Stanovení se provádí v séru nebo plazmě (antikoagulanty EDTA, heparin nebo citronan sodný), někdy v moči nebo tkáňových kulturách.
Stabilita: 18 – 26 °C 1 den, 2 – 8 °C 7 dní, -20° C 3 – 6 měsíců, při -70 °C bez omezení.
Stanovení ruší lipémie a hemolýza. Novorozenci mají asi 20-procentní koncentraci dospělých.
Stanovení hemopexinu se provádí imunochemicky.
Z imunochemických metod se nejvíce používá nefelometrie nebo turbidimetrie (radiální imunodifuze
v agarovém gelu je již zastaralá). Detekční limit je 5 µg/l.
Stanovení hemopexinu lze provádět také sendvičovou soupravou ELISA na mikrotitračních destičkách. Jako marker druhé protilátky se používá křenová peroxidáza, substrátem je tetrametylbenzidin. Detekce se provádí fotometricky při 450 nm. Interval měření je 6,25 – 200 µg/l. Reprodukovatelnost CV v sérii je 5,0 % (sérum),
4,7 % (moč), mezi sériemi 7,7 % (sérum), 7,5 % (moč); výtěžnost 80 – 119 % (sérum), 81 – 119 % (moč).
Byla také popsána radioimunoanalýza s úpravou vzorku polyetylenglykolem, aby se odstranila tvorba nespecifických agregátů a podpořil vznik imunokomplexů.
Imunoblotovací metody využívají polyakrylamidový gel nebo PAGE s laurylsíranem sodným a takto lze stanovit
1 ng hemopexinu s použitím streptavidinové kotvy a ALP jako markeru.
Ke stanovení lze použít i raketkovou elektroforézu, hemopexin se nachází v β1-oblasti.
Výsledky stanovení hemopexinu snižují: zinečnaté ionty, nižší pH.
