celkový cholesterol,
cholest-5-en-3-ß-ol,
(10R,13R)-dimetyl-17-(6-metylheptan-2-yl)-2,3,4,7,8,9,11,12,14,15,16,17-dodekahydro-
1H-cyclopenta[a]fenantren-3-ol

Odběr nalačno, vhodná doba lačnění je 12 hodin; večer před plánovaným odběrem krve pacient nejí maso, nepije mléko, neukouří a nepožívá alkohol. Krev se odebírá vsedě (rozdíl mezi hodnotami vsedě a vleže je 6 až 15 %), delší použití manžety je nevhodné. Tři minutová komprese vény může zvýšit koncentraci cholesterolu
v krvi o 10 %.
Sérum – stabilita vzorku: 18 – 26 °C: 1 den, 2 – 8 °C: 7 dní, -20 °C: 12 týdnů. Pokud je nutné vzorky mrazit, tak pouze jednou. Stabilita při -60 °C je > 1 rok. Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 4 h při doporučené teplotě 20°C.
Plazma – stabilita vzorku: 18 – 26 °C: 3 h, 2 – 8 °C: 10 dní, -20 °C: 12 týdnů. Lze použít EDTA nebo heparin, ostatní protisrážlivá činidla mohou být příčinou chyb. Pokyny k preanalytické úpravě vzorku: Urychleně centrifugovat a separovat. Koncentrace v plazmě je asi o 3 % nižší jako v séru.

Stanovení ovlivňuje věk, dieta, pohlaví, menstruační cykly a má významný intraindividuální rozptyl. Po akutním onemocnění, po infarktu myokardu, po hospitalizaci je vhodné dodržet odstup až 3 měsíců.
Fyziologicky se koncentrace cholesterolu zvyšují během gravidity.
Nízké koncentrace cholesterolu v séru (plazmě) mohou být důsledkem malnutrice, malabsorpce, hypertyreózy.

Ke stanovení cholesterolu se používají v rutinní praxi enzymové metody. Estery cholesterolu jsou cholesterolesterázou převedeny na volný cholesterol a mastné kyseliny. Volný cholesterol je oxidován cholesteroloxidázou na cholestenon a peroxid vodíku. Vzniklý peroxid vodíku je stanovován fotometricky nebo fluorimetricky.

Liebermann–Burchardovy metody (kyseliny sírová + octová, acetanhydrid) byly v minulosti nejvíce využívány. Nebyly ale spolehlivé, protože výsledek závisel na předchozí dokonalém zmýdelnění esterů, např. digitoninem (estery jsou barevnější než volný cholesterol) a množství příměsí (7-dehydrocholesterol a α-7-cholesterol jsou 2x, resp. 4x barevnější).
Enzymová metoda se snadno automatizuje. Největší výhodou je, že je možné se vyhnout používání agresivních činidel a interference jsou významně snížené použitím specifických enzymů. Lze stanovit zvlášť volný cholesterol a esterifikovaný pak dopočítat. Jestliže se v soupravě používá chinoniminové barvivo, je nutné splnit několik podmínek. Měření blanku je problematické u zakalených vzorků. Pokud se používají plastové kyvety, barvivo se do nich pomalu absorbuje a opakované používaní je nevhodné. Ve skleněných kyvetách k absorpci nedochází. Trinderovu reakci lze měřit v intervalu 460 až 560 nm (500 nm je maximum) a běžně se používá 505, 520 a 525 nm, což pochopitelně vede k rozdílným výsledkům. Nedořešeným problémem zůstává nekompletní hydrolýza esteru, což brání standardizaci metody. Je totiž velmi závislá na specifitě použité esterázy. Příměsí těchto činidel bývají arachidonová kyselina nebo acetát. Specifitu reakce také ovlivňují látky
z nichž se získává cholesterolesteráza. Mikrobiální esteráza provede hydrolýzu z 99,5 %, což je adekvátní referenčnímu postupu alkalického zmýdelnění. Rozdílné esterázy mohou způsobit diference ve výsledcích stanovení celkového cholesterolu 4 – 6 %. Pomocí sekundárného kalibrátoru lze kompenzovat problém nekompletní esterázové reakce. Enzymová činidla nejsou zcela specifická pro cholesterol, protože takto mohou reagovat i β-hydroxysteroly a rostlinné steroly (např. β-sitosterol). Naprostá většina postupů používá k oxidaci volného cholesterolu cholesteroloxidázu, ale je možné využít také cholesteroldehydrogenázu. Enzymové metody mohou dosahovat preciznost a přesnost Abell–Kendallovy referenční metody.
Pro cholesterol je v současné době uznávaná jako definitivní metoda (dle nejnovější metrologické terminologie referenční metoda) izotopová diluce s hmotnostní spektrometrii ID-MS), vyvinutá Národním institutem pro standardy a technologie (NIST). ID-MS poskytuje výsledky, které nezávisí na výtěžnosti vzorku a mohou být testovány na vychýlení. ID-MS je založena na přidávání známého množství značeného analytu, který slouží jako vnitřní standard – je to [¹³C₃]cholesterol. Značený analyt je v rovnováze s endogenním analytem ze vzorku a pak měříme poměr neznačeného a značeného analytu plynou chromatografii s hmotnostním detektorem.
Referenční metodou je Abell-Levy-Brodie-Kendallova (ALBK) metoda po úpravě Centrem pro kontrolu nemocí (CDC) a vychází se z původní Liebermann- Buchardovy metody. Cholesterol je extrahován zeolitem (původní extrakce do éteru nebo směsi etanol + éter), estery jsou alkalicky zmýdelněny a celkový cholesterol je měřen po Liebermann–Burchardově reakci.

Definitivní metoda má CV < 0,5 % a celkovou nejistotu < 1 %. ALBK metoda umožňuje dosáhnout CV < 1.5%
v sérii a < 3% mezi laboratořemi a po optimalizaci dokonce <1%. Referenční metoda dává výsledky o 1,6 % vyšší než metoda definitivní a průměrnou výtěžnost 100,5 %.
Metody ke stanovení cholesterolu jsou dobře standardizovány, enzymové metody vykazují mezidenní reprodukovatelnost CV 5 %. Jsou-li kalibrátory, reagencie a přístroje od stejného výrovce, lze dosáhnout CV 1,5 – 2,5 %.
Referenční materiály NIST jsou: lyofilizované lidské sérum SRM 909, cholesterol o čistotě 99,8±0,1 % jako SRM 911a a SRM 911b.
Intraindividuální variace je 6 %, interindividuální variace 14,9 %, vychýlení 4 %, celková chyba 9 %. Požadavky National Cholesterol Education Program (NCEP) – Lipid Standardization Panel pro klinickou interpretaci (2004) jsou: vychýlení ≤ 3 %, CV ≤ 3 %, SEKK uvádí limity +10%, resp. -15% od referenční hodnoty.

Koncentraci cholesterolu snižují: acylpyrin (velká dávka), anopyrin (velká dávka), bilirubin (inhibuje enzymové reakce), celková bílkovina (> 100 g/l), citronan, cvičení (1 h a více), česnek, dehydroepiandrosteron, dusitany, estradiol, fluoridy, framykoin, gasterin, glukagon, hemodialýza, hemoglobin, heroin, IGF-1, interleukiny 3 a 6, inzulín, kyseliny askorbová a nikotinová, lipémie (vysoká), α-metyldopa, orotát draselný, oxaláty, pektin, peritoneální dialýza, premenstruace, pyridoxin, sitostanol, stres, těhotenství (1. trimestr), thyreotom, triacylglyceroly (> 9 mmol/l) aj.
Koncentraci cholesterolu zvyšují: adrenalin, acylpyrin (běžná dávka), anopyrin (běžná dávka), cyklosporin, etanol, fruktóza, GH, chlorpromazin, káva, kreatinin (0,5 % na 970 µmol/l), kyselina močová (1,6 % na
2,95 mol/l), menopauza, noradrenalin, plegomazin, slepota, těhotenství (5. – 7. měsíc), trimecryton, tryptofan, urandil aj.