FVII, F7, koagulační faktor VII;

historické názvy: prokonvertin, autoprotrombin I, stabilní faktor.

Jeho aktivní forma je faktor FVIIa (EC 3.4.21.21)

Vyšetření se provádí z citrátové plazmy chudé na destičky, která se získá odběrem žilní krve do zkumavky s citrátem sodným v poměru 1 díl citrátu + 9 dílů krve. Koncentrace citrátu se doporučuje v rozmezí 0,105 až 0,109 mol/l. Při venepunkci je doporučeno používat jehlu o průměru 0,7 až 1,0 mm (tenčí jehly mohou způsobit hemolýzu a předčasnou aktivaci destiček a koagulačních faktorů) a je nutné vyvarovat se použití škrtidla > 1 min. Transport materiálu do laboratoře do 2 h. Stabilita plazmy je 4 h při 15 – 25 °C. Vzorek se centrifuguje 10 min při 1800 až 2500 g, nejlépe dle doporučení výrobce odběrového systému.

V případě zamrazení plazmy se upřednostňuje opakovaná centrifugace a oddělení plazmy 0,5 – 1,0 cm nad suspenzí erytrocytů. Plazmu lze skladovat 4 týdny při teplotě -20 °C nebo 6 měsíců při teplotě -70°C . Pro následné zpracování zamrazené plazmy je nutno plazmu rozmrazovat po dobu 5 min ve vodní lázni o teplotě 37 °C, šetrně promíchat a ihned provést měření. Rozmražené vzorky plazmy nelze opakovaně zamrazovat.

Minimální hemostatická hladina je udávaná 10 %.

V praxi se používají koagulační testy, založené na principu protrombinového času, které měří funkční aktivitu. Vzorek plazmy se ředí pufrem (1:10) a smíchá se s FVII deficitní plazmu. Po krátké inkubaci se přidá tromboplastin spolu s Ca²⁺ ionty; následně měříme dobu vzniku koagula. Aktivitu faktoru zjistíme odečtením z kalibrační křivky. Výsledky testu v některých případech mohou záviset na použitém tromboplastinu. Některé vzorky s normální hladinou FVII mohou vykazovat sníženou aktivitu s tromboplastinem králičího původu. Krvácivé příhody u pacientů nejlépe korelují s výsledky získanými pomocí tromboplastinu lidského původu. Kalibrace se provádí pomocí kalibrační plazmy o známém obsahu (v %) FVII. Postupuje se tak, že si připravíme řadu ředění kalibrační plazmy s pufrem (např. 1/10, 1/20, 1/30, 1/40, 1/80, 1/100, 1/1000), čímž získáme vzorky o známé koncentraci (v případě 100% obsahu FVII v kalibrační plazmě to bude 100%, 50%, 33%, 25%, 12,5%, 10%, 1%). Dále s každým ředěním provedeme test PT. Kalibrační závislost je log-log. Výchozí ředění a počet kalibračních bodů je možné přizpůsobit systému a citlivosti tromboplastinu. Důležité je, aby desetinásobné ředění zkušebního vzorku, produkovalo prodloužení koagulačního času o více než 50%, např. když při ředění 1/10 je PT čas 40s, tak u ředění 1/100 by měl být minimálně 60s. U vzorků s aktivitou FVII pod 10% resp. nad 100% je vhodné opakovat měření s výchozím ředěním 1:5, resp 1:20 a výsledek vynásobit 0,5 resp, 2.

Nejčastější typ detekce je optický (turbidimetrie) a mechanický (kovová kulička v magnetickém poli). Obě metody mají své výhody i nevýhody. Optické metody jsou finančně méně náročné, jelikož stačí převážně 150 µl reakční směsi v kyvetě, kdež to u mechanické detekce je nutný objem větší, aby se kulička celá ponořila. Mechanická detekce na druhé straně není závislá na zbarvení, resp. zakalení vzorku (ikterické, chylózní, hemolytické vzorky), což lze u optické metody minimalizovat detekcí při 671 nm. Většina optických analyzátorů volí inflexní bod křivky (50 % absorbance), když počáteční absorbance se bere jako 0 % a konečná jako 100 %.

Chromogenní test stanovuje hladinu FVII v ředěném vzorku (Tris-BSA pufrem v poměru 1:1000) po přidání tromboplastinu, vápenatých iontů a faktoru X. Vzniká tzv. vnější tenáza, která štěpí FX na FXa. Ten je pak chromogenně detekován za pomocí specifického substrátu, který uvolňuje para-nitroanilin a ten se detekuje pří 405nm. Intenzita zbarvení je přímo úměrná koncentraci FVII ve vzorku. Teoretický měřící rozsah je 0-200% dle použití výchozího ředění. 

Imunologický test stanovuje aktivovanou formu, tj. FVIIa. Polyklonální protilátka specifická pro lidský FVIIa je nanesená na mikrotitrační destičce a FVIIa je vázán na imobilizovanou protilátku. Test měří schopnost FVIIa aktivvovat faktor X (FX) na faktor Xa. Použitím vysoce specifického substrátu pro FXa se uvolňuje žlutě zbarvený chromofor para-nitroanilin (pNA) Změna absorbance pNA při 405 nm je přímo úměrné enzymatickou aktivitu FVIIa. Test se používá i pro měření rFVIIa v supernatantu buněčné kultůry. 

V jiném ELISA testu je na mikrotitračních jamkách navázaná protilátka proti lidskému FVII. Po reakci se vzorkem a navázání FVII na protilátku se jamky promyjí a přidá se druhá biotinylovaná protilátka proti FVII. V dalším kroku se po promytí přidá streptavidin-peroxidázový konjugát a pro vizualizaci se použije TMB (tetrametylbenzidin), čímž vznikne modré zbarvení. Intenzita je přímo úměrná množství FVII ve vzorku. Analytická citlivost je 0.3 ng/ml, měřící rozsah 0.352 ng/ml - 90 ng/ml; precíznost v serii je 4,9%, mezi seriemi 7,2 %; výtěžnost 85 - 111 %. Křížová reaktivita: faktor FVIIa 100%

Intraindividuální CV je 6,8%

Aktivita koagulačních faktorů se může vyjadřovat v % nebo v IU/dl nebo IU/ml. To je důležité u kalibrační plazmy a tyto jednotky nelze zaměňovat. V případě jednotek IU/dl nebo IU/ml se jedná o hodnoty vztažené na mezinárodní standard. Vzhledem k SI se upřednostňuje IU/ml, případně kIU/l (resp. U/ml, případně kU/l).

Hodnoty snižuje: dieta s nízkým obsahem tuků, chybný odběr krve, nepromíchání vzorku ihned po odběru, nedodržení objemu krve (nenaplnění zkumavky), cvičení, malnutrice, hypoalbuminémie, fyziologicky u novorozenců, dlouhodobé vystavení vyšším teplotám, horečka, průjem, alkohol, vyšší hematokrit, antagonisty vitaminu K a celá řada léků: allopurinol, amiodaron, anabolické steroidy, antacida obsahující Mg, antibiotika 2. a 3. generace, antikoagulancia, hormonální antikoncepce (vzácně), antidepresiva (Imipramin, Amitryptilin), inidazolová antimykotika, antidiabetika (Chlorpropamid, Dirastan, Tolbutamid), nesteroidní antirevmatika, benzbromaron, benzodiaron, benzodiazepiny, cefalosporin, cefotetan, cefoperazon, clotrimazol, disulfiram, dextran, doxycyklin, makrolidová antibiotika (krom azitromycinu, dirithromycinu), estrogeny, fenylbutazon, fibráty, flukonazol, 5-fluorouracyl, glukagon, chinolony, thyreoidální hormony, laxancia, kyselina p-aminosalicilová, metronidazol, mikonazol (i vaginálně), omeprazol, penicilin (velké dávky), salicyláty, statiny, Wobenzym, atd.

Hodnoty zvyšuje: dieta bohatá na tuky, dlouhodobá rybí dieta, dlouhá komprese při odběru, nedodržení objemu krve (přeplnění zkumavky), nižší hematokrit, hemolýza, chybná centrifugace (plazma bohatá na trombocyty), tělesné cvičení, těhotenství, obezita, porušena tolerance glukózy, aplikace FVIIa, xantin, nikotin, těhotenství, imobilizace,  ACTH, barbituráty, antiepileptika, glukokortikoidy, karbamazepin, koenzym Q10, hormonální antikoncepce, merkaptopurin, penicilin, vitamin K, atd.