profibrionolysin, proenzym plasminu, angiostatin, microplasmin

Nejvíce je používaná zkratka PLG (Google 65100)

Plasminogen je glykoprotein m.h. 92000 a může mít v N-terminální poloze kyselinu glutamovou (biologický poločas 2,2 dne) nebo lysin (biologický poločas 0,8 dne). Intraindividuální variabilita je 7,7 %. Plasminogen se stanovuje obvykle v citrátové plazmě (někdy lze použít i EDTA nebo heparin), případně v séru. Maximální čas
od získání do zpracování vzorku je 1 h při doporučené teplotě 20°C.
Stabilita vzorku plazmy: 15 – 25 °C: 6 h, 2 – 8 °C: 12 h – 7 dnů, -20 °C: 1 měsíc, -70 °C 4 měsíce. Plazma se rozmrazí při 37 °C během 10 min a analyzuje do 2 h. Vzorek nesmí být opakovaně zamražen.

Vrozený deficit plasminogenu sleduje zda je snížená aktivita i koncentrace antigenu, nebo je jeho koncentrace normální a snížená je pouze aktivita. Funkční aktivita se měří fotometricky při 405 nm po reakci
s chromogenním substrátem; 4-nitroanilin je připojen na peptid obsahující 3 – 5 aminokyselin a v tomto stavu je bezbarvý, po odštěpení z peptidu je pak barevný. Jako aktivátor reakce slouží streptokináza. Reakce se zastavuje 20 % kyselinou octovou nebo kyselinou citrónovou. Výsledky však mohou být falešně vysoké
u pacientů se zvýšeným množstvím degradačních produktů fibrinu. Této chybě lze předejít přidáním lidského fibrinogenu, který neobsahuje plasminogen. Reprodukovatelnost v sérii CV 1,8 – 4,0 %, mezi sériemi 1,2 –
5,3 %.
Obě formy plasminogenu lze rozlišit při aktivaci urikázou.

Aktivitu plasminogenu lze také určit koagulačními testy s použitím kaseinu (při nefelometrické detekci je reprodukovatelnost v sérii CV 4,6 % a mezi sériemi 4,7 %) nebo fibrinu jako substrátů.

Při stanovení se používají různé imunochemické techniky: radiální imunodifuze (příliš pomalá), imunoelektroforéza, radioimunoanalýza, sendvičová ELISA a imunonefelometrie.
ELISA postup používá křenovou peroxidázu jako značku a tetrametylbenzidin jako substrát. Mikrotitrační destička má jamky potažené myší monoklonální protilátkou vůči lidskému plasminogenu. Po promytí se přidá druhá myší monoklonální protilátka s biotinovou kotvou a křenová peroxidáza s navázaným avidinem. Následuje chromogenní reakce, který se zastavuje 1N kyselinou sírovou a žlutý produkt se měří při 450 nm. Rozsah metody 2 – 64 µg/l. Reprodukovatelnost v sérii CV 2,44 – 9,47 %, mezi sériemi 0,37 – 4,0 %; výtěžnost 97,1 – 103 %.
Imunonefelometrie vychází z reakce plasminogenu s králičí protilátkou navázanou na mikročástice. Detekční limit je 34 µg/l, běžně se měří v rozsahu 17 – 550 mg/l, CV v sérii 1,1 – 2,6 % a mezi sériemi je 4,8 – 7,3 %, výtěžnost 95 %.

Mezinárodní standard ani doporučená metoda nebyly v roce 2010 ještě uvedeny.

Výsledky stanovení plasminogenu snižují: aprotinin, heregulin (HRG), po menopauze, terapie
L-asparaginázou, trombolytická terapie, aj.
Výsledky stanovení plasminogenu zvyšují: anabolické steroidy, cvičení, hormonální kontraceptiva, kouření, obezita, ovulace, těhotenství (2. a 3. trimestr), aj.