací glukózy a vznikem redukčního produktu NADPH. Ten lze sledovat fluorescenční denzitometrii (mez detekce 0,03 µkat/l). Protože tento způsob detekce není obvykle k dispozici, lze použít NADPH k redukci tetrazoliových solí a k detekci použít běžného denzitometru. Automatické elektroforetické analyzátory mohou analyzovat 30 vzorků za 30 min, nebo 6 vzorků za 18 min.

Isoelektrická fokusace izoenzymů CK se provádí v gradientu sacharózy na elektrofokusační koloně (110 ml) připojené ke zdroji po dobu 36 h. Tím dochází k rozdělení až na 100 frakcí a jednotlivé izoenzymy jsou pak přiřazovány na základě měření izoelektrického bodu a stanovuje se aktivita jednotlivých frakcí.

Iontově-výměnná chromatografie využívá nejvíce 6 cm kolonku s náplní DEAE-Sephadex A50. Po adsorpci jsou jednotlivé izoenzymy vymývány roztoky NaCl v TRIS pufru s rozdílnou iontovou silou. CK-MB se vymývá při koncentraci NaCl 200 mmol/l. Mez detekce metody je 0,02 µkat/l.

Imunochemické úpravy používají specifická antiséra proti M a B podjednotkám.

Imunoprecipitace používá obvykle kozí antisérum proti B podjednotce. Tím se vysráží CK-BB a CK-MB a běžnou metodikou pro celkovou CK se stanoví CK-MM. Podobně se antisérem proti M podjednotce vysráží CK-MM a CK-MB a běžnou metodikou pro celkovou CK se stanoví CK-BB (pokud je přítomná). Jestliže se od aktivity CK odečtou zbytkové aktivity po blokování obou podjednotek, získáme aktivitu CK-MB. Mez detekce metody 0,07 µkat/l.

Imunoinhibice je jednodušší a rychlejší než imunoprecipitace. Je to prakticky jediná běžně používaná metoda pro stanovení aktivity CK-MB. Antisérum vůči podjednotce M (myší monoklonální protilátka) inhibuje obě podjednotky CK-MM a M podjednotku CK-MB. Stanovujeme tedy B podjednotku CK-MB (tj. polovinu izoenzymu), pokud není CK-BB přítomna (většinou není přítomná a pokud ano je její aktivita < 0,08 µkat/l). Analýza je aktivována N-acetylcysteinem. Mez detekce metody je 0,07 µkat/l. Rozsah měření je 0,17 – 33,3 µkat/l (vyšší aktivity lze ředit 3x). Inhibiční kapacita protilátky je až do 133,3 µkat/l CK-MM. Preciznost v sérii 0,54 – 4,03 %, celkem 0,90 – 5,05 %.

Hlavním interferentem při reakci je adenylátkináza (synonymum myokináza), která se hojně vyskytuje v erytrocytech. Tento enzym katalyzuje konverzi dvou molekul ADP na ATP + AMP. Protože při stanovení aktivity CK-MB sledujeme ATP vzniklý po defosforylací kreatinfosfátu, způsobuje adenylátkináza falešně vysoké výsledky měření. Aktivita adenylátkinázy 10 µkat/l odpovídá aktivitě CK 1 µkat/l. Nejefektivnějším inhibitorem adenylátkinázy je směs 5 mmol/l AMP a 10 mmol/l diadenosin-5-pentafosfátu. Specifickým inhibitorem je i fluorid sodný, ale při vyšších koncentracích Mg²⁺ vzniká sraženina fluoridu hořečnatého.

Lipémie do 11,3 mmol/l triacylglycerolů neruší.

Certifikovaný referenční materiál není zatím dostupný.

Snížené aktivity CK-MB: EDTA, fenotiaziny, fluoridy, heparinát lithný, perorální kontraceptiva, prednison, dobesilát vápenatého, hydroxykobalamin, aj.

Řada látek způsobuje zvýšení aktivity CK-MB: adenylátkináza, amfetamin, amfotericin B, amitriptylin, amoklen, ampicilin, β-antagonisté, antihypelipidemika, barbituráty, cimetidin, cyclopropan, dalacin, danazol, dexametason, diazepam, dietyleter, digoxin, dipidolor, dolsin, etanol, etretinát, fenatyl, fenytoin, furosemid, gemfibrizol, halofenát, haloperidol, halotan, heroin, chinidin, chlorpromazin, chlortalidon, insulin, isotretinoin, kaptopril, karbenoloxon, klindamycin, klofibrát, klonidin, klopamid, kolchicin, kyselina acetylsalicylová, kyselina aminokapronová, labetalol, lidokain, lithium, morfin, D-penicilamin, perfenazin, pindolol, prochlorperazin, propranolol, salicyláty, sekobarbital, stanozolol, steroidy, streptokináza, sukcinylcholin, teofylin, tricyklická antidepresiva aj.