ČSKB prof. MUDr. Miroslav Engliš, DrSc.
2.2.1932 - 25.2.2014
prof. MUDr. Miroslav Engliš, DrSc. (V. Palička, A. Jabor, 1.3.2014)
- blahopřání k sedmdesátým narozeninám
- udělení Hořejšího medaile
- Vstupte! (ČRo Leonardo, 12.1.2009) s prof. Miroslavem Englišem o zákulisí klinické biochemie...
Klinická biochemie v Čechách má mnoho výrazných osobností. Profesor Engliš k nim bezesporu patří. Je málo těch, kteří se s ním nějakým způsobem nesetkali - pro mnohé to ani nebylo možné. Jeho dlouholeté (neuvěřitelných 40 let!) působení na katedře klinické biochemie ILF prakticky vylučovalo, aby kdokoli, kdo v té době atestoval nebo se k atestaci připravoval, profesora Engliše „nepotkal“. Mnozí z něj od té doby mají respekt. Proslul jako přísný vyučující a přísný zkoušející. Ti, kteří ho znají blíže, vědí že to není přesné vyjádření - nepochybně je náročný; ti však, o kterých se přesvědčí, že něco znají a že klinická biochemie je baví, se stávají jeho přáteli, kterým otevírá své skutečné vlastnosti - humor, přívětivost a obrovskou kolegialitu. Ale všechny - ať ty, kteří se mohou počítat mezi jeho přátele, tak ty, kteří jej znají jen „zdálky“, musí zaskočit skutečnost, že tento mladý, vitální a energií sršící člověk se letos dožívá neuvěřitelných sedmdesáti let.
Opavský rodák začíná studovat medicínu v Bratislavě, pokračuje v Praze. V následujících 46 letech odborné praxe vzniká fenomén Engliš, který vyrůstá z práce vědecké a pedagogické. Po krátkém působení v rodišti odchází do Prahy a začíná jako sekundární lékař a odborný asistent Laboratoře pro výzkum krvetvorby a jater na I. interní klinice UK v Praze, kde jeho růst sledovali prof. Netoušek, prof. Dienstbier a prof. Heřmanský. Od roku 1961 je pracovníkem Katedry klinické biochemie tehdejšího ILFu pod vedením prof. Karla Maška, katedru vedl v letech 1988 - 2000.
Oddělení klinické biochemie Fakultní Thomayerovy nemocnice vedl v letech 1971 - 2000. Jeho dráhu ovlivnil pobyt u prof. Astrupa v Kodani (1972) a prof. Laurella v Malmö (1978). Zájem o plazmatické proteiny, zejména monoklonální gamapatie a proteinurii, acidobazický metabolismus a v posledních letech o kardiální markery vynesl 162 publikací v domácích i zahraničních časopisech, 5 monografií a 10 kapitol v monografiích, z toho 5 v zahraničí. Z několika tisíc hodin přednášek je nutné zmínit přípravu a vedení více než 350 kurzů katedry, více než 250 odborných stáží a kolem 180 přenášek na kongresech doma a v zahraničí. Za odbornou práci obdržel několik prestižních cen - cenu České společnosti klinické biochemie, Československé hematologické společnosti, cenu Jana Broda a cenu České společnosti patologické anatomie (spoluautor). Opakovaně byl členem výboru ČSKB, kde zakládal a předsedal imunochemickou sekci a inicioval Dutch Lectures in Clinical Chemistry.
Jeho mezinárodní pověst ještě utužilo skvělé vystupování jako předsedy organisačního výboru 14. Evropského kongresu klinické biochemie a laboratorní medicíny EUROMEDLAB 2001 v Praze, kde exceloval nejen jako odborník a mezinárodně respektovaný odborník, ale i jako skvělý moderátor a jazykový expert.
Neuvěřitelná pracovní aktivita přispěla k mýtické pověsti ME - examinátora, ME - šéfa a ME - člověka. Jako jeho nejbližší kolegové a přátelé ale musíme konstatovat, že pod nánosem mýtů, netrpělivosti a věčného nedostatku času je nesmírně pracovitý, seriózní a vytrvalý člověk se schopností hlubokého soustředění na problém, jeho analýzu a řešení. O jeho fyzické zdatnosti, která mu dovoluje sjíždět na lyžích nejen Jeseníky, ale i alpské sjezdovky, mnoho mýtů nekoluje, to je fakt. A takto zvládat sedmdesátku je obdivuhodné. Ze srdce blahopřejeme.
prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc.
Na VIII. celostátním sjezdu ČSKB v září 2007 převzal prof. Engliš ocenění Hořejšího medailí
Hořejšího medaile se dává za celoživotní příspěvek k rozvoji oboru. Bude v dobrých rukách.
Antonín Jabor