Sekce biochemických laborantů ČSKB Profese zdravotní laborant
Střípky z laborantské historie
Současná situace absolventa - zdravotního laboranta
Perspektiva pregraduálního vzdělávání
Laboranti a 50 let historie ČSKB
Střípky z laborantské historie
Biochemičtí laboranti počítají svoji historii od 6. prosince 1962, kdy byla v Praze za přítomnosti tehdy doc. MUDr. Homolky a 30 nadšených a zapálených laborantů, založena komise biochemických laborantů, která po roce 1968 změnila svůj název na Sekci biochemických laborantů.
Po federalizaci v roce 1968 se Československá lékařská společnost JEP stala střešní organizací, nově vznikly Česká a Slovenská lékařská společnost a Sekce klinické chemie změnila svůj název na Společnost klinické biochemie. Nově také vznikla Společnost SZP technických oborů a z původní komise biochemických laborantů se stala Sekce biochemických laborantů. Završením první etapy činnosti komise byla celostátní konference biochemických laborantů - Biolab, konaná v r. 1964 v Jilemnici, jejímž iniciátorem a organizátorem byl Emil Stach. Od této doby jsou Biolaby pořádány pravidelně.
Historie pregraduálního vzdělávání
Původně v nemocničních laboratořích pracovali sestry, absolventi chemických průmyslovek, drogisté anebo jen zaučení samouci.
V letech 1946 - 1947 byla v Praze otevřena dvouletá škola pro laboranty, kterou založil a vedl prof. MUDr. Jaroslav Hořejší. Střední odborné školy dnešního typu vznikaly teprve po roce 1948 a byly zpočátku tříleté. První absolventi vycházeli v roce 1951. Laboranti, kteří neměli po válce možnost navštěvovat odbornou školu, si doplnili svoji odbornou průpravu v kurzech, závodních školách práce a později ve večerním studiu na zdravotnických školách. V laboratořích pracovalo tehdy hodně mužů a některé třídy na středních zdravotnických školách byly jen chlapecké. Neutěšená forma odměňování za práci ve zdravotnictví donutila mnoho laborantů (mužů) ke změně zaměstnání. Tak ztrácelo zdravotnictví obětavé pracovníky, kteří v zájmu rodiny odcházeli na lépe placená místa v průmyslu nebo ve výzkumných ústavech. Ve zdravotnictví zůstali jen ti, kteří měli své povolání nade vše rádi a doslova se mu obětovali.
Tehdejší laboratoře neměly žádné analyzátory, diagnostické sety, neexistovala standardizace metod. Vyšetřovací laboratorní metody se zaváděly dle možností a zkušeností v jednotlivých laboratořích, reagencie se sháněly obtížně a mnohdy výměnou mezi laboratořemi. Právě na Biolabech se diskutovaly zavedené metody podrobně, fungovala zde kolegiální snaha pomoci a ochota sdílet informace. Naši přední čeští i slovenští biochemici jako prof. Hořejší, prof. Homolka, prof. Mašek, RNDr. Slavík, MUDr. Bielik, MUDr. Cicvárek, MUDr. Kulenda, MUDr. Holeček, MUDr. Stárek a mnoho dalších, napsali první učebnice pro zdravotnické školy, pro obor zdravotní laborant. Později se obory zdravotních laborantů na střední zdravotnické škole staly čtyřletými a přibylo i několik hodin praxe ve školních laboratořích spoře vybavených základními pomůckami. V šedesátých letech vznikly při zdravotnických školách ještě tzv. dvouleté abiturientské kurzy pro absolventy středních škol, které končily maturitou.
Z. Rychnovská, M. Bunešová
Aktuální početní stav zdravotních laborantů pracujících v biochemických laboratořích v ČR
Vývojové trendy v letech 2006 – 2010 v ČR
Postgraduální vzdělávání
26. dubna r. 1960 bylo založeno na základě instrukcí Ministerstva zdravotnictví Středisko pro další vzdělávání SZP v Brně, obdoba Ústavu pro doškolování lékařů v Praze. 1. ledna 1961 zde byla zahájena výuka. V roce 1965 bylo Středisko přejmenováno na Ústav pro další vzdělávání SZP, od 1.ledna 1986 byl zákonem č. 20/1966Sb, změněn název na Institut pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků a 1. prosince 1991 byl podle zřizovací listiny změněn dosavadní název na Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Jeho náplní již není jen vzdělávání středních zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků se středoškolským vzděláním, ale i vzdělávání vysokoškolsky vzdělaných pracovníků.
Součástí vzdělávacích oddělení institutu byla samozřejmě po celou dobu jeho existence katedra zdravotních laborantů. V souvislosti se změnou názvu Institutu v roce 1991 byl také upraven původní název katedry na katedru klinických laboratoří. Po třech letech praxe v laboratoři se mohl a dodnes může laborant přihlásit k Pomaturitnímu specializačnímu studiu v oboru klinická biochemie, nebo dalších laboratorních oborů. Po absolvování se tak stává zdravotním laborantem specialistou.
Současná situace absolventa - zdravotního laboranta
Laboratorní asistent – absolvent je teoreticky dobře připraven, ale v souvislosti se zákonem č. 96/2004 Sb. v platném znění se jedná o pracovníka, který pracuje pod odborným dohledem. Tento pracovník může získat oprávnění práce bez odborného dohledu až poté, co své vzdělání doplní dalším studiem. Studovat může buď na vyšší zdravotnické škole – obor zdravotní laborant – diplomovaný specialista, nebo na vysoké škole, obor zdravotní laborant a absolvent získává vysokoškolský titul Bc.
Absolvent po ukončení studia Di.S. nebo Bc. na akreditovaných školách s akreditací pro vzdělávání zdravotních laborantů si musí podat žádost na NCONZO o „Způsobilost k výkonu profese zdravotního laboranta bez odborného dohledu“ a po jeho obdržení může pracovník pracovat v klinické laboratoři jako „zdravotní laborant bez odborného dohledu“. Teprve pak se může pracovník, v případě zájmu, přihlásit ke specializačnímu studiu v oboru klinická biochemie. Podrobné info získá na www.nconzo.cz
Ve většině klinických laboratoří se pracuje ve směnném provozu, zdravotní laboranti zajišťují nepřetržitou dostupnost urgentních laboratorních vyšetření. Po ukončení nástupní praxe je laborant zařazen do tohoto směnného provozu a pracuje buď zcela samostatně (pokud již získal „Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu“) a je plně zodpovědný za správné a včasné provedení a vydání laboratorního výsledku, nebo „pod odborným vedením“. Proto jsou také kladeny velmi vysoké nároky na vzdělání a průběžné vzdělávání laborantů.
Perspektiva pregraduálního vzdělávání
V 80. letech došlo v biochemii k obrovskému skoku ve vývoji laboratorní metodiky, technologie i spektra vyšetřovacích metod, že už současná čtyřletá zdravotnická škola pro laboranty nemůže dát studentům potřebné znalosti a vědomosti. Laboratorní obory přinášejí klinikům důležité informace pro diagnostiku a následnou terapii, nelze ustrnout pouze u čtyřletého studia. Byl připraven návrh na změnu pregraduálního vzdělávání zdravotních laborantů a připraveny osnovy pro studijní obor diplomovaný zdravotní laborant na Vyšší odborné škole. Toto studium bylo od 1.9.2001 na některých SZŠ a VZŠ zahájeno. Nastupují sem studenti po ukončení střední školy s maturitou. Vlastní studium je tříleté, ukončené obhajobou absolventské práce a absolventskými zkouškami z odborných předmětů a jazyka. Studium je doplněno praxí na odborných pracovištích. Pokud na SZŠ a VZŠ již proběhlo studium prvního ročníku, má škola možnost pro zájemce otevřít i dálkovou formu studia při zaměstnání. Toto využívají uchazeči o práci laboranta, kteří mají maturitu na jiné střední škole a nemohou již studovat formou denního studia. Diplomovaný zdravotní laborant není specialista – jedná se o multioborové vzdělání, a proto má možnost dalšího vzdělávání pro oborovou a funkční specializaci na NCO NZO Brno.
Zástupci Sekce biochemických laborantů společně se zástupci profesních organizací (ČAS, ČAZL) a zástupci Katedry klinických laboratoří NCONZO Brno se opakovaně zúčastnili jednání na Ministerstvu zdravotnictví ohledně přípravy Zákona o způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a o dalším vzdělávání ve zdravotnictví a v názorové shodě usilují o aktualizaci platných zákonů souvisejících s profesí zdravotního laboranta. Tzn. nejen zákona o vzdělávání, ale i zákona o činnostech a dalších souvisejících zákonech. Návrhy byly odevzdány, ale v současné nestabilní politické situaci se práce na těchto zákonech, ze strany ministerstva, pozastavila.