urine analysis

Moč se vyšetřuje proužkem, který může mít řadu různých reagenčních políček. Některé barevné reakce na políčku nejsou příliš spolehlivé (např. důkaz bílkoviny) a pozitivity bývají ještě potvrzovány barevnými nebo srážecími reakcemi v kapalném prostředí ve zkumavce. Aby byl popis základního vyšetření moče dobře srozumitelný, budou popsány analytické reakce na jednotlivých políčkách proužků a jako doplněk uvedeny reakci ve zkumavce, pokud se v praxi provádí. Proužky pro základní vyšetření moče je třeba chránit před vlhkostí, nepřiměřeným teplem a světlem, ale také nemrazit. Proužek se ponoří na 1 – 2 s do moče tak, aby byla pokryta všechna reagenční políčka. Výsledky se odečítají po 30 s. Tato doba by měla být poměrně přesně dodržována. V laboratořích je někdy rozšířený nešvar hromadného odečítání několika desítek vzorků moče, takže analytická reakce u posledních v řadě probíhá i několik min a pochopitelně výsledky mohou být zkreslené.Semikvantitativní hodnocení je ve větších laboratořích prováděno poloautomaticky (manuální namočení proužku a zbytek automaticky 50 vzorků/h) nebo plně automatizovaně (240 vzorků/h).

Odebírá se střední proud první ranní moče, případně druhé ranní moče (ambulance). Zpracování je doporučeno do 24 h při přechovávání při 4 – 8 °C.

Základní vyšetření moče patří mezi nejfrekventovanější kvalitativní a semikvantitativní metody.

Glukóza je nejvíce semikvantitativně vyšetřovaným analytem v moči. Reagenční políčko pro důkaz glukózy je impregnováno enzymy glukózaoxidázou a peroxidázou. Dále se využívá dvou uspořádání dalších impregnovaných reaktantů: buď je o-toluidin oxidován na modrozelenou Schiffovu bázi (se stabilní vazbou –CH=N–) nebo je políčko impregnováno modrým barvivem a jodidem draselným, který se uvolněným kyslíkem oxiduje na jód a modré pozadí se mění na zelené až hnědé. Druhá varianta je méně oblíbená, protože reakci nelze vyhodnotit, je-li moč červeně nebo hnědě zbarvená. Podobný problém nastává při použití Trinderovy reakce (peroxid vodíku + 4-aminofenazon + substituovaný fenol), kdy je výsledkem červené až hnědé zbarvení políčka. V první ranní moči můžeme prokázat glykosurii již při koncentraci glukózy > 0,8 mmol/l. Falešnou pozitivitu stanovení může způsobit kontaminace odběrové zkumavky oxidačním činidlem (chlornan sodný), tento problém je vyřešen jednoúčelovými odběrovými nádobkami. Falešnou negativitu může způsobit kyselina askorbová (vitamin C), která je akceptorem kyslíku. Nejčastěji se vyskytuje ve větším množství v moči těhotných. Podobně reagují redukující látky: salicyláty, homogentisová kyselina, DOPA (dihydroxyfenylalanin) aj. Důkaz glukózy neruší ostatní redukující sacharidy (fruktóza, galaktóza aj.), protože reakce je pro glukózu specifická.

Bílkoviny není ideální označení pro příslušné reagenční políčko. Většina reagenčních proužků totiž detekuje albumin a reakce bývá negativní v přítomnosti ostatních proteinů, např. Bence-Jonesovy bílkoviny a odezva na globuliny je podstatně slabší ve srovnání s albuminem. Metoda je založena na využití tzv. proteinové chyby indikátoru pH. Políčko je impregnováno tetrabromfenolovou modří pufrovanou na pH 3,0. V nepřítomnosti albuminu je proužek žlutý. Albumin (jeho aminoskupiny) poskytuje s barvivem komplex a barva políčka se mění přes žlutozelenou v zelenou až modrozelenou. Tato reakce probíhá při pH < 3,5 a okyselení moče je zajištěno pufrem z impregnace políčka. Citlivost metody se pohybuje mezi 150 až 200 mg/l. Je-li moč alkalická (pH 8,0), musí se okyselit zředěnou kyselinou octovou na pH 5 – 6 a analýzu je třeba zopakovat s novým proužkem. Při důkazu albuminu interferují chininové a cholinové preparáty. Falešně pozitivní výsledky se objevují při kontaminaci moče vaginálním nebo uretrálním sekretem, je-li moč silně alkalická, nebo když je odběrová nádobka kontaminována dezinfekčními prostředky či saponáty. Falešně pozitivní výsledky byly pozorovány při silném okyselení moče (např. před stanovením vápníku). Semikvantitativní důkaz albuminu proteinovou chybou indikátoru není dostatečně spolehlivý, a proto se pozitivní reakce ještě potvrzuje důkazem močové bílkoviny ve zkumavce. Nejoblíbenější konfirmační důkaz je srážecí reakce bílkovin pomocí několika kapek 20 % kyseliny sulfosalicylové. Je možné použít i jiných srážecích postupů (kyselina trichloroctová nebo pikrylsulfonová, případně polyvalentní antisérum). Z barevných reakcí se někdy využívá reakce s pyrogalolovou červení.

Ketolátky v moči představuje aceton a kyselina acetoctová. V moči se vyskytuje při ketoacidóze zejména produkt její redukce kyselina 3-hydroxymáselná. To však už není ketolátka a proto není Legalovou (Rotherovou) reakcí prokazována. Principem analýzy je reakce ketoskupiny (z moče) s nitroprusidem sodným v silně alkalickém prostředí hydroxidu sodného (imobilizovány na políčku). Zbarvení reakčního pole se mění podle množství ketonů od bezbarvého přes krémové, růžové až do temně fialového. Mez detekce ketonů je přibližně 50 mg/l. Moč obsahující pigmenty nebo metabolity levodopa (dihydroxyfenylalanin) může poskytovat falešně pozitivní výsledky. Poměrně často se používají reagenční proužky umožňující pouze důkaz glukózy a ketonů.

pH moče určujeme pomocí reagenčního políčka obsahujícího tři indikátory: bromtymolovou modř, fenolftalein a metylovou červeň. Prolínáním barev těchto indikátorů lze získat široké spektrum barevných odstínů od oranžové pro kyselou moč, přes žlutou, zelenou až k modré pro alkalickou moč. Zkušený pracovník je schopen odečíst pH s přesností ± 0,5 jednotky v intervalu pH 4 – 9.

Bilirubin v moči představuje pouze konjugovaný bilirubin (mono- nebo diglukuronid), nebo
e jen konjugovaný bilirubin je ve vodě (moči) rozpustný. Bilirubin se prokazuje kopulací s diazotovaným dichloranilinem v silně kyselém prostředí za vzniku červeného až červenofialového zbarvení indikačního políčka. Za normálních okolností je bilirubin v moči negativní. Pozitivní reakce na bilirubin v moči se objevuje při koncentraci konjugovaného bilirubinu v krvi > 30 µmol/l. V moči prokážeme obvykle koncentrace > 9 mmol/l. Falešně pozitivní reakce bývá způsobena některými léčivy, která jsou v kyselém prostředí červené (např. fenazopyridin). Moč nesmí být vystavena přímému slunečnímu světlu, aby nedošlo k oxidaci bilirubinu, což by mělo za následek falešně nižší nález. Při vyšší koncentraci kyseliny askorbové nebo dusitanu v moči rovněž reakce ztrácí citlivost.

Urobilinogen se prokazuje na podobném principu jako bilirubin. Jen se používá jiný typ diazoniové soli (4-metoxybenzendiazoniumfluoroborát), která je specifická vůči urobilinogenu. Jelikož detekční limit 7 mmol/l je asi v polovině normálního rozmezí urobilinogenu v moči, bývají často tyto proužky po reakci s močí bledě růžové. Při pozitivní reakci ovšem proužky bývají červené. Falešně pozitivní reakci působí léky, které barví moč na červeno. Reakce je specifičtější než původní Ehrlichova reakce (neruší porfobilinogen, indikan, kyselina p-aminosalicylová, sulfonamidy). Nicméně některé proužky používají principu Ehrlichovy reakce (4-dimetylaminobenzaldehyd v kyselém prostředí dává růžovočervené zbarvení) a proto je třeba výběr proužků provádět s ohledem na tuto skutečnost. Stání na slunečním světle působí oxidaci urobilinogenu a falešné snížení nálezu, rovněž použití formaldehydu (stabilizátor moče) likviduje urobilinogen.

Krev se dokazuje reakcí hemoglobinu z erytrocytů, které jsou na proužku lyzovány. Využívá se katalytických vlastností hemoglobinu (podobně reaguje myoglobin) při oxidaci barevného indikátoru (3,3´,5,5´-tetrametylbenzidin) organickým hydroperoxidem (2,5-dimetylhexan-2,5-dihydroperoxid). Vzniká modrozelené zbarvení, které původně žlutý proužek zbarví zeleně. Proužek s reagenciemi je potažený sí
eovinou obsahující jodid draselný, který oxiduje kyselinu askorbovou, je-li ve vzorku moče přítomna. Detekční limit proužku je přibližně 5 erytrocytů/µl. Reakci neruší další buněčné elementy (epitelie, leukocyty, spermie). Vysoké koncentrace dusitanů mohou reakci zpomalit. Falešně nižší výsledky může způsobit konzervace moče formaldehydem a také vysoká proteinurie (> 5 g/l). Falešně pozitivní výsledky jsou v případě nedokonalého vymytí čistících oxidačních prostředků, při opakovaném používání sběrných nádobek.

Leukocyty vylučované do moče jsou téměř výhradně granulocyty. Dokazují se reakcí, při které se štěpí ester indoxylu esterázou z granulocytů (nebo histiocytů v případě zánětů) na indoxyl. Volný indoxyl poskytuje s diazoniovou solí fialové zbarvení. Mez detekce reakce se pohybuje v intervalu 10 – 25  leukocytů/µl, přičemž > 20 leukocytů/µl je považováno za patologickou koncentraci. Reakce je tedy hrubě orientační a v žádném případě nenahrazuje mikroskopické vyšetření. Nicméně výhodou esterázové reakce je to, že jsou prokázány nejen neporušené, ale také lýzované leukocyty, které v mikroskopu nevidíme. Reakce je vysoce specifická a další látky přítomné v moči ji neruší.

Dusitany jsou detekovány Griessovou reakcí. Využívá se toho, že jakýkoliv dusičnan přítomný v moči je baktériemi redukován na dusitan. Aromatický amin s dusitany v prostředí kyselého pufru poskytuje diazoniovou sůl, která s kopulačním činidlem (3-hydroxy-1,2,3,4-tetrahydrobenzochinolinem dává červené azobarvivo. Intenzita zbarvení (růžová až fialová) odpovídá koncentraci dusitanů, ale nic neříká o závažnosti infekce. Mez detekce reakce je 11 mmol/l. Reakce je pozitivní zejména v přítomnosti gramnegativních baktérií. Vzorky nutno vyšetřit do 4 h od odběru, jinak je nebezpečí vnější bakteriální kontaminace. Falešně negativní výsledky jsou při vysoké diuréze, hladovění, parenterální výživě a dietě bez rostlinného podílu.

Specifická hmotnost se prokazuje semikvantitativním testem. Nalezené hodnoty jsou v intervalu 1,003 – 1,040 a podávají informaci o koncentraci iontů v moči. Ionty vytěsňují z komplexu protony a pH na proužku se měří směsí tří indikátorů popsaných u měření pH. Při nízké koncentraci iontů je zbarvení tmavomodré a se zvyšující koncentrací iontů se mění na zelené až žlutozelené. Reakci neruší neionogenní látky (glukóza, močovina). Proteinurie > 1 g/l způsobuje falešně vyšší hodnoty specifické hmotnosti naměřené na proužku. Také je-li pH moče ≥ 7, je změřený výsledek vyšší o 0,005.

pyridinové metabolity (barevná interference), vitamin C (podhodnocení glykosurie, falešně negativní nitráty), přežití leukocytů je snížené při nízké osmolalitě, alkalita, specifická hmotnost je ovlivněna glykosurií, proteinurií, infuzí manitolu, jód-kontrastních materiálů, falešnou pozitivitu bílkoviny způsobují zbytky amoniaku z mycích roztoků.